Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Přečtěte si životní příběh naší čtenářky, která si přeje zůstat v anonymitě.

VÁŠ PŘÍBĚH: Dva paralelní vztahy mě dohnaly k pití!

žena smutek
zdroj: Thinkstockphotos žena smutek
aktualizováno 03.08.2017, 00:11 | 03.08.2017, 00:11 | doma.cz / čtenářka

Přečtěte si životní příběh naší čtenářky, která si přeje zůstat v anonymitě.

Jsem už osm let šťastně vdaná a vlastně si v manželství nemůžu vůbec na nic stěžovat. Jen se v posledních letech vytratila touha a vášeň. Začala jsem manžela brát spíš jako přítele než milence, sex se pro mě stal nudnou manželskou povinností a začalo mě děsit, že už to takhle bude navždycky. Bála jsem se, že už se mě nikdy nedotkne někdo jiný, že už nikdy neucítím ty pověstné "motýlky v břiše".


A pak k nám do práce nastoupil nový brigádník. Starší chlap, který se mi na první pohled vůbec nelíbil. Ale byl to sympaťák, dobře se s ním povídalo, zdálo se, že si rozumíme, brzy jsme se spolu bavili otevřeně úplně o všem. Dlouho jsem si myslela, že i on mě bere jen jako kamarádku. A potom jsem dostala lepší pracovní nabídku, a vážně jsem uvažovala o změně zaměstnání. Začal mě přemlouvat, ať to nedělám, že mu bude v práci smutno a najednou mi řekl, že se do mě zamiloval. Šokovalo mě to a moc jsem tomu nevěřila. Nevypadal jako citově založený člověk. Celou dobu jsem si myslela, že si rád se ženami jen nezávazně užívá. Tak jsme si o tom šli promluvit do hospody a po pár pivech došlo na líbání. A mně se to překvapivě moc líbilo. Byl jemný, něžný a krásně voněl. A i "motýlky" jsem ucítila. Najednou jsem toužila po tom, aby ta chvíle nikdy neskončila. A tak jsme si dohodli nezávazný milenecký vztah, kdy si jen občas zpříjemníme společnou chvilku, ale nebudeme si na sebe dělat žádné nároky. Jenže se nám to vymklo z rukou, a zamilovali jsme se do sebe jako puberťáci. Trávili jsme spolu každou volnou chvíli a neustále si vyznávali lásku, posílali si zamilované zprávičky. Každý den, kdy jsme se neviděli, nám připadal nekonečně dlouhý, psali jsme si, jak se nám stýská, jak po sobě toužíme. Tehdy jsem byla tak zaslepená, že jsem i uvažovala o odchodu od manžela.

 


Ale po čase jsem si začala uvědomovat, že je to sice skvělý milenec, ale že náš životní styl a představy o partnerském soužití se až příliš liší, a že jako životního partnera bych ho mít nechtěla. Bylo mi jasné, že nás k sobě táhne jen fyzická touha a vášeň. Až by to zamilování vyprchalo, tak bychom si ve společné domácnosti jen lezli na nervy. Ale zatím jsem o budoucnosti nepřemýšlela. Doma jsem měla toho pravého parťáka pro život a chybějící vášeň jsem si užívala v náručí milence. Bohužel jsem nebyla dostatečně opatrná, příliš jsem riskovala, a tak po půl roce manžel na moji známost přišel. A začal boj. Manžel řekl, že mě nechce ztratit, a pokud to s milencem ukončím, uděláme tlustou čáru a začneme znova. A přítel chtěl, abych se rozvedla a žila s ním. V tu dobu jsem měla naprosto jasno v tom, že od manžela odejít nechci. Tak jsem to řekla příteli s tím, že bude lepší, když se přestaneme stýkat. Jeho reakce byla horší, než jsem čekala. Nejprve mi vyčetl, že jsem si celou dobu jen sobecky zahrávala s jeho city, samozřejmě mi předhodil to, že jsem chvíli o rozvodu opravdu uvažovala, řekl, že jsem ta největší mrcha pod sluncem, že jsem ho zničila a zlomila mu srdce a že mi přeje, aby mi jednou někdo udělal to samé. Totálně mě psychicky zdeptal. Měla jsem vůči němu výčitky svědomí a bylo mi líto, že se kvůli mně trápí. A tak mě potěšilo, když pak zavolal, za všechny ty ošklivé řeči se omluvil, a chtěl se ještě naposledy sejít a v klidu se rozloučit. Jenže rozloučení se nekonalo. Při setkání se rozplakal a začal mě prosit, ať ho neopouštím, že beze mě nemůže žít. Prý jsem jediným smyslem jeho života, jeho osudová životní láska, žádnou ženu prý nikdy tolik nemiloval. A slíbil, že už se o rozvodu víckrát nezmíní, že mu stačí, když se dál budeme občas vídat. A já jsem podlehla.

