Monika se rozhodla svěřit se se svým příběhem, který je jako vystřižený z filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku.

Všechno začalo asi před sedmi lety. Měla jsem báječný vztah, prospívala na vysoké škole. Bydleli jsme s Mirkem v klasickém studentském bytě a plně si užívali vysokoškolského života. Tedy až do jednoho dne. Pamatuju si to, jako by to bylo včera, ale co bych dala za to, abych mohla tento den navždy vymazat z paměti.

Ta novinka mě šokovala!

Už několik týdnů mi nebylo tak úplně dobře. Sváděla jsem to na počasí a stresy ve škole a v práci. Celkově mě stres ve městě neuvěřitelně vyčerpával. Já, holka z vesnice, vždy obklopená zelení a zvířaty, jsem měla i po třech letech problém zvyknout si. Jenomže to, co mi onen den sdělil doktor, mě naprosto šokovalo a odrovnalo.  

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Sex v autě. Dodnes toho lituji

Co o něm prozradí jeho trenýrky?

VÁŠ PŘÍBĚH: Za nevěru šperk. Co tomu říkáte?

Těhotenství. Nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového přihodí i mně. Odcházela jsem z ordinace jako psychická troska. Zavolala jsem Mirkovi, že s ním potřebuji večer mluvit o něčem důležitém. Také mi řekl, že mi potřebuje něco říct. Této jeho poslední větě jsem vůbec nevěnovala pozornost. Kdybych jenom tušila, jak mi na dalších pár let zkomplikuje život!

Večer jsme zasedli s Mirkem do obýváku. Po asi desetiminutovém koktání mi oznámil, že odjíždí. Škola mu nabídla, že může studovat semestr na škole v Londýně a on se rozhodl, že toho využije. Taková nabídka se přece nedostává každý den.

Dělá si legraci?

Uvědomila jsem si, že jsem ho většinu času neposlouchala a i teď jsem si říkala, že si asi dělá legraci, ale nebylo to tak. Domluvil a zeptal se mě, jestli s tím mám nějaký problém. Jednalo se asi jen o pět měsíců, ale i tak jsem se rozhodla, že mu to tajemství neřeknu. Bála jsem se, že by kvůli tomu studium odřekl.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Byla bych na sebe naštvaná a také jsem tak nějak tušila, že by mi to mohl časem vyčítat. Proto jsem se narychlo vymluvila, že jsem vlastně nic důležitého nechtěla a že jeho studium je důležitější. Uvěřil a dál se neptal. Celých 14 dní jsem brečela, jen co jsem byla chvíli sama. Náš poslední večer probíhal tak trošku nostalgicky, jako bychom se už neměli nikdy vidět.

Já jsem si také dokončila semestr a ihned přerušila školu, protože můj obor mi neumožňoval, abych v těhotenství chodila do školy, kvůli chemickým laboratořím. Plánovala jsem, že za rok po porodu se do školy zase vrátím. Rodičům jsem vše řekla asi o měsíc později, reagovali dobře. Mirek mi volal a psal vždycky, když měl volnou chvíli. Podle zpráv jsem cítila, že se tam má skvěle.

Volal a psal stále méně

Já jsem začala pracovat na plný úvazek v jedné firmě jako administrativní pomocník. Mirek volal a psál stále méně. Pár dní před příjezdem mi zavolal a jednoduše mi oznámil, že prostě nepřijede. Rozhodl se, že v Londýně školu dostuduje. Ani nevím, co jsem z jeho telefonátu měla pochopit. Rozchod? Mám čekat? Nebo si prostě dáme pauzu? Kdybych mu to řekla, pravděpodobně by přijel hned zpátky, v tomto ohledu byl zodpovědný dost, ale já jsem mu nechtěla šlapat po kariéře.

V parku jsem se seznámila s jednou starší paní, která sedávala se mnou na lavičce. Byla to osamělá vdova. Povyprávěla jsem jí celý svůj příběh. Jmenovala se Marie. Po několika týdnech povídání na hřišti mi nabídla, zda se nechci podívat k ní domů. Měla krásný a útulný domek na kraji města. Nabídla mi, že se k ní můžu nastěhovat a že mi pomůže s dítětem, které se mělo narodit co nevidět. Za rodiči jsem přestala jezdit. Bydleli na malé vesnici, kde každý zná každého a všichni jsou příliš zvědaví.

Řekl, že nepřijede!

