Naše čtenářka zažila nepopsatelnou dovolenou, ze které se dodnes snaží vzpamatovat.

Pamatuji si to, jako by se to stalo dnes. Byl horký letní den a mé jediné a vysněné každoroční přání bylo spatřit krásu moře omývající písečnou pláž s paprsky slunce. Sen byl nedosažitelný, ale i tak jsem stále doufala, že se jednou vyplní. Toho dne mne navštívil můj tehdejší přítel a neočekávaně mě pozval na dovolenou do Itálie. S úžasem a plná radosti jsem toto pozvání neodmítla. Pak že se sny neplní! Znala jsem ho půl roku a plně jsem mu důvěřovala, tak už si jen sbalit.
 

Dne 30.7.2010 jsme autem vyrazili směr jih. Po příjezdu do residence Cristallo jsme se ubytovali a odpočívali po dlouhé cestě. Pak jsme vyrazili konečně k moři. Všechno bylo dokonalé. Alespoň mně to tak přišlo. Splnil se mi sen. Krása moře se zlatavě písečnou pláží a slunce dotýkající se paprsky vody.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘÍBĚH LÉTA: Jak vdanou ženu očaroval studentík

Chlapi, proboha, nenoste to! ZAKÁZANÉ ODĚVY

PŘÍBĚH LÉTA: Velká láska. Ale s mužem o 30 let starším

Přítel se změnil, nepoznávala jsem ho

Druhý den a všechny následující byly jiné. Přítel se změnil. Nepoznávala jsem ho. Nechtěl chodit k moři, ležel jen u televize, stále držel v ruce telefon a má přítomnost už nebyla podstatná. Nemluvil se mnou a začínal být zlý. Každý den byl pak už jako přes kopírák a dusno se stupňovalo. Chodila jsem sama na pláž do města a málokdy jsme vyrazili společně. Také jen obyčejná bouře skončila hádkou. Zda bude pršet či ne.

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

Snažila jsem se usmiřovat. Koupila jsem červené vínko. Ale ani to nic nezměnilo. Následoval další stejný den. Jen polehával. Pak přišel předem domluvený výlet do aquaparku. O tom výletu celou dobu mluvil, takže jsem do toho vkládala velké naděje. Byl spokojený, smál se a já byla šťastná. Další den jsem koupila příteli tílko, jako poděkování za dovolenou, na kterou mne pozval. Poslední den dovolené - 6.8.2010, navrhl pěší výlet do přístavu. Vyrazili jsme pěšky podél moře. Po prohlídce přístavu najednou někam odešel.

(Foto: Mediafax)

Najednou zmizel

Obešla jsem tedy přístav druhou stranou, zadívala se do moře a našla pár mušliček. Po chvilce jsem se vrátila. Hledala jsem ho, ale nikde nebyl. Vrátila jsem se na místo, kde jsme se naposledy viděli, a čekala, zda přijde. Po necelých dvou hodinách jsem se vracela do residence a doufala, že jdu správným směrem. Říkala jsem si, že když mě nenajde na místě, kde jsme se rozdělili, bude mě pak také hledat tam, kde bydlíme.

Po dlouhé a únavné cestě jsem konečně dorazila do rezidence. Na dveřích pokoje byl zavěšen vzkaz: Jsem u moře. Nechápala jsem. Zůstala jsem a čekala. Když přišel, strhla se další hádka. Zesměšňoval mě a byl hrubý. Večer jsem uklízela pokoj, aby byl následující den do 10:00 připraven k předání. Po chvíli jsem zpozorovala, jak přítel balí své věci. Nebyla jsem si jista, jestli pojedeme na noc, či až k ránu. Tak jsem se zeptala, jak to naplánoval.

Dej mi peníze, jinak... !

Přítel se posadil na postel a jeho slova zněla: “Jedem večer." A  dodal “Dej mi peníze za ubytování a dopravu, jinak tě do Čech neodvezu zpět.“ Nevěděla jsem, jestli blázním, nebo se mi to zdá. Nevěřila jsem tomu, co slyším. Jen jsem odvětila: “Žádné peníze ti nevrátím, pozval jsi mne na dovolenou, a tak to i bude.“ Přítel si postupně odnášel věci. Nevěděla jsem, co mám dělat. Volala jsem do Čech sestře a rodičům… Moje dotazy buď ignoroval, nebo hrubě a vulgárně odsekával.

(Foto: isifa.com)

Neustále opakoval větu o vrácení peněz a jeho agrese se stupňovala. Řekla jsem tedy klidným hlasem: “Dáme si kávu, promluvíme si a vyrazíme. Ano?“ Nereagoval. Stále jen běhal sem a tam. Po chvíli hodil klíče na postel a řekl: “Do dvou minut budeš dole, nebo odjíždím.“ A odešel z pokoje. Vzala jsem si k sobě rychle kabelku a do ní nastrkala pas, peněženku a telefon, jak mi rodina v telefonátech radila. Prý pro všechny případy. Seběhla jsem schody, dívala se na parkoviště, ale nikde nebyl.

Nemáš ani korunu, už nevolej

Volala jsem mu a reakce zněla: “Jsem sto kilometrů od residence, vracet se nehodlám. Nemáš ani korunu, už mi nevolej ani nepiš.“ A položil to. Připadala jsem si jak ve špatném snu, jak v hloupém filmu. Ale byla to realita. S pláčem jsem se vrátila na pokoj. V hlavě jsem měla tisíce myšlenek, jak úzko mi bylo, to se snad nedá popsat. V cizí zemi a neumím jediný cizí jazyk. Co budu dělat? Rodiče každou chvilku volali a ptali se, jestli jsem v pořádku.

Ráno jsem se vydala na cestu do agentury, která zájezd pořádala. Slunce už pálilo. Zavazadla těžkla. Měla jsem s sebou tři tašky, v nichž zdaleka nebylo jen oblečení, ale také příbory, hrnce a další věci, abychom si mohli na naší pěkné dovolené uvařit. Po cestě jsem pár věcí vyhodila. Síly mi ubývaly, ale říkala jsem si: "Už jsi sakra v životě něco zvládla. To bude dobré!“

(Foto: Mediafax)

Chlubil se kamarádům, že mě nechal v Itálii

Po příchodu do agentury jsem vylíčila, co se stalo. Autobusy do Čech jezdily, ale já neměla ani halíř. Poslední peníze jsem utratila den předtím za dárky, které jsem chtěla vézt domů rodině a přátelům. Celý den jsem strávila přemýšlením nad tím, jak zaplatit cestu zpět. Nakonec jsme se v agentuře domluvili, že dám jako zástavu foťák a v Čechách, kde mě vyzvednou u autobusu rodiče, agentuře cestu zaplatím.

V Praze na mne čekala rodina. Zaplatili za cestu. Svačina od maminky, český rohlík se salámem a zelenina, byla báječná. Nevím, co se mi více chtělo, jestli brečet, nebo se smát štěstím. Bože, já jsem doma! Bydlíme v malém městě. Od té doby jsem párkrát zaslechla, že se bývalý přítel různě mezi kamarády chlubil tím, že mě nechal v Itálii.