Čtenářka Martina se nám svěřila s tím, že její život je v troskách. Nikdy se z toho nedostanu - tvrdí.

Tu děsivou věc jsem se s určitostí dověděla asi před šesti nedělemi. Od té doby jsem prošla peklem. Nemohla jsem jíst ani spát. Doktor mi předepsal uklidňující léky, po kterých jsem konečně dokázala usnout, ale nikoli nadlouho. Jsem v pracovní neschopnosti už několikátý týden. A není to tím, že bych měla chřipku. Mám něco horšího. Jsem v šoku.

Jen jsem brečela...

Počátečních několik dní jsem jenom brečela, z očí mi tekly slzy naprosto nekontrolovatelně, nemohla jsem chodit ven, dokázala jsem jen zavolat do práce, že mám těžkou angínu, což byla samozřejmě lež jako věž, a doběhnout k doktorovi. Nic víc. Ani se nemám komu svěřit, protože se neskutečně stydím.

(Foto: profimedia.cz)

Komu to mám zavolat? Mámě, která slovo "homosexuál" nedokáže ani vyslovit? Tátovi? To je vyloučeno, styděla bych se ještě víc. Kamarádce? Ihned by se to rozneslo po celém městě, holky nedokáží držet jazyk za zuby, i když je o to poprosíte. A tak jsem na to sama.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Teď už jsem schopna na chvíli přestat brečet, myslet trochu realisticky, přemýšlet, psát nebo se chvilku dívat na televizi a vnímat, o čem tam ti lidé vlastně mluví. Ale myslím jen na to jedno. Že mi před necelými dvěma měsíci můj muž svěřil, že má milence. Naštěstí jsem je nepřistihla v naší manželské posteli, to by bylo to poslední, co by mi chybělo. Jen mi to řekl. Dodal: "Je mi to líto," vzal si kufr, zmizel a od té doby se neukázal.

(Foto: profimedia.cz)

Přitom máme co řešit. Rozvod a péči o čtyřletou dceru, není toho zase tak málo, kvůli čemu bychom se měli sejít a mluvit spolu. Ale nedokážu mu zavolat a on se také neozývá. Dcera je u mojí matky, které jsem namluvila, že marodím s komplikovanou hnisavou angínou a že Danielka by neměla být u mě, aby se nenakazila. I jméno jsem jí dala po něm, je Dan.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Je mi šedesát a jsem nevěrná!

VÁŠ PŘÍBĚH: Prostitutkou kvůli dluhům

VÁŠ PŘÍBĚH: Otěhotněla jsem s vězněm

V posteli nebyl žádným přeborníkem a naše intimní chvilky se nekonaly, navzdory našemu mládí, tak často, jak by se možná dalo očekávat, ale nesla jsem to statečně a neviděla jsem v tom důkaz něčeho... něčeho takového.

(Foto: profimedia.cz)

Zas je velmi hezký, velmi zábavný, finančně je na tom lépe než dobře. I byt, ve kterém právě roním slzy, patří jemu. A tak mě teprve teď napadá, zde se ještě ke všemu neocitnu na dlažbě... Přiznal, že s tím bojoval a že už když jsme se brali, nebyl si jistý, zda to zvládne. Celou noc před svatbou prý seděl v křesle s hlavou v dlaních a říkal si, že by si možná neměl hrát na hrdinu.

Chtěl to zvládnout vůlí

Pak se ale oblékl do svátečního a šel. Říkal si, že to zvládne. Kvůli mě se rozešel se svou životní láskou (byl to chlap), neboť byl přesvědčený, že já za to stojím a on že se dokáže "změnit". Že to zvládne vůlí.

A prý to zvládal více než dva roky, pak se zas pokorně, i když tajně, vrátil k té své životní lásce, a dnes už ví, že s ním chce být. A také se k němu odstěhoval. S dodatkem, že zklamal nejen mě, ale i sám sebe, a že je mu to - jak už jsem říkala - líto.

Co řeknu Danielce?

Neumím si představit, co bude dál. Jak zvládnu osamělý život, kde budu bydlet, jak se k tomuto "velkolepému přiznání" postaví moji rodiče (už slyším mámu, jak křičí, že takovému člověku přece nemůžeme půjčovat Danielku, a tátu, jak důrazně přikyvuje - jsou ze staré školy), a hlavně - co řeknu Danielce?