Byla jsem vždycky hubená jako nitka, a velikost mých prsou s tím bolestně souvisela - svěřila se nám naše čtenářka Ivanka.

Mívala jsem velmi malá prsa, sotva jedničky. Babička mi tvrdila, že se kvůli tomu nevdám. Myslela to vážně, opravdu se obávala, že si mě kvůli velikosti mých prsou nikdo nevezme a budu navěky osamělá. Smála jsem se tomu. Bylo mi devatenáct a myslela jsem si, že jsou důležitější věci.

Jak začal můj smutný příběh

Chodila jsem se spolužákem z vysoké školy, oba jsme studovali ekonomku a byli jsme jedno tělo, jedna duše. Jakživ neřekl o mém hrudníku (či spíše hrudníčku) křivé slovo. Když jsme měli svatbu (bylo nám oběma pětadvacet), se smíchem jsem babičce připomínala její hrůzné proroctví. Jen mávla rukou. Tím však můj smutný příběh neskončil, ale začal.

Chodili jsme s Lubošem často do společnosti, jezdili na fajn dovolené, ale vždy v partě, což vyžadoval on, velice společenský typ. Já bych bývala ráda trávila volný čas jen s ním, ale nebylo mi to umožněno, on potřeboval společnost, aby se mohl předvádět. Jinak to nešlo.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak se rychle seznámit (pro ty, kterým ujíždí vlak)

VÁŠ PŘÍBĚH: Mám manžela i milence. Je to skvělé!

VÁŠ PŘÍBĚH: Z lásky se vyklubal aprílový žertík

Žárlila jsem

Jenomže nejhorší na na tom bylo, že na všech večírcích či prodloužených víkendech se rád a často věnoval přítomným ženám. Mně to vadilo a vytýkala jsem mu to, on namítal, že je prostě společenský a věnuje se všem, což je slušné - narozdíl ode mne, která tam trčím jako tvrdé y a koukám jako sůva z nudlí.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Nebyla jsem šťastná, trápila jsem se, připadalo mi, že on ty ženy spíše svádí než že by se jim jen ze zdvořilosti věnoval. Užírala jsem se, začala jsem ho hlídat (bylo to nedůstojné, já vím) a sledovat jsem začala vlastně i sebe. V zrcadle. Vzpomněla jsem si na babiččino proroctví a v duchu jsem jí začala dávat zapravdu: ze zrcadla na mne zíralo hubené strašidýlko bez prsou, nezajímavé, neatraktivní, bez kouzla.

A přišel dokonalý plán

Už jsem se nedokázala na nic soustředit, v práci jsem začala dělat chyby, v manželství též - žárlila jsem a pořádala hysterické výstupy. Až jsem u kadeřníka nad časopisem na křídovém papíře vymyslela dokonalý plán: konečně budu krásnou ženou! Po krátké schůzce s plastickou chirurgií vyjdu ze dveří kliniky tak půvabná a přitažlivá, že mi to vrátí sebevědomí, klid na duši a manželské štěstí.

Pro úplnost musím podotknout, že v té době jsem neměla žádný hmatatelný důkaz o manželově nevěře. A můj muž se také nezmínil, že by si přál, abych podstoupila plastickou operaci prsou, byl to jen a jen můj nápad. Umínila jsem si, že mu dám svá zvětšená ňadra k narozeninám, a rázem se mi lépe spalo.

A také jsem ten plán uskutečnila. Po dvou letech manželského života jsem darovala svému muži již zmíněný dáreček. K mému úděsu reagoval velmi vlažně a dokonce měl tu drzost zeptat se, kolik to stálo.

Dodal rovněž, že to nechápe, že to přece nebylo nutné. Až když viděl můj výraz obličeje, pochopil, že řekl něco špatně, a vykoktal, že mi to sluší. Příliš pozdě. Zkazil mi radost (a vlastně mi ji zkazil i doktor na klinice, tu operaci mi rozmlouval).

Konečně mohu nosit velké výstřihy!

Když jsem to takzvaně rozdýchala, řekla jsem si, že se budu ze svých (podle mě velmi hezkých) nových ňader radovat tak jako tak. Budu konečně nosit velké výstřihy, malinkatá trička, plesové šaty s dekoltem až bůhvíkam... Radost vydržela až do chvíle, kdy mi Luboš (asi půl roku po mé plastické operaci), oznámil, že se se mnou rozchází.

Protože si prý už vůbec nerozumíme. Již několik měsíců měl můj muž jinou. Kamarádky ji viděly a říkaly, že má menší prsa než já... A tak jsem teď sama, přesně jak prorokovala babička.