Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Myslím, že je velice důležité, podělit se s vámi o můj kus života.To, co se stalo mně, se může stát každé ženě, dívce..., napsala nám čtenářka Andrea.

VÁŠ PŘÍBĚH: Z romantického chlapa NÁSILNÍKEM

Domácí násilí
zdroj: Thinkstockphotos Domácí násilí
aktualizováno 01.06.2017, 00:44 | 01.06.2017, 00:44 | doma.cz / čtenářka

"Myslím, že je velice důležité, podělit se s vámi o můj kus života.To, co se stalo mně, se může stát každé ženě, dívce...," napsala nám čtenářka Andrea.

Ze mě, romantické a usměvavé ženy, se stala prošedivělá, ubrečená stařena. Hledala jsem lásku, přála jsem si mít děti a bylo mi 26 let. Jenže znala jsem jen práci. Společnost jsem příliš nevyhledávala. Bylo pro mě těžké najít si partnera. Ne snad kvůli vizáži, protože jsem byla štíhlá a veselá dlouhovláska. Byla jsem romantička, která hledala lásku a upřímnost a nechtěla vysedávat po diskotékách. Podala jsem si inzerát a hned mě zaujala jedna odpověď. Hurá, konečně kluk, který má rád přírodu, tremp a muziku jako já. A tak došlo na první schůzku.

 

Napište nám svůj příběh

Prožila jste něco zajímavého?
Vydal by váš život na knihu nebo film?
Prožíváte trápení a potřebujete se vypovídat a o své starosti se podělit?
Nevíte si rady a možná by vám pomohl nestranný názor - třeba našich čtenářek?

Napište nám svůj příběh a pošlete ho na redakce@doma.cz. Ty nejzajímavější příběhy píše sám život, nebuďte na ně sama.

 

Opravdu to bylo báječné. Náš letní výlet mířil do Hoštic na Stodolu Michala Tučného. Víkend plný bezva zážitků. Následovaly další romantické schůzky. Slovo dalo slovo a já jsem se po půl roce stěhovala do malého městečka k mému příteli. A pak už to byl jenom krůček k manželství a narození syna. Odkud přišel ten kouzelný proutek, který rázem vše změnil...nevím. Najednou tam byl, zamával a z manžela byl alkoholik, který se toulal po nocích. Doma byl jen křik, nadávky a bití.

 

 

To, že nemáme co jíst a teplé boty na zimu jsou jen sen, bylo běžné. Manželovi jsem musela dávat veškeré peníze. Zakazoval mi kamarádky, nemohla jsem chodit mezi lidi. Neustále mě ponižoval, jak jsem ošklivá. Dopouštěl se na mně sexuálního násilí. Kdo nezažil, ten nepochopí, že v takové situaci už nejste pánem svého rozumu. Stáváte se loutkou toho tyrana. Máte dojem, že jste tak neschopná, že neumíte vůbec nic, a že vypadáte jako ošlivka. Musela jsem i jíst a pít jenom to, co mi přikázal. Stále jsem brečela. Trvalo to dlouhých 9 let, během kterých se narodily dvě nevyrovnané, ubrečené a bojácné děti, které viděly jenom bití a násilí. Ač všichni věděli, že se něco děje, já jsem nic říct nemohla. Nikdo nepomohl. Byla jsem jako ve vězení, ze kterého nejde ven. Vše se změnilo ve chvíli, kdy se manžel začal ošklivě chovat i k synovi. Syn zatelefonoval mé matce a začal nový boj.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Exekuce, blokace účtů a deprese. Vše kvůli nezodpovědnému maželovi!
VÁŠ PŘÍBĚH: Nemůžu zapomenout na první lásku...už devět let
VÁŠ PŘÍBĚH: Sexuální zneužívání mě dohnalo k sebepoškozování

 

Matka nám sehnala podnájem u nich ve městě a já jsem se i s dětmi narychlo odstěhovala. Nový byt 1+1 byl naše útočiště. Teror, od dnes už bývalého manžela, přetrvává. Snaží se mě stále dostat do blázince. Obvinil mě z ublížení na jeho zdraví a vyhrožuje mi. Nyní mi chce sebrat podíl na bytě a svalit na mě jeho dluhy. Ještě to bude běh na dlouhou trať. Ale chtěla bych všem podobným ženám říci, aby se nebály jednat. Oslovila jsem nadaci Člověk v tísni a následně i Intervenční centrum. Jsou to organizace, které vám pomohou s tím, abyste se postavila na vlastní nohy žít.

 

 

Dnes pracuji, děti mám ve své péči a žijeme ve skromně zařízeném podnájmu. Našetřím na oblečení i zájmové kroužky. Děti mají kamarády, smějí se a radují.To je ten největší dar. Svoboda a štěstí. A já? Já si mé ustarané, šedé vlasy obarvím a vykročím do svého života bez násilí a breku. Ještě mám hodně práce před sebou, a to i po třech letech od útěku od manžela. Stále něco řeším a dokazuji. Ale jdu dopředu jiným směrem a vím, že zpátky už moje cesta nikdy nepovede.

1 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Káťa 15:02 06.06.2017
Moc Vám držím pěstičky..... jste úžasnáááá, a to si pamatujte....
P. 21:07 04.06.2017
Po přečtení vašeho příběhu mě to vzalo za srdce a vzpoměl jsem si na své dětsví jako 6.letý kluk jsem zažil to samé věci o kterých se nedá ani psát
co provaděl fotr mé mamince a moc vám fandím a drž te se čas pomůže zmírnit bolest ale ne zapomenout
Roman 00:45 02.06.2017
Dobrý den.

To musel být teror :( jen se divím, že to trvalo tolik let. Proč to v dnešní době nešlo? To je mi moc líto. Jak jste s tím mohla žít?