Denisa Kapitančiková, finalistka Miss ČR v roce 1991, vystudovala psychologii, ale osud ji zavál trošku jinam...

Když jsem Denisu, tiskovou mluvčí Policie Brno, požádala o rozhovor, byla milá a ochotná. Spolupracovat s ní je opravdu příjemné. Bude-li u policie více takových lidí, nemusí to být s naší republikou zase až tak špatné.

Deniso, do povědomí veřejnosti jste poprvé vstoupila coby finalistka Miss ČR v roce 1991, což byl tuším rok, kdy tuto soutěž vyhrála Michaela Maláčová, která také pochází z Brna. Pamatujete si na ni?
 

Ano, pamatuji, už tehdy byla profík. Vůbec mě pak nepřekvapilo, že v životě uspěla a že se jí daří.

Tehdy byla jediná soutěž Miss, a ne jako dnes, kdy se volí Miss kdeco. Na druhou stranu, dnes mají účastnice v Miss mnohem více šancí uspět díky médiím a vlivu, který jim medializace přináší. Pociťujete to také?
 

Samozřejmě máte naprostou pravdu, dnes mají dívky díky médiím mnohem více šancí a možností uspět a realizovat své sny. I když je konkurence dost velká, a mnohdy dochází skoro až k devalvaci soutěží krásy, myslím si, že skutečně odhodlané a odvážné dívky se stejně prosadí.

ČTĚTE TAKÉ:

Sámer Issa má poradkyni pro milostné záležitosti

Zpěvák Václav Neckář už je z nemocnice doma

Vedou odvaha a odhodlanost k úspěchu?
 

Podle mých životních zkušeností se domnívám, že tyto dvě vlastnosti k úspěchu asi určitě patří. Myslím si ovšem, že je k tomu potřebná i jistá dávka pokory. A na to spousta lidí zapomíná.

(Foto: Oficiální zdroj)

Nějakou dobu jsem vás vídala moderovat odpolední zprávy v televizi Nova. Myslíte, že na to měla vliv vaše účast v soutěži Miss?
 

O mé účasti v soutěži Miss v televizi Nova nikdo nevěděl, tam jsem prošla sítem konkurzu na moderátory zpravodajství a můj naprosto upřímný názor je, že by to stejně nikoho z kolegů příliš nezajímalo. Všichni se orientovali jen na zpravodajskou práci. A tehdy by možná právě naopak tato informace o soutěži Miss měla spíše negativní nádech. U tehdejšího šéfa zpravodajství rozhodovaly o kandidátech na moderátory jejich profesní schopnosti – zkušenosti s mikrofonem a před kamerou, kvalitní verbální projev a určitá schopnost improvizace při živém vysílání. Je pro mě ovšem jistým paradoxem, že dnes je trendem obsazovat do zpravodajských relací právě účastnice soutěží krásy. Ale časy se zkrátka mění. Asi to tak má být.

Jaká byla spolupráce s Karlem Voříškem, který je dnes jednou z největších moderátorských hvězd a stálic televize Nova? Neříkáte si, že jste třeba mohla být na místě Markéty Fialové?
 

S Karlem se spolupracovalo skutečně nesmírně dobře, byl vždycky velmi příjemný, kamarádský a neustále s dobrou náladou. Měla jsem ho vážně moc ráda a dost často si na něj vzpomenu. Nedávno mě po jednom známém pozdravoval, a to mě potěšilo. Nezapomněl na mě. Co se týče Markéty, tak si myslím, že je nyní ve vysílání jeho nejlepší partnerkou. Hodí se k sobě a evidentně si padli do noty. O tom, jaké by to bylo, kdyby… o tom raději nepřemýšlím, je to tak lepší.

Jak jste poznala svého současného manžela Borka Kapitančika?
 

S mužem jsem se seznámila v jedné restauraci. On dodává, že na cestě k očnímu lékaři. Neznal mě stejně jako já jeho. Nejlepší na celém setkání bylo to, že on zapřel svou profesi moderátora v rádiu a já mlžila o sobě: v době, kdy jsem dělala módní přehlídky a fotila reklamy.

Je pro vás institut manželství důležitý?
 

