Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Pohodlné bydlení je někdy lepší obětovat, než bydlet s rodiči partnera.

Zachránit manželství chce odvahu a vůli!

aktualizováno 25.10.2011, 00:00 | 25.10.2011, 00:00 | doma.cz/kat/Otavínka

Pohodlné bydlení je někdy lepší obětovat, než bydlet s rodiči partnera.

Po osmiletém manželství, kdy jsem se marně snažila sehnat byt, abychom mohli bydlet sami a nemuseli se přít s manželovou maminkou pořád o něčem, jsem se rozhodla odstěhovat z města.

 

Měla jsem sice na úřadu přes byty žádost, ale vždycky mi bylo sděleno, že se mám rozvést a tím pádem získám více bodů pro možné přidělení bytu. Kdybych, ale vložila do obálky několik tisíc a taktně je předala odpovědnému činiteli, asi by to nebylo tak složité.

 

 

Já je ale nejen neměla, ale hlavně jsem to neuměla. Pak se mi naskytla možnost odejít na venkov do rodinné vily, která stála na pokraji jedné větší obce, téměř na samotě. Uvnitř mi to připadalo známé, jako kdybych tam už bydlela, ale šlo o podobnost čistě náhodnou.

 

Podobné architektonické řešení měl i dům, kde jsem se narodila.Už jsem se domlouvala, že bych začala pracovat v místní knihovně, syn by chodil 2 km do školy a jinak by kolem nás byla velká zahrada.



Manželovi se na dědinu nechtělo, ale sliboval, že by za námi o víkendu jezdil. Mým rodičům se to vůbec nezamlouvalo a to především proto, že bych na hanácké vesnici bez manžela měla jako tzv. naplavenina složité podmínky a těžko bych to ustála.

 

ČTĚTE TAKÉ:

Jablkománie aneb KILOŽROUTSKÁ dieta

Sex

 


Vracet se do rodného kraje a přidělávat tím rodičům další vrásky se mi taky nechtělo, protože třísetkilometrová vzdálenost by nás s manželem asi rozdělila úplně. To, že sám vyrůstal bez otce, jsem brala jako handicap rodiny a nechtěla jsem, aby totéž potkalo i mého syna. A tak jsem na poslední chvíli vzala výpověď zpět s přesvědčením, že to snad ještě nějak vydržím a budu hledat jiná řešení ve městě.

 

 


Téhož roku, zrovna na moje narozeniny jsem dostala obálku s adresou podkrovního bytu, kam bych se mohla nastěhovat. Bylo to na okraji města poblíž kostela, kde se konaly rockové mše a domácí byl srozuměn. Už jsem to s manželem nekonzultovala, ale sama jsem si zajistila různé stavební úpravy a do třech měsíců jsem se mohla stěhovat. Týden předtím jsem to oznámila manželovi a ten najednou, ač předtím neměl zájem odejít od maminky souhlasil, že by šel s námi.

 

Dvě podkrovní místnůstky s WC na chodbě byly doslova rájem pro mladou rodinku do té doby šikanovanou tchyní a babičkou v jedné osobě. Byly to nejšťastnější čtyři roky v našem životě. Mohli jsme si byteček zařídit podle svého a nezbytná romantika byla součástí našeho poprvé společného bydlení.


Vaše Otavínka

 

 
27 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Ke článku nejsou žádné komentáře
 

Všechny blogerky

  •