Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Možná se vám už taky někdy stalo, že jste se po rozchodu najednou hrozně moc chtěli k bývalému partnerovi vrátit.

Je to láska nebo spolu zůstáváte jen ze zvyku?

Pár v posteli
zdroj: Thinkstockphotos Pár v posteli
aktualizováno 07.06.2017, 16:35 | 07.06.2017, 16:35 | Doma.cz/Mirka Papajiková, titali.cz

Možná se vám už taky někdy stalo, že jste se po rozchodu najednou hrozně moc chtěli k bývalému partnerovi vrátit.

Zahlceni vzpomínkami a pocitem prázdna začínáme mít dojem, že bývalého partnera pořád milujeme. Jasně, že nechceme (ego se před tím dost postaralo o totální rozmetání partnerovy osobnosti na kusy), ale něco v nás je partnerem pořád přitahováno. Obzvlášť pokud jsme se místo ztišení a pochopení bolesti snažili o útěk. Chyceni do této pasti máme pocit, že už nikdy nikoho lepšího pro svůj život neseženeme. Začínáme bývalého partnera omlouvat a bagatelizovat důvody rozchodu.

 

O co vlastně jde?


Většinou se prostě jen bojíme změny. Ta jistota (pozitivní i negativní), která se váže k bývalému partnerovi, vytváří domnělý pocit bezpečí. Strach z nepoznaného nás nechce pustit do svobody všech dalších možností a ukazuje nám pořád tu samou, starou volbu.


A pak ještě ta láska… Cítíme ji v těle a je to opravdu hodně lásky. A nevíme si s ní rady. Zdá se, že není komu ji dát a nám už z toho množství praská hrudník – je to nesnesitelné. Máme chuť napsat bývalému partnerovi a vynutit si aspoň trochu pozornosti, nebo někomu jinému – skoro komukoli. Je to nesnesitelné. Ta láska – ach jo!


„Nikdo nás neučil dávat ji sobě. Přitom by se to jevilo jako nejsnadnější řešení – když ji mám takový přebytek, tak si ji přece prostě nechám a využiji pro sebe. Jak se kolem toho cítíte?


Ze zkušenosti vím, že to tak snadné není. Většina z nás je v tomhle oboru samouk, což nevylučuje úspěch, ale vyžaduje to tolik vědomé práce na sobě, že nás to stojí hlavně zpočátku hodně úsilí. Mnohem snazší je to s napsáním nějaké sms, napitím se alkoholu nebo vydrancováním obchoďáku, popř. ledničky,“ vysvětluje lektorka a konzultantka Mirka Papajiková ze Zážitkové akademie Titali.

 

Láska je jednotící energie. Je to pozitivní síla, výživa a podpora, se kterou je možné nakládat různě. „To, že vnímám silný pocit lásky, neznamená nutně zamilovanost (tak vnímám lásku k nějakému konkrétnímu člověku). Láska nás přesahuje. Pokud cítíme lásku tak silně, že nám to způsobuje tlak v hrudníku, tak nás to mnohem spíše chce vést k jejímu projevení než potlačování,“ dodává terapeutka.

 


Láska ze zvyku


Pokud máme pocit, že tuto lásku musíme projevit bývalému partnerovi, tak se nejdříve zastavme. Uvědomme si, odkud ten impuls vychází. Může se totiž jedna jen o tzv. lásku ze zvyku. Tělo, srdce, ego a mozek si velmi silně pamatují, jak dobře jim bylo, když jsme lásku dávali tomuto člověku. A pak když cítíte lásku a smutek z toho, že ji není komu dát, tak vás to automaticky vedlo k tomu, projevit ji expartnerovi. Protože ví, že to fungovalo, že to způsobovalo pocity štěstí. Jsou omámeni vzpomínkami a stále ještě zamilováni částmi vaší osobnosti.


Může to být pravda, ale taky nemusí. Zjistíme to jedině napojením na naše vyšší vědomí, na to, co nás přesahuje, na lásku samotnou. K tomu je potřeba si věnovat trochu času a klidu, sednout si a soustředit se na dech a všechno ostatní nechat být. Chvilku to trvá. Naše mysl se při zklidnění těla chová jako stará půda – myšlenky létají všude kolem jako zrníčka zvířeného prachu – hází nám do vědomí nejrůznější nesouvisející obrazy starého harampádí (toho, co je potřeba udělat, vzpomínek, hodnocení atd.). Ale když se to nebudeme snažit uklízet, a tím znovu a znovu svojí aktivitou zviřovat prach, tak se po nějaké chvíli usadí. Opravdu.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Radka Třeštíková: Svým hrdinkám dávám partnery, které bych si sama nevybrala. ROZHOVOR
Je mi 35, jsem sama a neumím se seznámit! Je to i váš problém?
Hezká, chytrá, přesto sama? To není fér!


Otázky


V momentech zklidnění si můžeme klást otázky. Jemně a pokorně se můžeme ptát na to, co se děje, co s tím můžeme dělat. Na odpověď nespěchejme. Ani nečekejme, že bude jednoznačná. Je to spíš jemný dotek nebo kontakt s naší hlubokou moudrostí – čekat tedy můžeme asociace, inspiraci, pocity v těle nebo v srdci.

 


Odpovědi


Můžete ve svém těle zachytit tu chuť uchylovat se k něčemu známému. Vracet se, využívat osvědčené vzorce chování a směřování lásky. Uvědomění si, že jde o lásku ze zvyku, vám pomůže získat si nadhled. Pocity připoutanosti najednou zmizí. Co tedy dělat s tak obrovským množstvím lásky? Projevujte a prožívejte ji, dejte ji ale hlavně sobě. Tolik, kolik jen unesete a klidně ještě o kus víc.


Co tedy dělat v praxi?


Prakticky to znamená neustupovat ze vztahu sama k sobě. Prokazovat úctu svému tělu, dopřávat mu odpočinek, péči i rozmazlování, pokud to bude potřebovat. Mít ráda lidi, se kterými se potkávám. Jinak by to nedávalo smysl. Nemohu se potkávat s lidmi, co nemám ráda – pokud se mi to děje, tak potřebuji buď opustit jejich okruh, nebo zjistit, co bych na nich mohla mít ráda. Jinak nemůžu lásku projevovat. Jinak nemůžu existovat.


„Když to dělám, otevírá se mi srdce, potkávám nové lidi, které mám ráda – nemusím hledat, co je na nich k milování, prostě to tam je od začátku, a to mě fascinuje. Čím víc lásku žiju, tím víc je vidět všude kolem mě a tím víc ji přitahuji. To množství je k zbláznění. Ale být tak trochu blázen z lásky se mi zamlouvá,“ dodává Mirka Papajiková.

0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře