Nové zážitky do deníku obohatila řádová sestra. Co na to jeho svědomí?

Pohodně dlouhé době jsem se rozhodl přispět dalším článkem. Posledních pár měsíců nebylo příjemných. Dostával jsem emaily od potenciálních klientek, žádosti o rady od potencionálních společníků a hodně emailů od naštvaných manželů, kterým se asi hroutí manželství. Bůh ví proč, ale viní z toho mě.

(Foto: profimedia.cz)

Dlouho jsem se neozval ze zdravotních důvodů. Ale také i jiných. Měl jsem slabou srdeční příhodu, poškozená játra a přišel také skoro o celý svůj majetek, díky jedné slečně. Sedím u krbu se sklenkou vína a přemýšlím nad životem. Těch několik měsíců bylo pro mě peklem, které jsem málem nezvládl. Byl jsem ponižován, psychicky vydírán a sprostě okrádaný. Už očekávám emaily ve stylu, že si to zasloužím nebo že si to brzo vydělám zpět.

Proč píšu na téma "Nemožné" je docela jednoduché. Když jsem ležel v nemocnici na kapačkách potkal jsem tam vyjímečnou osobu. Byla jí ctihodná sestra. Byl jsem vychován v rodině, kde se v boha věří, ale žádný křest nikdy neproběhl. Tato sestra nebyla zdravotní sestrou, ale chodila na návštěvy za starými lidmi a jednou jsme se potkali. Připadal jsem si jako v jiném světě. Potkat v dnešní době člověka, který vás neodsoudí, vyslechne Vás a dokáže pohladit po duši už jen svoji přítomností, je velmi vyjímečné.

ČTĚTE TAKÉ:

Z deníku gigola: "Jak to začalo?“

Když to vezmu z mužského pohledu byla to žena nádherného vzhledu, zelené oči, zrzavé vlasy. Možná je bůh ví proč jsem ale nebyl přitahován vzhledem. Byla to její duševní síla a vyrovnanost. Chtěl jsem se zastřelit jak jsem se vrátil z nemocnice. Vím, že bych to asi nikdy neudělal už kvůli rodině. Ale kvůli sestře z nemocnice a díky tomu co mi řekla jsem do nedokázal.

Víte co? Věřím v přítomnost andělů a ona anděl byla. Možná se rouhám, možná si ji idealizuju. Řekla mi, že žít tak jak žiju je hřích, že pohrdám svátostí manželskou. Ale pohled do jejich očí si vybavím vždy když zavřu ty mé a odpoutám se od reality. Bylo to jako být v hypnóze. Vídali jsme se často, naposledy před týdnem když už mi zbývalo pár dní do propuštění a ona za mnou přišla se zvláštním dárkem. Byla to její Bible, kterou dostala jako dítě. Dárek pro věřícího člověka nesmírné hodnoty. A ona mi ji dala.

Neměl jsem slov. Podívala se mi dlouze do očí a řekla: "Věřím, že jste dobrý člověk." Naše oči se nemohli navzájem přestat dívat na toho druhého. Nedokázal jsem to a obejmul ji. Nebránila se a brala to jako přátelské obejmutí. Při dalším pohledu už jsem to nevydržel a políbil ji. Asi si za to zasloužím zatracení. Ale poprvé v životě byla vteřina celým životem a jeden člověk celým světem.

Možná jste takový pocit také zažily. Každý z nás ho jednou pozná, někdo dříve, někdo později. Chtěl bych vrátit čas a v tu chvíli čas samotný zastavit. Bylo to elektrizující, neuvěřitelně něžné a neuvěřitelně překrásné. Zažil jsem téměř všechno. Ale tak krásný pocit ještě ně. S největší pravděpodobností nepřestanu s tím co dělám. Ale ona navždy zůstane v mém srdci. Navždy. Doufám, že jednou potkám ženu jako ona, která ve mně neuvidí společníka, ale dobrého člověka s velkým srdcem. A i přesto, že city jsou luxus, který si nemůžu dovolit, přesto stále doufám, že jednou.

Její slova, která mi pošeptala, když jsem ji se slzami obejmul mi pořád zní v hlavě.
"I když jsi v davu, ale cítíš se sám. I když musíš mít úsměv na rtech, ale uvnitř pláčeš. Vzpomeň na krásné chvíle svého života a děkuj pán bohu, že ti byl dán dar života."

Ať už si myslíte cokoliv, nebyl to polibek od ctihodné sestry, ale dar víry který jsem dostal. V to, že jsem dobrý člověk a že jednou dojdu usmíření, cestu k samotnému já. Snad již brzy budu moct aspoň nastínit, zda se z problémů dostávám a že je mé zdraví lepší. Ale aspoň vím, že pořád existují lidé, kteří nevidí zevnějšek, oblečení, vzhled, ale vidí duši.

(Foto: profimedia.cz)

Zkusím znovu začít tam kde jsem přestal a plnit ženám jejich přání, dávat jim štěstí a takové chvíle, kterou já jsem měl možnost pocítit s ní. Už vím jaké to je. A o to víc si vážím poděkování od těch, pro které můj polibek byl celým životem a já pro ně byl celý svět. Pro chvíle, kdy chtěly být šťastné, pro chvíle kdy chtěly zastavit čas.