Dovolená a sex k sobě prostě patří, to mi nikdo nevymluví. Problém může nastat, když své hlasitější projevy vzrušení nedokážete ovládnout.

Sex mám ráda a nestydím se za to. Těžko bych ten kladný vztah mohla tajit, když patřím spíš k těm hlasitějším milenkám. Většinou s tím nemám moc problémů, protože nebydlíme v paneláku se slabými stěnami a nemusím se ohlížet na sousedy. Náš domek stojí na kraji městečka ve větší zahradě, a když mám dojem, že bych mohla někoho rušit, prostě zavřu okna.

 

VÝZVA: Tento příběh nám poslala čtenářka Veronika. Přihodilo se vám v létě něco úžasného a nezapomenutelného? Pak nám svůj letní příběh napište (adresa: soutez@doma.cz). Zveřejníme minimálně dva příběhy týdně, pisatelé budou odměněni potřebami pro barmany a barmanky značky Tescoma. Více o kuchyňských potřebách na www.tescoma.cz   Potřeby pro barmanky Barbarella:   (Foto: Oficiální zdroj)   Potřeby pro barmany Barbar:   (Foto: Oficiální zdroj)

 

Možná si zrovna říkáte, že vlastně není o čem psát. Ale to je omyl. Můj manžel miluje cestování a kempování, nepotrpí si na nějaké přepychové ubytování, ale klidně dá přednost stanování nebo méně pohodlnému spaní pod širákem.
 

Při výletech o víkendech si to milování dokážu odpustit. Courání po bližších nebo vzdálenějších krajích nás dokáže vyždímat ze všech sil, takže mi stačí pohlazení a pusa na dobrou noc. Ale dovolená? To je jiná káva. Místo v kempu si člověk moc nevybere, snažíme se postavit stan někam do ústraní. Jenže se to někdy nepovede.

 

Pár dnů na novém místě stačí na prohlídku okolí, pak je čas na odpočinek, koupání, opalování. A odpočaté tělo má větší potřebu dotyku, hlazení a milování. Můžu se tomu bránit, zatínám zuby, koušu se do rtů, potichu sténám. Ale když přijde ta chvilka, tak prostě zařvu. Můj muž je na to zvyklý, doma ho to vzrušuje a těší se na to. Ale v kempu, ve stanovém městečku, kde se neschovám za silnou zeď?

 

Nechce mi ten sex upírat a sobě také ne. Oddalujeme to z ohleduplnosti k ostatním, jenže čím delší doba uběhne, tím je to silnější. Říkala jsem si, že to s přibývajícím věkem třeba přejde. Manžela jsem poznala ve svých 23 letech, teď je mi 30 a manžel říká, že je to horší než dřív. Prý jsem jak rozjetá parní lokomotiva, která se blíží tunelem a těsně před výjezdem drze zahouká a vypustí páru. Ani nevím, kde to vzal.

 

Parní lokomotivu zná možná tak z televize a filmů pro pamětníky. Je jen o dva roky starší než já. Naštěstí mi neříká mašino, protože by mne to urazilo. Koneckonců – jsem celkem drobná ženská. A možná právě proto to naše sousedy v kempu překvapí nebo vyděsí. Občas prostě narazíme. Někdo na nás zařve už v noci, že se nedá spát. Většinou se zasmějeme, ale dvakrát už jsme se raději stěhovali. Sousedé vedle nás prostě neměli pochopení.
 

Na minulé dovolené to bylo téměř podobné. Neudržela jsem se a pustila do nočního ticha jeden ze svých výkřiků. Ve vzdáleném baráku správce se rozštěkal pes, někdo z desítek metrů vzdálené chatky zařval, že má být ticho, pak se pár lidí vyhrabalo do noci a museli si odskočit na záchod. Asi nevěděli, co je to probudilo.

 

Ráno jsme pomalu vylezli na sluníčko, manžel šel do vsi pro nějaké jídlo a já chystala před stanem vařič s vodou na kávu. Z vedlejšího stanu zrovna vystartoval takový nevýrazný chlapík, kradmo se na mne podíval, pozdravil a šel někam ke sprchám. Za ním vylezla jeho partnerka. Dívala se pátravě naším směrem, pak rázně vykročila a já cítila, že mi zase někdo vyčte noční vyvádění.

 

ČTĚTE TAKÉ:

PŘÍBĚH LÉTA: Milování po italsku

PŘÍBĚH LÉTA: Nejkrásnější léto mého života

PŘÍBĚH LÉTA: Seznámil nás teplý Kája

 

Zeptala se, jestli to marně dušené burácení přicházelo skutečně od nás a já stydlivě přikývla. Rozhodila jsem rukama, že s tím prostě nic nedokážu udělat a chtěla jsem se omlouvat, že to nějak omezíme. Ona se rozesmála a řekla mi, že kvůli tomu vůbec nejde.

 

Prý je ten její chlap "takovej stydlín, hrozně odtažitej a pořád se kontroluje…“ Ale včera v noci, po tom mém řvaní jako by ho polil živou vodou. Celý týden v kempu byl jak mouchy, snězte si mě, ale teď v noci by jí málem roztrhal.
 

Ale co já s tím? Vždyť jsem se omluvila a… "Nooo…“ protáhla tajemně. "Já jsem chtěla jenom naznačit, že to bylo v noci hezký. A kdybych mohla poprosit, jestli by se to nedalo zopakovat?“ Tak to mi hlava nebrala.

 

 

Já se skoro dusím, abych nekřičela, a sousedka chce repete, aby toho svého milovníka rozehřála? Nakonec jsem tak nějak neurčitě kývla. Přicházel ten její akční hrdina, který o tom rozhovoru zřejmě neměl vědět. Za ním už jsem viděla i svého manžela se zvědavě vytaženým obočím.
 

Na rozhovor se zeptal hned, jak dorazil. Prý jestli je nějaký problém a jedeme dál? Ale ne, zůstáváme. A v noci máme představení… Nejdřív nechápal, tak jsem mu to všechno zopakovala. Oddychl si, pak se tak naoko durdil, jestli to vůbec zvládne podruhé, tak rychle za sebou… Ale co mám povídat. Zvládnul. A já taky. Vždyť lidi si mají pomáhat.
 

Se sousedním stanem jsme se nakonec trochu skamarádili. Vyměnili jsme si čísla, že si zavoláme. Mluvili jsme spolu zatím dvakrát. Poprvé mi "sousedka“ sdělila, že je po té dovolené v jiném stavu. Byla ráda, protože se snažili tři roky a do té doby se nějak nedařilo. Podruhé volala krátce po porodu. Že mají holku, velkou a zdravou. Ale prý je mi v něčem podobná: Občas v noci hrozně řve!