Ano, je to pro mě důležité, byť se to mnohým zdá již přežité.

Co děti? Jak jsou vlastně staré a co dělají? Byla jste dlouho na mateřské dovolené?
 

Mám dva syny (holky prostě neumíme), staršímu Ondřejovi už je sedmnáct, mladší Davídek oslavil desáté narozeniny. Ondra studuje na gymnáziu a Davča chodí na základku. Na mateřské jsem byla s Ondrou tři roky, ale u mladšího syna jsem nastoupila do práce, když mu bylo teprve dva a půl roku, protože si mě vyžádal ředitel Městské policie Brno. Mateřskou jsem měla opravdu ráda, bylo to určité období normálně nenormálního klidu oproti zpravodajské hektičnosti.

(Foto: Oficiální zdroj)

Jsem kombinací rozmazlovací maminky, která je ale velmi flexibilní – jak říká můj muž.

Co mě ale překvapilo, vy jste prý vystudovala psychologii? Proč jste se tedy rozhodla zrovna pro obor policejní mluvčí? Mohla jste dnes sedět v útulné pracovně a promlouvat s klienty. Myslíte, že byste byla dobrá psycholožka?
 

Ano, vystudovala jsem psychologii na Masarykově univerzitě v Brně. Tato profese mě dost zajímala, ale osud mě pak vlivem nejrůznějších okolností prostě zavál jinam. Pokud se to tedy vůbec dá, soudit samu sebe, domnívám se, že podle toho, jak jsem v životě odhadla situace, mohla by mi možná tato profese sedět, a třeba bych v ní i uspěla.

Ale určitě vám znalosti z oboru mohou pomoci ve vaší současné profesi – na postu mluvčí brněnských strážníků jste téměř deset let. Je to tak? Musela jste někdy použít psychologii v praxi?
 

Rozhodně mi znalosti z psychologie v mé profesi mnohokrát pomohly, protože se novinářům daly některé věci lépe vysvětlit. Jinak znalosti z psychologie se opravdu hodí, a to jak v běžném životě, tak i v profesi.

Jste vlastně na druhé straně barikády, nicméně novinářská praxe vám dává možnost pochopit myšlení a chování novinářů, je to tak? Stále vás to baví?
 

Máte pravdu, že zkušenosti z novinářské praxe jsou v mé práci neocenitelné. Vím, že novináři potřebují informace rychle a bez průtahů, s pozdějším doplňujícím komentářem. A to v kterémkoliv čase. Je to prostě tak, a i když mě to někdy zmáhá, zcela to chápu. Moje práce je naprosto propojená s médii a fakt mě to ještě pořád baví.

Kdy jste se nejvíce bála?
 

Byly momenty, kdy jsem se vážně necítila zrovna příjemně. Jednalo se většinou o vypjaté situace, kdy jsem byla přímo na místě v době opatření, které městská policie prováděla. Jako třeba riziková fotbalová utkání anebo nejrůznější demonstrace.

(Foto: Oficiální zdroj)

Jaké fyzické a psychické vlastnosti musí mít žena zaměstnaná u policie?
 

Dle standardních požadavků musí každý uchazeč o práci strážníka – ať je to muž či žena – absolvovat fyzické přijímací testy a jednou ročně fyzické přezkoušení (kliky, shyby, sebeobrana). A dále musí každý projít psychotesty. Teprve pak je přijat. Co se týče vlastností, tak by rozhodně neměly chybět vlastnosti jako odolnost vůči zátěži a stresu, slušnost, nepodléhání emocím, umět se nenechat při vypjatých situacích rozhodit...

Musela jste před nástupem k policii prodělat nějaký speciální výcvik? Vím, že můj otec, který je v armádě, si musí jednou za čas zaběhat, zastřílet, prostě projít různými testy svých schopností. Jste i vy takhle zkoušená?
 

Ano, prošla jsem si jako každý strážník školením k získání licencí, které probíhají formou zkoušky před komisí Ministerstva vnitra, kde se musí prokázat znalost řady zákonů týkajících se práce strážníka (Přestupkový zákon, Zákon o obecní policii, Trestní zákon, atd.). Kromě toho je povinností znát všechny vyhlášky a nařízení Magistrátu města Brna. Jak už jsem uvedla, absolvovala jsem licence, které jsou pro vykonávání profese strážníka nutné, a tudíž jsem byla stejně jako všichni ostatní kolegové v kurzu, kde jsem se účastnila všeho.

