Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Ráda bych se podělila o jednu závažnou událost, kterou jsem prožila. Myslím si, že takových případů je poměrně dost, ale bohužel si to ženy nechávají pro sebe, napsala čtenářka Daniela.

VÁŠ PŘÍBĚH: Sexuální zneužívání mě dohnalo k sebepoškozování

Deprese
zdroj: Thinkstockphotos Deprese
aktualizováno 18.05.2017, 00:44 | 18.05.2017, 00:44 | doma.cz / čtenářka

"Ráda bych se podělila o jednu závažnou událost, kterou jsem prožila. Myslím si, že takových případů je poměrně dost, ale bohužel si to ženy nechávají pro sebe," napsala čtenářka Daniela.

Od mala jsem vyrůstala bez otce, kterého jsem nikdy nepoznala. Žila jsem jen s mamkou, ale často jsem navštěvovala babičku a nevlastního dědu. S nevlastním dědou jsem měla odmala skvělý vztah. Jezdili jsme na výlety, vše mi kupoval. Moc jsme si rozuměli, měla jsem ho moc ráda. Když mi bylo tak osm let, začala jsem si všímat, že děda na mě pořád sahá, i když jsme se třeba mazlili nebo lechtali. Měla jsem z toho vždycky takový zvláštní pocit.

 

 

Když mi bylo asi jedenáct let, děda už mě začal normálně osahávat, když jsem byla u babičky a babička nebyla doma. Normálně mě vzal za zadek a začal mě líbat. Tenkrát jsem z toho ještě takový rozum neměla, ale říkala jsem si, že to asi není normální. Okolo mých dvanácti let to začalo být vážnější. Kdykoliv měl možnost, začal mě osahávat, měl úchylné poznámky. Zatím jsem byla celkem v pohodě, říkala jsem si, že to ještě není až tak strašné. Bohužel asi o rok později, když měla mamka odpolední, měl přijít k nám domů opravit světlo. Když světlo opravil, přišel za mnou, začal mě osahávat a najednou i svlékat. A potom se to stalo.

 

Napište nám svůj příběh
Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.

 

Každý by si řekl, proč jsem se nebránila, ale myslím, že každý kdo to zažije, pochopí, že to prostě nejde. Absolutně jsem ztuhla, měla slzy v očích a jen doufala, že se najednou probudím. Tohle se stalo během půlroku třikrát. Chytla jsem z toho deprese, cítila jsem se méněcenná, dávala jsem si vše za vinu. Děda dělal jakoby nic. Snažila jsem s ním normálně vycházet, ale vůbec jsem nepomyslela na to, že bych to někomu řekla. Byl to přece člověk, kterého jsem měla neskutečně ráda, byl mi náhradním otcem, kterého jsem neměla. Nikomu jsem to neřekla s nadějí, že se děda jednoho dne vzpamatuje. Bohužel to bylo čím dál horší a s mými depresemi taky.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Chodila jsem s učitelem!
VÁŠ PŘÍBĚH: Z nevinného sexu se vyklubal stalking
VÁŠ PŘÍBĚH: Nemůžu zapomenout na první lásku...už devět let

 

Začala jsem se sebepoškozováním, které jsem ještě před nedávnem šíleně odsuzovala, ale teď bych si za to dala pár facek. Tak neskutečně jsem trpěla, bála jsem se všech chlapů i kluků, bála jsem se chodit ven, ale nikdo na mě nic nepoznal. Měla jsem stavy, kdy jsem v noci brečela, třepala se. Bála jsem se, že přijde, ale vždycky jsem si ulevila tím, že jsem se pořezala. Nosila jsem dlouhé rukávy a nikdo si ničeho nevšiml. Avšak po nějaké době, kdy jsem to už nevydržela a začala jsem se řezat. Mamka mě našla v koupelně od krve, a já to musela vysvětlit. Ano, přiznala jsem, že mám deprese, ale řekla jsem, že ze školy. Začala jsem chodit k psychiatrovi, ale vůbec mi to nepomáhalo. Naopak to bylo čím dál horší, protože psychiatr ani neznal pravý důvod.

 

 

Byl to neuvěřitelný půlrok, ten pocit nedokážu vůbec popsat. Jak jsem dřív nepřemýšlela nad tím, že bych to někomu řekla, tak teď už ano a jakmile jsem sebrala odvahu, řekla jsem to. Bylo pro mě strašně těžké to říci. Následovalo vyšetření, výslechy, ale měla jsem podporu rodiny a to pro mě bylo strašně důležité. Teď se čeká na soud, a mně je o hodně lépe, protože mám skvělou rodinu, která mi se vším pomáhá, a je to mnohem lepší, než když jsem na to byla sama. Teď bych chtěla vzkázat něco ženám, které to zažívají. Prosím vás, nevzdávejte to, nikomu nemůže tohle chování projít. Bude vám líp! Vím, že je to strašně těžké, ale vy to zvládnete a já vám věřím.

2 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře