Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

S Adrianem Jastrabanem, který hraje v Ulici, o jeho roli i dalších rolích, také o tom, že je čerstvě ženatý a že je šťastným tatínkem...

Čerstvě ženatý Adrian Jastraban z Ulice: Má doma horolezkyni a mimino!

Adrian Jastraban - 1
zdroj: Jakub Deml Adrian Jastraban - 1
aktualizováno 29.09.2013, 10:55 | 29.09.2013, 00:00 | doma.cz/em

S Adrianem Jastrabanem, který hraje v Ulici, o jeho roli i dalších rolích, také o tom, že je čerstvě ženatý a že je šťastným tatínkem...

Milý, sympatický a výřečný, takový je herec Adrian Jastraban. V Ulici hraje hodného Bedřicha Lišku, v Divadle v Celetné zlého Jaga v Othellovi, čímž se mu to pěkně vyvažuje. Doma má manželku horolezkyni a miminko.

 

Strávil jste se seriálem Ulice osm let. Jaké to byly roky?
 

Je to osm let práce, v uličním životě se toho změnilo strašně moc, to by bylo asi na delší rozhovor, a v osobním životě se mi změnilo hodně, letos v létě jsem se oženil a rok předtím se mi narodila dcerka. Mám to v obráceném pořadí, ale takhle jsme to chtěli. To jsou zásadní změny v životě.
 

A jak se mění a vyvíjí vaše postava - Bedřich Liška?
 

Já to takhle subjektivně ani nemůžu posuzovat, místy jsem míň spokojen s tím, kudy se ten vývoj ubírá, někdy jsem spokojenější, Bedřich vlastně plní v seriálu funkci člověka, na kterého se hodně věcí valí, dostává od života lekce a nějak se s tím musí popasovat, vyjít z toho se ctí. Vždycky je zajímavé, když do příběhu přijde komplikace, pak je co hrát. Když se rodině všechno daří, tak je to nuda a diváky to nezajímá. Musí přijít nějaká pořádná tragédie, aby to divák nepřepnul. Když byste se měla koukat na rodinku, která ráno snídá jogurt, pak jde do práce, pak se vrátí a dělá úkoly, tak by vás to nezajímalo. Proto všechna velká nadčasová díla jsou většinou tragická.

 

Fotogalerie

1 / 5 Otevřít fotogalerii

 

PSALI JSME:

TEST: Máte sklon k nevěře? Seriál ULICE a váš vztah k němu to prozradí!

ULICE: Milada, nebo Světlana? Která zvítězí v boji o Lumíra?
 

Jaká největší dramata vám Ulice přichystala?
 

Umřel při požáru kamarád, to bylo nejbolestnější, co postava, kterou hraju, zažila. Bedřich byl od začátku poznamenaný tím, že byl ve vězení, aniž by byl kriminální živel. Udělal jednu chybu v životě, což se stává, člověk udělá jednu chybu, a pak to musí celý život řešit. Měl partnerství, ke kterému se chtěl vrátit, to se mu nepovedlo udržet, potom najednou přišlo souznění s Aničkou, a teď je střídavě oblačno. Získal děti do péče, byl rád, ale zase vychází kostlivci ze skříně v podobě rodičů těch dětí... Normální komplikovaný život člověka, ne na výsluní, prostě nedaří se mu jenom tak, lusknutím prstu.
 

Teď optimističtější téma: měl jste přece milenku...
 

Ano, to bych zapomněl (směje se). To se mi od scenáristů moc líbilo, to byl obrat, který jsem nečekal, jistou dobu jsem byl trošku unavený tím, jak ten Bedřich je pořád takový rozumný, jak moralizuje. Říkal jsem si, to je nudný chlap, nezajímavý pro divačky, kopete mu hrob, nebude živý, z masa a kostí. A najednou to získalo takový obrat, čímž on notně ožil. Neříkám, že živý chlap je jen ten, který podvádí, jsem dalek tohoto tvrzení. Jsem poměrně čerstvě ženatý, takže si to ani nemůžu dovolit. Ale když je někdo moc spravedlivý, je dobré, když se ukáže, že taky umí udělat chybu, najednou získává na důvěryhodnosti, když se s nějakou chybou musí vyrovnat. Jak se k tomu postaví, jak z toho vyjde, to ho nejlíp charakterizuje. Ani ne, co říká, ale jak koná. I když ze začátku ten vztah byl velmi příjemný (směje se).

