Irena se nám svěřila s podivuhodným experimentem.

Je mi 37 let a mám pocit, že celý život doplácím na to, že mám malá prsa. Myslím, že jsem se kvůli tomu nevdala. Muži "letí"  na dobře vyvinuté ženy. Taková je moje celoživotní zkušenost. My, kterým pánbůh zdaleka tolik nenadělil, budeme navždy sedávat v koutě a závistivě sledovat, kterak se chlapi vrhají na ženy ozdobené obrovskými hrudníky.

Moje biologické hodiny bijí na poplach jako divé, veškeré moje kamarádky jsou buďto vdané, nebo rozvedené, a ve většině případů mají děti, často už velké. Mně nějak stále nebylo dopřáno a vidím na mámě, jak to těžce nese. Občas jsem s někým žila, většinou mi utekl za jinou - jistě za to mohou i jiné faktory než jen můj hrudník jako prkno. Ale věřím, že se na tom neexistující ňadra podílela velkou měrou.

(Foto: oficiální zdroj)

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Těhotná s Chorvatem aneb Suvenýr z prázdnin

PŘÍBĚH LÉTA: Jak vdanou ženu očaroval studentík

PŘÍBĚH LÉTA: Svedl mě pohledem

A nedávno jsem provedla ten experiment, o kterém chci vyprávět. Z jeho výsledku jsem neměla žádnou radost, i když jsem to bohužel předvídala. Jeli jsme s partou začátkem léta do Krkonoš a jeden z kamarádů měl s sebou nevím proč silikonové prsní implantáty. Nejspíš z legrace, jak jinak. Tušil, že se taková věc může hodit. Jak jsem je spatřila, hned mi bylo jasné, že se hodit budou - mně. Abych si potvrdila svou nemilosrdnou teorii.

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

Následující večer jsme vyrazili do zdejšího nejlepšího podniku, moje partička kráčela přede mnou, já se loudala za nimi, jako bych k nim nepatřila. Byla jsem podle svých možností docela hezky oblečená i učesaná, ale vybavená svým vlastním, tudíž nulovým hrudníkem. Posadila jsem se k baru, přehodila nohu přes nohu, kouřila a popíjela bílý rum. Docela dlouho jsem tam seděla. Jediný, kdo si mne za tu dobu všiml a promluvil na mne, byl barman. Několikrát řekl: "Dáme ještě jeden?"

(Foto: Oficiální zdroj)

To byl veškerý můj kontakt s muži. Ale kdo by se divil? Je mi sedmatřicet, vypadám jako myš, nevyzařuji optimismus a nemám prsa. Druhý den jsem to pojala trochu jinak. Oblékla jsem se podobně, jen jsem se příšerně vycpala zmíněnými silikony. Z titěrných jedniček se najednou staly dechberoucí pětky. Neumíte si představit tu změnu. Moje společnost, usazená jen o kousek dál, se válela smíchy a dělala si čárky za každého, kdo se ke mně přitočil, připaloval mi cigaretu, objednával pití, něco mi vyprávěl či mě zval na rande. Bylo jich asi deset nebo spíše víc.

Domluvila jsem si několik schůzek, ale radost mi to neudělalo, náladu jsem měla čím dál horší. Opravdu jsou muži takhle jednodušší? Opravdu! Domluvila jsem si schůzku i s tak hezkým chlápkem, až oči přecházely. Samozřejmě na ni nepůjdu, co bych tam dělala? Utekl by, kdyby mě viděl v pravé podobě. Ty dva večery mi pekelně zkazily náladu. Prsa jsem ráda vrátila kamarádovi, užije s nimi ještě spoustu legrace. A radím vám, podobné experimenty nedělejte...

(Foto: Oficiální zdroj)

Redakčně upraveno