Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

„Chci se s vámi podělit o příběh, který se mi skutečně stal. Předem upozorňuji, že jsem zaměnila některá jména. Po přečtení zřejmě pochopíte, proč tomu tak bylo,“ napsala nám čtenářka Adéla.

VÁŠ PŘÍBĚH: První láska? Vzrušil se, jenom když mě u toho zbil

Trápení
zdroj: Thinkstockphotos Trápení
aktualizováno 31.08.2017, 00:35 | 31.08.2017, 00:35 | doma.cz / čtenářka

„Chci se s vámi podělit o příběh, který se mi skutečně stal. Předem upozorňuji, že jsem zaměnila některá jména. Po přečtení zřejmě pochopíte, proč tomu tak bylo,“ napsala nám čtenářka Adéla.

Jmenuji se Adéla a v deseti letech jsem poznala jednoho chlapa ze sousedství. Jmenoval se Pavel a bylo mu dvaatřicet. Nejdřív se choval docela normálně, pamatuji si, že mě stále sledoval, nespustil ze mě oči. Nepřišlo mi to nijak zvlášť divné, neměla jsem z toho rozum, navíc byl to přece kamarád kamarádů. Hráli jsme nějaké hry, já jsem běhala bosa po trávě, bylo pozdní léto a čekala na mě nová škola. Pak se po něm slehla zem a já zapomněla, že existuje. On na mě ale nezapomněl…

 

 

Díky sociální síti, na které jsem ve svých jedenácti letech neměla co dělat, mě kontaktoval a začali jsme si psát. Psali jsme si celkem často a mně se zdálo, že se bavíme, jako kdybych byla dospělý člověk. Líbilo se mi, že se ke mně nechová jako k dítěti. Následně jsem s ním přestala komunikovat a oplakala ztrátu kamaráda. Procházela jsem si takovým těžším obdobím, kdy jsem vyzkoušela cigarety, pořezala jsem se a chovala se promiskuitně. Chyběl mi pocit dospělé ženy, který ve mně vzbudil tak brzy.

 

Napište nám svůj příběh
Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

 

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.

 

Nepamatuji se přesně, zda mi bylo dvanáct nebo třináct, když mě kontaktoval pod svým falešným profilem. Po malých částech si mě zpracovával do formy, ve které aktuálně jsem. Uťápnutá holka bez vlastního názoru, která věří na prince na bílém koni. Věděla jsem, že je to on, nešlo to nepoznat, ale dál jsem s ním hrála jeho hru. Nevím, co pro mě byla poslední kapka, kdy jsem se rozhodla, že to není správné a oznámila mu, že se s ním rozcházím. Měla jsem na rok klid.

 

 

Co dodnes nechápu je to, proč jsem se mu po tom roce ozvala sama. Chyběl mi. Neznala jsem nic jiného než jím vytvořenou skutečnost. Slíbil mi, že až mi bude osmnáct let, tak si mě vezme a budeme mít spolu kupu dětí. Mnoho se toho odehrálo do našeho prvního setkání. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že se řezat nesmím, protože mi chce bolest způsobovat on sám. V létě, když mi bylo čtrnáct, jsme se sešli sami. Byli jsme spolu celé dopoledne, procházeli jsme se a on si u mě vyprosil polibek. Samozřejmě to u polibku neskončilo. Byl vzrušený pouze, když mě bil. Ten první den to nijak zvlášť nebolelo. Pokusili jsme se o něco. Ne, že bych to chtěla. Líbilo se mi, že o mě má zájem, ne co se mnou chce dělat. K samotnému sexu ale nedošlo.

 

Dál jsme si pouze psali, domluvili se na tom, že trošku přibrzdíme, přičemž jsem iniciátorem této myšlenky byla já. Doma si nikdo nevšiml, že bych se chovala jinak. Nikdo neví, jaká jsem byla a co jsem si svou neznalostí a důvěrou způsobila. Další dvě setkání proběhly toho roku na podzim. Během nich jsem byla zbita v lese u stromu a v autě. Přidušena a přiškrcena též v autě. Byl to, a stále je, jediný muž, který měl ruku v mých kalhotkách déle jak 10 vteřin. Nelíbilo se mi, co se mnou dělá, ale líbilo se mi, že on to dělá rád. Chodila jsem s modřinami na zadku a za krkem. Tou dobou jsem stále nebyla zletilá a ani způsobilá k sexu.


ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Z fajn koníčku se vyklubalo peklo!
VÁŠ PŘÍBĚH: Týden jsem v sobě nosila mrtvé miminko
VÁŠ PŘÍBĚH: Z nevinného sexu se vyklubal stalking

 

Když mi bylo patnáct, naléhal na to, abychom se co nejdříve sešli. Nemohla jsem, a to buď kvůli svým dnům, rodičům nebo jiným věcem. Byl stále víc netrpělivý a později mi to začal vyčítat a já si uvědomila, jak moc se ho, a toho co mi hodlá provést, bojím. Několik dní jsem ho ignorovala a pak mu sdělila své obavy, on se k tomu postavil chladně. Řekl mi, že mě stejně nemiloval a naprosto zboural moje mínění o něm jako o mužském. Nyní v něm vidím pouze pedofilní trosku, která se nesmířila s tím, že jeho holčička už vyrostla.

 


Já se zase nikdy nesmířím s tím, že mě připravil o celé mé dospívání. Sebepoškozuji se dodnes a nerozumím si s muži pod třicet. Je mi osmnáct let a mám přítele čtyřicátníka. Toho jsem si ale ulovila sama. Jemu samotnému se dlouhou dobu příčila skutečnost, že je mezi námi čtyřiadvacetiletý věkový rozdíl. Do ničeho mě nenutí a přesto, že jsme spolu přes rok, mě nenutí do žádných sexuálních aktivit. Není ženatý, ani nemá děti, jen pro případné rýpaly.

 

Jen abych dodala pro náctileté slečny, které toto čtou: Nenechte si zničit život. Ze mě je paranoidní blázen, který tráví večery v slzách, budí se hrůzou a veškeré problémy řeší vnější bolestí. Dokonce mě přepadají myšlenky na to, zda mě nezneužíval již v předškolním věku, protože já si to nepamatuji, ale on mě znal. Navíc nemám panenskou blánu a nepamatuji si situaci, kdy bych o ni mohla přijít. Nejsem schopna si vzpomenout, abych to mohla vyloučit, ale moc bych si přála, aby to nebyla pravda. A pro věčné rýpaly a závistivce: Ne pokaždé, když je mladá holka se starším mužem, se jedná o zlatokopku. Někdy je to prostě láska (ano, i slepá).

0 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

quuen6 12:53 31.08.2017
Opravdu špatně vymyšlené...