Čtenářka Iva se nám svěřila s tím, jak se odhodlala jít na pomaturitní sraz, i když jí cosi říkalo, aby tam raději nechodila...

Naše třída pořádala sraz po dvaceti letech od maturity. Čtyřicítka se nám všem už hrozivě blížila, a tak jsme si řekli: ať! Budeme se bavit, jako když nám bylo těch kouzelných devatenáct dvacet...

Ale abych se přiznala, já na akce tohoto typu nechodím dvakrát ráda. Nějak se mi tam nechtělo, cosi jako by mi našeptávalo, abych tam nechodila. Proč jen jsem ten tajemný hlásek neuposlechla? Dnes, po několika dalších letech, jen rezignovaně mávám rukou a říkám si: Asi to tak mělo být. Ale kéž by bývalo nebylo...

(Foto: isifa.com)

Pojedu s tebou

Obtěžovala jsem svými úvahami na téma školní sraz v kempu u řeky celou rodinu. Dcera povídá: Mami, proboha, běž tam - to je přece velká událost, dvacet let od maturity. Manžel říkal totéž, a když viděl, jak jsem z toho bezradná a posmutnělá, nakonec rozhodl: Tak půjdu s tebou, a basta!

ČTĚTE TAKÉ:

Vyhořelé manželství. Poradíme, co dělat...

PŘÍBĚH LÉTA: První letní zklamání v lásce

Jak přežít rozvod a nezbláznit se

Připadalo mi to jako docela dobrý nápad. Na srazech se sem tam někdo objeví s manželem nebo současným partnerem, tak proč ne? Veškeré obavy ze mne spadly a začala jsem se těšit. Bylo léto a ten kemp u řeky, kam organizátoři sraz situovali, byl báječný, neskutečně nádherný. Jezdívali jsme tam už jako studenti, půjčovali si loďky a veslovali až bůhvíkam, kolem jezdily vlaky, prostě romantika až na půdu.

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

 Můj muž byl vždycky skvělý společník a na svůj věk fešák, stydět jsem se za něho opravdu nemusela. měli jsme za sebou sedmnáct let společného života a dvě děti k tomu. Docela pěkná bilance, že? A ani mu nevadilo, že z mé dávné maturitní třídy nikoho nezná - byl vždy taková šťastná, společenská povaha, dokázal bavit celou společnost, znáte ty typy...

Proč bych se o něho bála?

A abych se bála, že mi ho tam nějaká spolužačka sbalí? Ani ve snu by mne něco takového nenapadlo, všem těm holkám bylo téměř čtyřicet, dvě už byly babičky. Všechny vypadaly udržovaně, to všechna čest, ale už měly svůj věk. A můj muž mě vždycky ubezpečoval, že pro něho jsem já ta nejhezčí ze všech. Ale ano, tak hezký vztah jsme měli...

(Foto: isifa.com)

Sraz nakonec proběhl přesně tak, jak se dalo očekávat: veliká legrace, mraky laciného vína, milion historek z rodinného života, často spíše méně radostných, můj muž bavil celou společnost, s večerem se šlo samozřejmě na loďky, ti nejodvážnější a nejvíce povzbuzení lihovinami skákali z jezu - ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Přespali jsme v chatičkách vonících dřevem a já si ráno ještě říkala: Panebože, ještě že jsem se nechala přemluvit a jela jsem, vždyť to byla nádhera!

Prý modelka

Nebyla. Jeden ze spolužáků měl týž nápad jako já: přivezl si manželku, jenže té nebylo čtyřicet jako nám všem, nýbrž osmadvacet. Vypadala jako modelka a prý to modelka i byla, příležitostná (nevím, co to přesně znamená, tvrdila, že je příležitostná modelka). Nezaregistrovala jsem, že by se  smým mužem nějak přehnaně bavili, on si ostatně povídal s každým, jak říkám, je společenský. A ani jsem ho nehlídala jako policajt, též jsem poletovala od jedné skupinky ke druhé a v noci se ocitla na jezu - ale neskákala jsem, na to nemám odvahu.

(Foto: Thinkstockphotos)

Ale můj muž prokázal, že má odvahy na rozdávání. Během srazu na něho zřejmě ta zatracená příležitostná modelka udělala dojem, bohužel to bylo oboustranné. Jak jsem později pochopila, vyměnili si telefonní čísla a neštěstí bylo na světě. Do šesti měsíců od pobytu v kempu u řeky už spolu bydleli a on žádal o rozvod. A já mám dodnes pocit, jako bych svému muži tu milenku opatřila já - i když kamarádky mne ujišťují, že za to doopravdy, doopravdy nemůžu!

Redakčně upraveno