Dnes jsem takovýto výkřik použila v duchu, když jsem vysypala schránku pro Ježíška a vypadla přede mě hromada vystříhaných přání.

Kuba se tím bavil po celou dobu, co byli oba kluci nemocní. Naprosto ho vystřihování pohltilo. Stříhal své oblíbené panáčky, které jsem mu tiskla z netu, a stříhal a stříhal ze všech katalogů, které nám chodily do schránky na dopisy.

 

Před hodinou to vše leželo přede mnou jako obrovská hromada a já se stávala menší a menší hromádkou neštěstí. Je NEMOŽNÉ tohle splnit. Roztřídila jsem to na tematické hromádky: cars - nemožné, vždyť to byl hit loni. Hot wheels dráhy - proboha, vždyť už máme dvě a hrají si s tím jen někdy. Japonské nemožné zběsilosti: Gormiti, Bakubani, Pokémoni.

 

Dětský počítač Cars. Nemožné. Vždyť oba používají normální PC, tak k čemu tu nemožnou dětskou grafiku a ještě za šílené prachy? Další a další hromádky. Kupička pro mladší děti, než je Kuba. Zavalila mě depka. Jak mu to vysvětlit, že Ježíšek není donášková služba. Jak mu vysvětlit, že přání se plní, a vyházet mu přitom půlku vystříhaných chtěných hraček a her?

 

 

"Kuubooo, pojď sem. Probereme, co jsi vystříhal k Ježíškovým narozeninám." Tak tomu letos Kuba říká. "Mami, mami, nic nevyhazuj,"přibíhá Kuba z kuchyně a už mě varuje. "Nic nebudu vyhazovat, ale ty mi hezky vysvětlíš, proč chceš některé věci. Když budeš vědět proč a budeš se svému přání věnovat, tak to nalepíme na papír. Tak to bude pro Ježíška líp připravené."

 

"Už to mám promyšlené. Přeji si všechno," říká Kuba. "Kubo, obávám se, že sem Ježíšek nedoletí, protože bude mít cestou infarkt z té tíhy." Kuba se řehtá. "Tak třeba pokeball. Kubo, vždyť sis ho nedávno koupil v Levných knihách a někde se válí. Ani si s ním nehrajete. Pokejojo. To je to samé. Netrénuješ, i když jsi sliboval, že se jojo naučíš, když to bude pokemonský. Myslím, že Ježíšek si řekne, že tady to vybíral někdo halabala."

"Jedeme dál. Cars. Nechápu Kubo, ale tohle tě bavilo minulý rok. A máš tady asi dvacet obrázků. Prober to a nalepíme jen to důležité." Kuba se prohrabává hromádkou. "To si děláš srandu. Vždyť je to autíčko. Tamhle máš z toho filmu plné šuplíky autiček."

"Ale tohle dělá zvuky."
"Kde to vidíš? Vždyť to tady není napsané. Ty si ze mne děláš prostě srandu. Tys vystříhal z Cars prostě vše, co jsi v katalozích našel."
"Jooo." Vyhazuji. Mačkám. Kluci se chechtají.
 

"Co ten počítač Cars? Vidíš tu ošklivou grafiku? Vždyť umíš na počítači a na iPadu, tak proč tohle? Vyhodíme to, jo?"
"Ježíš, já budu mít infarkt. Co je tohle?" rozhodím všechny dráhy hot wheels ze světa po naší posteli. "Vyber jenom tu, co je něčím jiná. A stejně si myslím, že Ježíšek ví, že si s těmi v pokojíčku nehrajete. Podívej se, všechny stojí kolem 1400 korun, to nemůže Ježíšek zvládnout."

 

ČTĚTE TAKÉ:

Blíží se Vánoce, jenže my máme málo peněz...

Jak zachránit manželství? Vlézt s manželem do vany!

Chci být zase ta citlivá milenka!

 

"Mami, ale tenhle kostlivec chytá autíčka, to je jiné a tohle taky. Tady to zas mění barvu. Tahle jde připevnit na stěnu a tahle..."
"Dávám na kupičku: prober zítra, pozítří až za měsíc."
"Co je tohle? Útok piraní. Osm set korun. Ty jsi piraňa!" To už se řehtáme všichni. Nakonec se z toho stává zábavná show. Přidávám na afektu a kluci na smíchu."

 

"Hru lego vyhazuji. Máš podobnou hru od lega u Ninjagou." Papírová kulička letí na zem a kluci kolem ní tancují tanec svatého Víta. "Moje nervy, moje nervy. Vždyť to jsou hry a hračky od osmi let. Za dva roky, Kubo." Další kuličky na zemi vhodné pro papírový fotbálek. "Co to vidím? Růžové příšerky. Kubo, ty jsi u toho stříhání zešílel."

"Ježíšmarjá, nějaká růžová hra pro holčičky. Nemám slov. Pirátskej boxovací pytel, ten beru já. Potřebovala bych ho hned teď. Jinak zešílím," lepím ho na samostatný papír. "Pomoc! Dětský koutek s kuličkama a balonkama! Pomozte mi někdo! Kuba zešílel. On nechápe, že je to pro děti do tří let!"

 

Složím polepené papíry do schránky. Ještě předtím spočítám, že jsme nalepili 27 přání. Asi mám infarkt. Kluci se ještě pořádně baví. Jsou zcela pobláznění. "Jdeme se koupat. Potřebuji do vody levandulku na nervy."

 

Po přípravě večeře zjišťuji, že všechny papírové kuličky byly řádně rozbaleny a už jsou také nalepeny. To asi nepůjde jen tak tiše ztopit...