Mirkovi jsem zavolala v tu noc, kdy jsem rodila. Zvedl telefon, chvíli jsme si chladně a bez citu povídali, potom mě začalo bolet břicho a pomalu přicházely kontrakce. Vzlykla jsem a začala jsem ho prosit, aby se vrátil, že ho potřebuji. Odpověděl, že to nejde. Musela jsem hovor ukončit a vzbudit Marii, aby zavolala záchranku. Jela se mnou a zůstala až do rána, aby viděla malého Adámka.

V následujících třech letech jsem si dodělala školu za vydatné pomoci Marušky a rodičů. Mirek se ozýval čím dál tím míň, až se přestal ozývat vůbec. Z Adámka rostl velmi šikovný a chytrý kluk. Našla jsem si práci v jedné překladatelské firmě jako překladatelka z angličtiny a španělštiny, protože v chemickém oboru jsem práci najít dlouho nemohla a jazyky mi vždycky dobře šly. Konečně jsem měla dobrou práci, zdravého syna a kde bydlet.

Odpoledne mě prý někdo hledal

Svou jedinou pozornost, co se mužů týká, jsem věnovala Adamovi. Ale pak to přišlo: Marie oznámila, že mě odpoledne někdo hledal. Přišlo by mi nějak divné, že by mě o víkendu někdo z práce potřeboval, a tak jsem se jí zeptala, jak dotyčný vypadal. Černé vlasy, hnědé oči, vysoký, sympatický, zněla odpověď. Ano, byl to on. Mirek. Vrátil se - a otevřel mu Adámek!

Pozdravili jsme se a chvíli se na sebe dívali, jako bychom se viděli prvně v životě. Minutové ticho prolomil až malý Adam otázkou, jestli pán hledá maminku nebo tetu Marušku. Mirek odpověděl, že jestli je tohle maminka (ukázal na mě), tak jde za maminkou. Dokončil v Londýně školu, našel si tam práci a domů přijel, protože má teď měsíc volno a konečně chtěl vidět rodiče a údajně také mě. Za měsíc opět odjíždí zpátky.

Ptal se Adama, kolikáté narozeniny vlastně slaví...

Adam slavil narozeniny. Marie upekla dort, koupila drobné dárky, já jsem mu koupila letadlo na dálkové ovládání, které si tak dlouho přál a chystali jsme se na takovou malou oslavu, na té nechyběl ani Mirek, kterého potají (jak mi potom přiznal), pozval Adam sám. Prý je to strašně dobrý strejda a je s ním sranda. Mirek mu koupil takovou tu dětskou motorku pro malé kluky, která jezdí na benzín.

Popřál mu a jenom tak mezi řečí se zeptal, kolik že to Adam vlastně slaví. Ten se našpulil a pln hrdosti ukázal rozevřenou dlaň se všemi pěti prstíky. Mirek se usmál, ale asi tak za tři vteřiny jsem mu viděla na obličeji, že nad něčím přemýšlí. Celý večer byl potom zachmuřelý a rozpačitý. Když jsme osaměli, zeptal se: "Jak je možné, že Adam slaví páté narozeniny?“
Jelikož jsem měla v sobě pěkných pár sklenic vína, dala jsem se do vyprávění.

A ráno už byl pryč

Vyčetl mi to, já dostávala také vztek, ale nikdy jsem ho neviděla v takovém stavu, ani nevím, jak se to všechno seběhlo, vypili jsme postupně celou láhev a já jsem mu opět podlehla – a to se vším všudy. Ráno už byl pryč. Strašně mě bolela hlava a co víc, byla jsem v tom zase až po uši. Veškerá moje pětiletá snaha byla pryč, on ji dokázal za jeden jediný prašivý měsíc zničit.

Mohla jsem začít od začátku. Nespavost, noční pláč, mizerné výsledky v práci, a korunu tomu nasadil pozitivní těhotenský test. Už několik let jsem nebrala prášky, bylo to zbytečné a tehdy v opilosti jsem na to nějak nemyslela. A poslední rána. Marie zemřela. Pohřeb byl komorní, pár známých. Strašně mě mrzelo, že jsem jí nestihla poděkovat za všechno, co pro mě udělala.

Čekáme na Natálku

Před krematoriem stál Mirek v černém saku a s květinou. Mířil za námi. "Promiň, že jdu pozdě, ale chtěl jsem Marii také poděkovat za to, že se tady o vás starala v době, kdy jsem myslel jen na sebe.“ A bylo to tady. Mirek se vrátil a oznámil mi, že už se do Londýna nevrátí. Podal výpověď, chce být s námi. Marie mi v závěti odkázala všechen majetek, jak jsem později zjistila. A nyní už s Mirkem a Adámkem čekáme na příchod Natálky, která se má za měsíc narodit do našeho nového domečku. Maruško, děkuji ti!