Čtenářka Klára (44) přeje všem ženám, aby neprožily nic podobného tomu, co se jednoho léta přihodilo jí...

Je mi čtyřicet čtyři let, jsem osamělá, nikdy jsem se nevdala. Tedy kdysi jsem se málem vdala. Je to už pěkná řádka let. Donedávna jsem o tom ještě nedokázala ani mluvit a zakázala jsem si na to myslet, teď jsem přišla na to, že je dobře se z toho vypovídat... nebo třeba vypsat. Letos v létě to bude už čtrnáct let, co jsem se měla vdávat.

Byla to velmi hořká pilulka, kterou jsem musela spolknout, ale možná jsem to, jak mi radili rodiče i kamarádky, neměla přece jen brát tak tragicky, měla jsem se nad to povznést, zasmát se tomu, říci si: stanou se horší věci. Ale já si tehdy nic horšího představit neuměla.

(Foto: Mediafax)

Návrat do pokojíčku z dětství

A celé ty roky jsem se toho nezbavila. Na chlapy jsem zanevřela, asi už navždy. Bydlím s rodiči, ne že bych si nedokázala sehnat vlastní bydlení, ale jsou už staří, potřebují mě, mají velikou vilu, a já se aspoň mohla vrátit do svého pokojíčku z dětství. Zní to úchylně, protože je mi už čtyřiačtyřicet.

ČTĚTE TAKÉ:

Když ze vztahu zmizí romantika… Co dělat?

PŘÍBĚH LÉTA: Jak vdanou ženu očaroval studentík

PŘÍBĚH LÉTA: Nevěra – a přímo na svatbě!

Proč já?

Tehdy v létě před čtrnácti lety byla už svatba připravená a zorganizovaná. Byla objednaná výpůjčka nádherných bílých šatů, obřad, hostina, kytice, koupené prstýnky, dokonce i objednané pohoštění k nám domů - až se budou sjíždět hosté, aby bylo co nabídnout. Neznám nikoho, komu by se přihodilo něco podobného. Nechápu, proč jsem takovou katastrofu musela prožít právě já.

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

Tři týdny před svatbou jsem ve schránce před naší rodinnou vilkou, kde jsem do té doby spokojeně bydlela s rodiči a bernardýnem Šéfem, našla anonymní dopis. Pisatel (či pisatelka) mi stroze sděloval, že můj budoucí muž má milenku, a uvedl místo a čas, kde a kdy je mohu přistihnout, pokud chci. Je jasné, že to psala ona, ta slečna. Vy byste tam nešli? Já šla.

(Foto: Mediafax)

Dál se už vše odvíjelo podle jejího scénáře - našla jsem dvojici v posteli na onom místě v onen čas - dokázala jsem se vrátit domů, kde jsem se zhroutila a pod dohledem rodinného lékaře a jeho známého psychiatra strávila asi měsíc - s tím, že svatba byla odvolána a zděšení, překvapení a často i zlomyslné poznámky bližších i vzdálenějších příbuzných neměly hranic.

Prý držel hladovku

Štěpán, který se měl stát mým manželem, ale nikdy se jím nestal, před naší vilkou v tu dobu dokonce spal a lidé tvrdili, že tam i nějakou dobu držel hladovku, nevím, v tu dobu jsem vůbec nechodila ven a ležela doma za permanentního přísunu léků na uklidnění.

Štěpán za mnou posílal i moje kamarádky, ty mi měly vzkázat, že ta hrozná věc byla léčka ze strany jakési zhrzené slečny, která to vše nastrojila a poslala anonymní dopis... ale já viděla své a to mi stačilo. Odpouštět něco takového dokonce ještě před svatbou - to ne.

(Foto: Mediafax)

Ale s léty a stoupající osamělostí mě už také napadla kacířská myšlenka, že jsem možná nemusela být tak nekompromisní... že to všechno nemuselo být tak černobílé, jak to vypadalo... Ale na tom dnes už nezáleží.

Redakčně upraveno