Moderátorky Snídaně s Novou Zora Kepková (blond) a Marta Ondráčková (bruneta) si dávají předsevzetí: Plňme si své sny!

Dvě na první pohled odlišné holky spojuje názor, že svět není černobílý.

Marta: "Jak to vidíš s tím nedávno započatým rokem, máme se nějakým způsobem hecovat a začínat nové věci, přicházet na nečekané cesty, anebo by to mělo být kontinuální nasazení, bez ohledu na Silvestra?"

Zora: "Já osobně se určitě nehecuju. Uvědomuju si, že začíná nový rok a beru to jako čistý štít, ale určitě věci nijak nehrotím. Dělám všechno tak, jak jsem to dělala doteď a už vůbec si člověk jako já nemůže dávat novoroční předsevzetí, protože to u mě nemá smysl. Každopádně mám trošku tendenci jeden rok uzavřít, zrekapitulovat a začít nový. Myslím, že člověk se má pořád snažit zdokonalovat a makat na sobě a různých věcech kolem, nehledě na nějaký zlom. Jak to máš ty? Dala sis novoroční předsevzetí? Já ho zkrátka nikdy nedodržím a považuju to za nesplnitelné."

ČTĚTE TAKÉ:

Muzikál Lady Carneval nebude! Zakázal to Svoboda

Moje těhotenství? Brnkačka, tvrdí Eva Decastelo

Marta: "Já si taky předsevzetí nedávám, ačkoliv jsou oblasti, ve kterých bych asi měla..."

Zora: "I já bych našla. Ale to jsou ty věci, co se mi nedaří celý rok a tak nevěřím na zázraky. Jako třeba: Zlepším si fyzičku, budu víc cvičit a tak dále."

Marta: "Předsevzetí si můžeš dát kdykoliv, ale právě na Nový rok a na narozeniny mi připadá, že si nad sebou vytvoříš úplně zbytečně Damoklův meč a potom jen útrpně čekáš, kdy ta rána padne."

Zora: "A je to příliš velká rána. Třeba po tom všem cukroví a obžerství začít hubnout, cvičit..."

Marta: "Jiná věc je, když se do něčeho pustíš a skočí ti do toho nenadálé a nenaplánovatelné události. Já makala na fyzičce jak drak a teď už jsem měsíc a půl nemocná. Nenaděláš nic...
Jsem pro přirozenost, pokud něco potřebuješ, cítíš, že to tak má být, tak ono to přijde samo, pokud je tomu člověk otevřený. I ta chuť s něčím začít nebo přestat. Do ničeho bychom se neměli nutit a jít proti vlastnímu nastavení."

Zora: "Souhlas, takže zavrhujeme novoroční předsevzetí, protože Nový rok jako motivace evidentně nefunguje. Když ti tvoje plány přeruší nečekané události, to je pak horší. Stále platí, že zdraví je nejdůležitější a bez něj nejde nic. Všechno kolem se zastaví a ztrácí na důležitosti a kolikrát nám to právě i ty plány a snahy něčeho – čehokoliv – dosáhnout překazí.
Zní to jako klišé, když si ho při každé příležitosti přejeme, ale platí na sto procent, že bez něj nic nejde."

Marta: "To si ale bohužel ve svém věku kolikrát ani neuvědomujeme. Nějaké nachlazení - pch! Potom je z toho chronická bronchitida a včil mudruj. A to je pořád jen drobný problém."

Zora: "Vždycky když už mě všechno štve a chytne mě depka, tak se uklidním a uvědomím si kvůli jakým blbostem se stresuju, přitom můžu být ráda, že jsem zdravá."

Marta: "Holt můžeme být sebeinteligentnější, ale zkušenosti nikde nenahrabeš, ty musejí přijít. A v tomhle u mě platí: maminka má vždycky pravdu. Mnohokrát to nerada přiznávám, ale pokaždé to tak dopadne.

Zora: "Mrzí mě, jak ti všechno dojde až když je pozdě. Jakými blbostmi se člověk zabývá, dokud se nestane něco opravdu ošklivého."

(Foto: Jindřich Kodíček)

Marta: "Ano, spoustu hodnot si bohužel uvědomíme až v mezních situacích, ale právě proto máme mozek a duši, abychom to zpracovali."

Zora: "To se dá, máš pravdu. A máš nějaké plány na letošní rok? Nemyslím klasická předsevzetí, spíš třeba jako: Pojedu na dovolenou a podobně."

ČTĚTE TAKÉ:

Rolins se vrátila. Matěj je otec Laury, nic víc, říká

Braňo Polák: Do ženění se neženu
 

Marta:  "To mám. Především se konečně soustředit na vlastní cestu životem. Zjistila jsem, že řeším moc banalit a podstata nějak uniká. A dovolená - bez toho by to nešlo!"

Zora: "Taky se chystám na nějaký relax a už teď se těším!
Jinak to zní moc hezky, soustředit se na vlastní cestu životem... Taky bych některé věci ráda posunula, tak uvidíme. Ono stejně nemá smysl plánovat, v mém životě rozhodují neustále náhody, takže on nám vítr něco přivane."

Marta: "Nemá, ale můžeme snít a postupně si ty sny plnit.Kdybychom neměli sny, tak nemáme ani tu realitu, ve které teď existujeme."

Zora: "To rozhodně! Zrovna jsem si vzpomněla na jeden den na gymplu. Při psychologii jsme si tak volně povídali s profesorkou, je to úplně úžasná ženská a řešila s nám taky leccos. Tenkrát nám říkala ať nikdy hlavně nepřestaneme snít a bojovat za ty sny. A že si máme na čtvrtku nakreslit, nebo nalepit, napsat, zkrátka vytvořit koláž toho, o čem sníme a nemáme to nikdy nikomu ukazovat."

Marta:  "A máš tu čtvrtku?"

Zora: "Mám. A když jí teď rozbalím, najdu tam dnešní realitu. Je na čase vytvořit novou."

Marta: "Když si vytvoříš obraz něčeho, k čemu se chceš dostat, otiskneš si ho uvnitř, tak k němu podvědomě směřuješ. Já šla na gympl s tím, že půjdu na JAMU. Všichni profesoři ze mě tekli, protože věděli, že je mi ta škola úplně volná, že nemám motivaci. Nevěděli, co se mnou. Ve třeťáku jsem udělala přijímačky na JAMU a maturitu dodělávala v prváku na vysoké. Dali by mi ji i zadarmo jen, aby se mě zbavili. Snů se spousta lidí bojí. I my sami."

Zora: "Já se taky bála, když jsem viděla upoutávku na casting na české MTV, ani by mě nenapadlo natočit to video a poslat. Ale všichni do mě šili ať to zkusím a klapla z toho Snídaně. Až teď věřím v to, že splnit si můžu všechno, když se budu hodně snažit a budu mít i tu pomyslnou kapku štěstí. Za ten rok jsem na tohle právě strašně změnila názor.

Marta: "Jde jen o to nebát se využít příležitost, trošku jí pomoct, popohnat, prostě nic není náhoda, setkání, informace...cokoli ti může nabídnout novou cestu, jen vědět a cítit, že po těch nových cestách toužíš. Věř mi, zázraky se dějí, náhody se neexistují. A opět jsme u těch předsevzetí."

Zora: "Jsou to sice dlouhodobější záležitosti, ale jsou to předsevzetí."

Marta: "Takže v sobě máme krásná, snová předsevzetí, která si budeme plnit bez ohledu na Silvestry!"