Barboře se syn před nedávnem svěřil se svou skutečnou sexuální orientací.

Budoucnost našich dětí si představuje poněkud zidealizovaně. V nejlepším případě by všechny děti měly mít vysokou školu, lukrativní zaměstnání, rodino o dvou dětech, vilku na kraji města na dovolenou jezdit k nejméně k moři do Chorvatska. Zelný je ale strom života. Nic není dopředu nalinkované. Jenže právě proto je svět tak zajímavý. Každý jsme trochu jiný. Jenže pro někoho je velmi těžké to pochopit.

Barbora nám napsala tento dopis:

Milá redakce,
Potřebuji se vám svěřit se strašným trápením, které postihlo naši rodinu. Náš jediný syn se nám před měsícem svěřil ,že je homosexuálně orientován a že miluje jednoho muže a chce s ním žít.
Proplakala jsem celou noc, což o to. Ríšu miluju, je to mé jediné dítě. Ale co se stalo s mým manželem, to je nevídané. Strašně začal řvát, že je to všechno moje vina, že jsem na Richarda byla málo přísná, že to je následek mých svobodomyslných názorů. Pak asi tři dny vůbec nemluvil. Syn mezitím odjel. Manžel pak přišel s teorií, že to kluk určitě pochytil v té Praze a že mu už nedá ani korunu, vydědí ho a kdesi cosi. Bydlíme navíc na menším městě. Před příbuznými mlžím už delší dobu, že Richard s někým chodí. Dokonce jsem ho už několikrát prosila, aby přijel s nějakou kamarádkou na víkend. Ale on nic, prostě jsem to tušila. Vlastně ani nežádám žádnou radu, jen se s nikým nemám o svůj žal podělit. Neudělala jsem někde chybu?

Barbora

(Redakčně upraveno)

Podobné příběhy bývají bohužel často jako přes kopírák. Když už mladý člověk najde odvahu se svému okolí svěřit, riskuje i rázné odsouzení – častěji ze strany otců, protože ti tuto informaci snášejí hůře – jako urážku své mužnosti i své výchovy. Je ovšem důležité si uvědomit, že homosexualita je nám dána do vínku svými geny, tedy prostřednictvím rodičů. Ti tedy svým dětem nemohou vyčítat vůbec nic. Nejde o nemoc ani úchylku, je to jen upřednostňování osob určitého pohlaví. Homosexuálem se člověk rodí. Naučit ani odnaučit to opravdu nejde, ani ovlivnit výchovou. Proto je úplně zbytečné snažit se něco si vyčítat. Jednou je to náš potomek, tak ho musíme brát takového jaký je. A do jeho sexuálního života nám až tak moc být konec konců nemusí.

(Foto: isifa.com)

ČTĚTE TAKÉ:

Nejveselejší hlášky při sexu

Je to zkouška vaší tolerance

Zpočátku si budete klást možná víc otázek o sobě samé. Budete přemýšlet o výchově, možná i o tom, že jste vlastně své dítě pořádně neznala, nebo že jste vlastně už něco dávno tušila. A vyzkoušíte si, jak jste na tom s uznáváním osobní svobody, s tolerancí. Prostě se dozvíte mnohé i o sobě samých.

Proč je to šok

I když jste už možná měla nějaké pochybnosti, najednou e to potvrzené. Potřebujete čas, abyste se s novou informací poprali. Třeba se vám to teď zdá nemožné, ale je tu jedna podstatná skutečnost – je to VAŠE dítě! Samozřejmě jde proti všeobecné představě společnosti o určité životní normě. Žijeme ale v době a zemi, kde se za odlišnou sexuální orientaci skutečně nikdo stydět nemusí. Navíc možná díky své jinakosti má určitý druh talentu nebo schopností, které by jinak neměl…a že nebudete mít nikdy vnoučata?

Pokud po nich pár bude toužit, vždycky je cesta, jak obejít klasickou cestu. Homosexuální muži mají šanci, pokud mají děti z předchozích vztahů, případně se domluví s kamarádkou, že jim dítě odnosí...je možné, že legislativa se brzy změní. Vždyť registrované partnerství také ještzě před pár lety znělo jako sci-fi.

Otcové mají častěji problém s přijmutím homosexuální orientace svých synů, protože se bojí že sami nejsou dost mužní. Psychologové radí uvědomit si, že být gay neznamená být „padavka“, ale je to prostě jedna z forem mužství.