 

Napište nám svůj příběh
Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

 

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.


Scházeli jsme se dál, ale už to nebylo takové jako ze začátku. Plně jsem si uvědomovala, že to takhle nemůžu táhnout věčně. Děsila mě ta přítelova závislost na mě. A děsily mě i moje vlastní pocity. Věděla jsem, že s ním nechci žít, ale pořád mě to k němu táhlo jako magnet, nedokázala jsem se ho vzdát, nedokázala jsem být s ním, ani bez něj. Zároveň jsem se bála, že to zjistí manžel a podruhé už mi to neodpustí. Nechtěla jsem ublížit ani jednomu z nich, ale cítila jsem, že to ze mě vysává energii. Začala jsem být neustále ve stresu, měla jsem psychické problémy, stavy úzkosti a panické záchvaty. A všechno jsem se snažila utopit v alkoholu. Dřív jsem tolik nepila, byla jsem pomalu zralá na protialkoholní léčbu. Dokázala jsem celý volný den jen proležet v posteli s lahví vodky. Přítelovy sliby dlouho nevydržely a začal zase o rozvodu. Nejdřív nadávky a výčitky, pak slzy, prosby a sliby. A nakonec vášnivé usmíření. Byl to nekonečný kolotoč a já z něj nedokázala vystoupit, ani rozumně vysvětlit proč.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Lze najít lásku přes INTERNET?
VÁŠ PŘÍBĚH: Jak jsem si poradila s NÁSILNÍKEM!
VÁŠ PŘÍBĚH: Moje šéfová je NOTORIČKA


A pak přišlo nervové zhroucení. Skončila jsem na pohotovosti, kde mi předepsali prášky na uklidnění. A já si s nimi "poradila" po svém. Spolykala jsem je všechny najednou i se zbytkem naší lékárničky a zapila je vodkou. Pár dní jsem si poležela na JIP a odtud mě odvezli rovnou do psychiatrické léčebny, kde mi chtěli soudně nařídit hospitalizaci. Naštěstí tam se mnou byl manžel a podařilo se mu lékařku přesvědčit, že zavřít mě proti mé vůli by mému psychickému stavu nepomohlo, že mi doma bude líp. Takže jsme se domluvili jen na ambulantní léčbě. Dál už je to jen šílené. Už v nemocnici se mnou o všem mluvil nemocniční kaplan, četl i přítelovy zprávy a dopisy. A on i psychiatrička mě upozornili, že přítel je manipulátor a citový vyděrač zaměřený jen na sebe a své pocity. A já jsem si začala uvědomovat věci, o kterých jsem dřív příliš nepřemýšlela. Že přítel ve mně vzbudil soucit vyprávěním o svém těžkém životě, a když mi pak řekl, že až se mnou poprvé v životě našel skutečné štěstí, cítila jsem se jako bohyně. Celou dobu našeho vztahu jsem ho hýčkala a rozmazlovala, chtěla jsem mu to všechno zlé vynahradit. A vůbec jsem si neuvědomovala, že on mou láskyplnou péči přijímal s naprostou samozřejmostí, ani se ji nesnažil alespoň ze zdvořilosti odmítnout. Skutečně se skoro vždy vše točilo kolem něj, já mu poskytovala takovou oázu klidu a míru, byla jsem taková jeho "Vendulka utěsitelka". A když i po návratu z nemocnice mi vyprávěl jen o tom, jak on těch několik dní strašně trpěl, a pak mi několik minut jen plakal v náručí a já ho musela utěšovat, řekla mi doktorka, ať od něj rychle uteču pryč. Tak jsem se s ním sešla, pevně rozhodnutá to tentokrát opravdu ukončit. Držela jsem se statečně, nezabral tentokrát ani pláč. A potom mi řekl, že má rakovinu plic a že už mu nezbývá moc času. Zhroutila jsem se a opět se totálně opila. A samozřejmě mu řekla, že ho neopustím. Druhý den mi volal celý šťastný, že jsme zůstali spolu, mluvil o společných plánech do budoucna, a že se mnou dokáže všechno na světě. A mně došlo, že si tu rakovinu vymyslel! Tehdy mě poprvé napadlo, že ten člověk to opravdu nemá v hlavě v pořádku a nechápala jsem, jak mi to mohl udělat. Takhle mě vyděsit jen týden po návratu z nemocnice. Přesto jsem ho nedokázala opustit, ani s ním o té vymyšlené rakovině mluvit. Doktorka říká, že jsem na něm závislá a asi má pravdu. Nedokážu ani sama sobě rozumně vysvětlit, co mě k němu tak táhne, ale zatím to zvláštní pouto vítězí. Kamarádi, kteří ho znají a vědí o našem vztahu, mi říkají, že je to psychopat, že je mnou úplně posedlý a jen tak se mě nevzdá. I on mi neustále opakuje, že o mě nikdy nepřestane bojovat.

