Napsala nám čtenářka Věra. Nikdy dříve by neuvěřila, že bude nevěrná. A v babičkovském věku!

Abych pravdu řekla, ve skutečnosti se nejmenuji Věra. Omlouvám se za tu malou lež, ale bojím se uvést své skutečné křestní jméno, neboť člověk nikdy neví. Ne snad, že by můj muž byl nějakým vášnivým čtenářem ženských příběhů, ale kdyby náhodou... Tohle by se doopravdy dovědět neměl...

Naše manželství trvá už třicet šest let a není špatné, ale, jak jistě chápete, láskou neumíráme. Každopádně se však máme rádi, a co chtít víc?

(Foto: profimedia.cz)

Jsme už oba v důchodu (on zcela, já částečně), máme vnoučata, žijeme na vesnici. Děda ráno zatopí, mluvíme o tom, co se bude vařit, občas někdo zazvoní a nese oblečení k přešití - protože si kromě toho, že učím, přivydělávám drobným šitím. Takový obyčejný, poklidný život.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Tedy až na to, že mám milence. Živá duše by to do mě neřekla, a nakonec ani já ne. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. A vyčítám si to. Můj manžel je milý a laskavý. Do postele uléháme jako bratr a sestra, samozřejmě nebylo tomu tak vždycky, v poslední době už ano. Mně je přes šedesát, jemu bude za dva roky sedmdesát, a tak kdo by se divil?

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Vybírám si ty nejhorší chlapy!

VÁŠ PŘÍBĚH: Prostitutkou kvůli dluhům

VÁŠ PŘÍBĚH: Otěhotněla jsem s vězněm

Brala jsem to sportovně a říkala jsem si, že jsme postelové hrátky v mládí nijak nezanedbávali a teď že už máme svoje roky, a tak proč si hrát na mládež, když jsme už babička a děda.

Manžel má kýlu, srdeční arytmii a patálie s koleny. Nahlas nic neřekl, ale z jeho chování a jednání jsem vytušila, že už udělal za erotikou, alespoň za jejím praktickým provozováním, tečku. Ale bez velkých řečí, opravdu se mu to evidentně nechtělo rozebírat. Tak jsem tu tečku automaticky udělala též.

(Foto: profimedia.cz)

Jako penzionovaná učitelka chodím učit jen když je potřeba, někdo onemocní či tak. A právě ve škole jsem se seznámila s pánem o čtyři roky mladším, učí zeměpis a přírodopis a jezdíval do naší obce na chalupu - to než se rozvedl. Po rozvodu přišel o byt ve městě a přesídlil sem natrvalo.

Je to pohledný chlap a zábavný společník. Domnívala jsem se, že "zaloví" mezi mnohem mladšími kolegyněmi, ale jednoho dne jsme se dali do řeči, chtěl vědět víc o historii obce a jejího krásného okolí, je tu i romantická zřícenina.

Tvrdil, že jako dějepisářka mu o tom všem jistě poutavě povyprávím. Vynasnažila jsem se, dokonce jsem si i vymyslela strašidlo - aby ten výklad nebyl pro jeho uši příliš suchý. Smál se a tvrdil, že o vtipné a veselé ženy byla v jeho životě bohužel nouze. Rozloučili jsme se ve vší počestnosti, vlastně jsme jen "hodili řeč" cestou ze školy, a co jsem pak udělala já?

Inu něco nestandardního: odjela jsem autobusem do města a tam jsem dosti provětrala peněženku. Domů jsem si přinesla nové sako, střevíce a šál. Několik dní nato se opět vynořil a žádal poutavý výklad i s exkurzí. Jinak řečeno procházku.

(Foto: profimedia.cz)

Nedokázala jsem odmítnout. Poutavý výklad s exkurzí jsme podnikli ještě několikrát, a pak jsme skončili v lesíku pod zříceninou. V duchu jsem se modlila, aby nás neviděla školní mládež. To bylo v létě, teď v zimě se scházíme na chatě jeho kamaráda. K němu do chalupy se neodvažuji, určitě by nás někdo viděl.

Cítím se provinile a občas si s hrůzou představuji, co by se stalo, kdyby se o tom dověděl (nejen) můj muž, ale i můj syn, snacha, případně vnuci (ale ti jsou ve věku tří a čtyř let, ti by to díkybohu nepochopili). Na druhou stranu jsem šťastná a své hezké tajemství si hýčkám.