 

PSALI JSME:

Šárka Ullrichová z Ulice: PEKLO je za mnou, teď jsem šťastná!

 

Podívejte na Bedřicha Lišku z Ulice:

 

Fotogalerie

1 / 21 Otevřít fotogalerii

 

Herci bez výjimky tvrdí, že kladné postavy se hrají nejhůř.
 

Mám jistou výhodu, že na divadle si užívám záporných postav. Je to vyvážené, jsem rád, že mi pánbůh nedal tvář a vzezření prince, protože to by mě opravdu nebavilo. Hrát prince by pro mě nebylo tolik lákavé jak hrát charaktery. Bedřich je klaďas, ale není plakátový, má svoje výbuchy zlosti. Je to typická slovanská duše, rozdal by se, ale když se rozčilí, tak věci lítaj. A jak říkám, teď hrajeme v Divadle v Celetné Othella a já tam hraju Jaga, což je veskrze záporná postava, a na té postavě mě baví hledat nějakou lidskost, protože nikdo se nenarodí jako záporák a jako bestie a zvíře, vždycky k tomu něco vede. Baví mě záporné role hrát takovým způsobem, aby divák viděl, jak je to lehké, aby nás tma pohltila, najednou se otevře propast a člověk se valí někam do tmy, nedá se to zastavit. Stejně tak mě baví na kladných postavách nacházet něco záporného, lidského, chyby. Nesmírně mě baví hledat důvody, proč se to stalo, dobrá inscenace to vždycky v sobě zakódované má.
 

Pocházíte ze Slovenska, překonat jazykovou bariéru musí být pro herce pekelný oříšek...
 

Naučit se dobře cizí jazyk, když je to jazyk úplně jiný, třeba angličtina, je v něčem jednodušší, kdežto příbuznost jazyků svádí k obrovským chybám, k takovým, které se nedají z hlavy dostat. Ř je první, co člověk zvládne, ale potom jsou ž, č, l, d, jsou těžké, tvoří se jinak, ale těsně vedle. Ale jakýpak cizinec, v ČSSR jsem se narodil, třiadvacet let jsem tam žil, do Brna na JAMU jsem přestoupil ještě za společného státu. Hodně jsem v češtině četl, ani si nepamatuju, kterou knížku jsem četl v českém překladu a kterou ve slovenštině.

 

Adrian Jastraban - 2
(Foto: Jakub Deml)

 

PSALI JSME:

Míša Nosková o rozvodu: Už není naděje, jsme rozhodnuti! ROZHOVOR

CHALUPY SLAVNÝCH Proč Lukáš Hejlík z Ordinace natíral trámy blátem?
 

Kdy přišla ta myšlenka, že se stanete hercem?
 

Dělal jsem technický gympl, tak jsem málem logicky pokračoval - na báňské. Pocházím z Banské Bystrice, název napovídá, že to je hornický kraj, jsou tam měděné doly, tak jsem si říkal, udělám si vysokou báňskou. Ale vlastně jsem nevěděl, co za toho komunisty dělat. Kameny mě baví. Nejsem technický typ, ale nic jiného mi nezbylo. Ale přišla revoluce a v devadesátém roce se člověk nadechl. Mně bylo jedenadvacet a svoboda mě fascinovala: Ano, vždyť já můžu spoustu věcí dělat! A veden drzostí jsem se odvážil pomyslit na herectví.
 

Prý jste zároveň i velký sportovec, lyžař.
 

Lyžování u nás v Banské Bystrici nebylo považováno za sport, kopce všude kolem, tak jako co odpoledne v zimě dělat. Sportování mě jinak trošku obešlo, nejsem tomu rád, mrzí mě, že jsem nemehlo na sporty, ale tak to je. Zato moje žena, to je sportovkyně, skialpinistka. Já ne, já doma vařím.
 

Máte adrenalinovou manželku?
 

Aby se mnou člověk vydržel, musí zvládat velké návaly adrenalinu, je to jediná možnost (směje se). Po horách lezla předtím, ale měla miminko, vypadla z toho režimu, teď se bude vracet. Nechce se mi ji pouštět, to budu pak hlídat jenom já. Mám hodně práce, ale nějak to zvládneme. Když jsme se seznámili, povídali jsme si, hledali jsme styčné body, znáte to. Našli jsme hory, říkám, jo, hory, to je báječné, jezdíš na něčem? Ona říká, na lyžích. Říkám, to je úžasné řítit se z toho kopce, ona: Ne, dolů jezdím lanovkou, my šlapeme nahoru na lyžích, pak si dáme hřebenovku, a pak už jsem utahaná, tak to sjedu lanovkou.
 