Kromě naučení se všech potřebných zákonů a vyhlášek to byla také střelecká příprava a tělesná příprava. Tam jsem se učila spolu s kolegy zvládnutí taktiky zákroku a znalostem používání donucovacích prostředků, tedy hmatů a chvatů sebeobrany. A také musím, stejně jako ostatní strážníci, zkoušky na obnovení licencí každé tři roky opakovat před komisí Ministerstva vnitra. Dále musím pravidelně absolvovat tělesnou přípravu.

Setkáváte se i s jinými tiskovými mluvčími. V čem je vaše práce podobná a v čem si myslíte, že je odlišná od jiných mluvčích?
 

Ano, setkávám se s ostatními kolegy, a to jak při samotné práci, tak i neformálně. Když se například stane nějaký případ, dost často se pak přímo na místě sejdou k poskytování rozhovorů právě ty složky, jejichž zaměstnanci u případu zasahovali, například hasiči, policisté a záchranka. Má práce je podobná práci těch, kteří musí být v pohotovosti takřka stále, což jsou kolegové ze záchranných složek. A to je něco jiného, než jak to třeba mají mluvčí jiných institucí.

Popište mi váš běžný pracovní den…
 

Můj běžný pracovní den začíná pravidelným archivováním všech mediálních výstupů o činnosti městské policie a také zpracováváním a archivací televizních reportáží. Den pak pokračuje vyhledáváním informací z takzvaných svodek městské policie, kde nacházím zajímavé případy, které se staly, a posléze z nich vytvářím tiskové zprávy.

(Foto: Oficiální zdroj)

Součástí běžného pracovního dne jsou pravidelné i nepravidelné vstupy do vysílání rádií a rozhovory a vyjádření pro televizní reportáže. Do toho ještě odpovídám na nejrůznější telefonické dotazy píšících novinářů (na proběhlé případy, na vyhlášky, na aktuální dění) a také na e-maily s dotazy ze strany veřejnosti. Připravuji texty pro zpravodaje a další periodika. V případě, že se během dne cokoliv stane, vyjedu do terénu a zjišťuji další podrobnosti, případně vydávám aktuální info.

Jste u policie už dlouho, nejsou pro vás některé úkony už rutina?
 

Některé činnosti jsou samozřejmě běžnou rutinou, ať už je to vytváření tiskových zpráv či živé vstupy do rádií nebo televizní rozhovory a vyjádření. Co mě ale stále udržuje ve střehu, bývají živá televizní vysílání, kam chodím například jako host, protože si tak snažím tříbit pohotové reakce a rychlé uvažování. Jinak je ale každý den jiný, takže mě velmi baví, když se něco děje a vyrážím do terénu. Žádný den tak není stejný a za tu dobu, co tuto práci dělám, se ani jeden den nepodobal jinému.

V čem je práce mluvčí pro vás zajímavá, inspirující?

Zajímavá je právě v tom, že se jednak stále mění a já se pořád musím orientovat v nejrůznější problematice. Zároveň mám široké pole působnosti, jak práci strážníků medializovat, a to mě baví. Kromě toho jsem se několikrát mohla dostat do míst, kam bych se jinak asi nikdy nedostala, anebo jsem potkala velmi zajímavé osobnosti. I když mám každý pracovní den určité pevné body, které musím dodržet, tak inspirující je právě to, že nevím, jak se dál bude můj den vyvíjet, a tudíž tak mohu zapojit svou kreativitu.

Myslíte, že lze propojit šarm a krásu s inteligencí a příjemným vystupováním? U vás se mi zdá, že ano.
 

Tak to jste mě dostala! Jsou opravdu ženy, u kterých se spojí jak vzhled, tak inteligence a vystupování, a já to velmi oceňuji… a myslím, že rozhodně nejen já.

Text: Dita Brančíková
Foto: Zbyněk Maděryč
Publisher: ibestof.cz