 


Tak ten náš šílený divný vztah pokračuje dál. Nikdo mi zatím nedokázal pomoci se od něj úplně odpoutat. Dokážeme se do krve pohádat, křičet na sebe ty nejsprostší nadávky a vzápětí se líbat tak divoce a vášnivě, jako by to mělo být naposledy v našem životě. Ještě několikrát na mě použil vymyšlené zdravotní problémy, aby si mě udržel. Vymýšlí si skoro ve všem, ani nevím, zda je pravda všechno, co mi svém životě vyprávěl a čím si mě připoutal. Nevěřím mu, někdy mám pocit, že už ho opravdu nechci nikdy v životě ani vidět. Ale pak se mi po něm začne tak strašně stýskat, že mám chuť se za ním ihned rozběhnout. Nevím, co se to se mnou děje. Jsem jak uhranutá, nedokážu ho pustit z hlavy. Vím, že je to psychicky narušený člověk, patologický lhář, manipulátor a citový vyděrač. Ale když mě obejme a políbí, celý svět kolem přestává existovat. Je pro mě jako droga.Manžel zatím nic netuší, věří, že náš poměr už skončil. Snažím se s ním znovu sblížit, a taky si dát život do pořádku a zkrotit to své pití, věřím, že to dokážu i bez léčení. Snažím se přítele nekontaktovat a doufám, že sám pochopí, že to mezi námi nemá smysl a přestane kontaktovat mě. Ale stačí, aby jednou za pár dní přišla zpráva, že mě stále miluje a nemůže na mě přestat myslet a jsem ztracená, odepíšu to samé. Nevím, co dělat, bojím se toho, jak to dopadne.

1 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

camilarodela360@gmail.com 19:17 30.08.2017
Byl jsem zraněn a srdce zlomené, když se před mým manželstvím před sedmi měsíci objevil velmi velký problém, mezi mnou a mým manželem. Tak strašný, že se rozhodl pro rozvod. Řekl, že nikdy nechtěl zůstat se mnou znovu a že mě už nemiloval. A tak se z domu vytáhl a udělal mi i mé děti prošlé těžkou bolestí. Snažil jsem se všechny moje možné prostředky, abych ho vzal zpátky po hodně žebrání, ale to všechno neplatí. Potvrdil, že se rozhodl a nikdy mě nechtěl vidět znovu. Takže jeden večer, když jsem se vrátil z práce, jsem se setkal s jedním starým přítelem, který se zeptal svého manžela. Tak jsem mu vysvětlil každou věc, a tak mi řekl, že jediný způsob, jak mého manžela vrátit, je Navštívit kouzelník, protože pro něj opravdu pracoval. Takže jsem nikdy nevěřil kouzlu, ale neměl jsem jinou možnost, než abych následoval jeho radu. Pak mi dal e-mailovou adresu kouzelníka, kterého navštívil. Ogagakunta@gmail.com. Takže příští ráno jsem poslala poštu na adresu, kterou mi dal, a kouzelník mě ujistil, že budu druhý den vrátit svého manžela. Co úžasné prohlášení !! Nikdy jsem nevěřil, takže mluvil se mnou a řekl mi všechno, co potřebuji udělat. Pak příštího rána, tak překvapivě, můj manžel, který mě nezavolal za posledních 7 měsíců, mi dal výzvu, aby mi informoval, že se vrací. Tak úžasný!! A tak se vrátil tentýž den se spoustou lásky a radosti a omluvil se za svou omyl a za bolest, kterou způsobil mně a mým dětem. Od té doby byl náš vztah nyní silnější než jak to bylo předtím, pomocí kouzelníka. Takže vám poradím tam, pokud máte nějaký problém, kontaktujte ogagakunta, dávám vám 100% záruku, že vám pomůže .. Pošlete mu e-mail na adresu: ogagakunta@gmail.com nebo zavolejte na telefonu +2348069032895
xmarek 04:34 05.08.2017
Jsem šťastně vdaná a nemůžu si ... A přesto si stěžuji? O čem to vypovídá? Prosté. O nespokojenosti. A takový člověk se nemá rád: https://goo.gl/29fqnV (sekce Učení) a těžko uzná, že si za vše může sám. Protože kdo utváří to co se nám v životě děje? Lidé kolem a nebo vy svým chováním?
johana 09:41 04.08.2017
normalni rozmazleny tele .jsem vdana 26 let a ty "motylky v brise" citim pokazdy kdyz se mne manzel dotkne i po 26 letech!!!!!