Plánujete vaši malou učit nějaké sporty?
 

Rád bych, aby se naučila plavat, protože to já doteďka pořádně neumím, teď jsem kvůli tomu přišel o jednu roli. Měl jsem být v moři v noci (směje se), ale nevydržím točit celou noc v moři. Na lyžích bude jezdit dobře, už jenom proto, abych ji mohl brát s sebou. Taky by se mně líbílo, kdyby dělala východní bojové umění, džudo nebo karate, které je spojeno s jistou filozofií, a třeba se pak holka ubrání, dnes to ve školách vypadá trochu divoce. Bude-li chtít běhat, bude běhat. Bude-li chtít sedět doma a psát, bude sedět doma a psát. Ale určitě ji nebudu trápit, aby byla intelektuálka, to ne.
 

Tolerantní tatínek.
 

Zatím jo, má třináct měsíců (směje se), kromě mého mobilu a iPadu může všechno.

 

Seriál Ulice: Svatební foto Adriana Jastrabana
(Foto: Soukromý archiv)

 

Oceňuje vaše paní, že vaříte?
 

Jo, už si na mě zvykla. Je to koníček. Mám to po dědovi, děda vařil i pekl. Já nepeču, přece něco musím neumět. Baví mě, když je u nás společnost a já se o ně starám. Ne že bych se doma převlíkal do sukně, je to spíš o tom, že rád organizuju, mám rád, když se společnost baví, když mi to chválí, když jim chutná, je to spíš sobecké než altruistické.

 

PSALI JSME:

Krásně štíhlá Tereza Bebarová z Ulice: Kojení je ta nejlepší dieta!
 

Kdy jste s vařením začal koketovat?
 

Brzo, v patnácti, to už byl děda slabej, starší, občas jsem doma vypomohl. To bylo samé tabasco, samé chilli papričky, pak se to lilo do záchoda, protože to nikdo nemohl jíst (směje se), to byla ta puberta, jak člověk všechno přehání, teď jsem se už zklidnil.
 

Co vám tady v Praze chybí?
 

Mně nechybí vůbec nic. Jen snad... Když jezdím za mámou na střední Slovensko, tam jsou tržiště, bylo to tak odjakživa. Na jižním Slovensku žije skupina maďarsky mluvících lidí, je tam krásně teplo a hodně sluníčka. Oni celý život chodí do práce a ještě pěstují, aby si přivydělali, to mohli i za komunistů. Co vypěstují, odvezou k nám na střední Slovensko, kde rostou jen brambory a kukuřice. Koupíte si rajče, které voní, má ta zelenožlutá semínka a chutná jako rajče. Tady máte rajče celý rok, ale nedá se jíst, nemá žádnou chuť. Tak to je jediné, co mi schází.
 

Který recept je vaší chloubou, vaším parádním číslem?
 

Nemám chloubu, snažím se dělat obyčejné věci. Mám spíš finty. Ze sušených švestek, červeného vína a trochy skořice a másla udělám hustou omáčku, na konci přidám panáka whisky, aby to chytlo říz, a to dáte k čemukoli, ke krůtímu na grilu, k dušenému, nebo tím zalijete fazolové lusky. Nebo když uděláte cokoli na dušené mrkvi, dáte to jenom do trouby, tak je to dobrý. Dělám na másle, nedávám ocet, dávám citron nebo limentku. Ale udělat chateaubriand, to neumím. Chci dělat obyčejná jídla, aby to mohla jíst i moje dcera.
 

Chodí vaše paní do divadla?
 

Chodí do divadla, vlastně jsme se v divadle seznámili. Je z vrstvy lidí, která považuje za standard vědět, co se kde hraje, v práci si o tom vyprávějí, a umí i zkritizovat a pochválit, vyzná se v tom. Teď si objednala předplatné, už mi řekla, kdy budu hlídat. Chodívala do divadla s kamarádkou, po divadle jsme si šli sednout a popovídat, pak jsem ji pozval na výstavu, protože strašně rád sdílím věci, nerad chodím na výstavy sám. Šli jsme na Škrétu, ona mi pak sdělila, že se v tom ne úplně vyzná, ale že to brala jako rande, potom jsme šli na oběd a teď máme třináctiměsíční krásnou holčičku.

 

Adrian Jastraban - 5
(Foto: Jakub Deml)

 

25 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře