Žádná žena by nechtěla prožít to, co se stalo Lence. Otevřela dveře své vlastní minikoupelny a spatřila cosi neuvěřitelného!

Stalo se to v létě 2011. Ještě jsem se nevzpamatovala. Zjara jsme slavili s manželem čtvrté výročí svatby, a pokud někdo tvrdí, že je vyloučeno, aby bláznivá zamilovanost vydržela šest let (chodili jsme spolu dva roky a manželé jsme byli čtyři roky), pak namítnu, že mně tedy vydržela.

Velká láska

Byla jsem do manžela zamilovaná, jako kdybychom spolu chodili jen několik týdnů. Kamarádky mi to nechtěly věřit, viděla jsem jim na očích, že mi závidí a že to nedokáží pochopit. Můj muž nepil, nekouřil, byl to vášnivý lyžař a cyklista, rozuměl počítačům a v domácnosti nejenže cokoli opravil, ale dokázal i vyrobit skříňku či poličku.

(Foto: profimedia.cz)

Rád pracoval na zahrádce a skvěle vařil. Rozuměl si s mými rodiči. V neposlední řadě nosil domů slušný plat. A abych nezapomněla: krásně se ke mně choval. Dobře vypadal. Zázrak, ale musím o něm mluvit v minulém čase.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Abych se mu stále líbila a nepřišly na něho nebezpečné myšlenky na jiné ženy, chodila jsem pravidelně dvakrát týdně na aerobik. Kurs vždy vrcholil letním týdenním soustředěním ve slovenské přírodě, kam jsme se všechny těšily. Přes den se sportovalo, ale večery patřily zahradním restauracím, pivu, vínu a tanci. Kdo by odolal?

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel je hezoun. Je to prokletí!

10 vět, které chlap bohužel NIKDY neřekne

Nejodpornější jídla vašeho života

SEX, SNY A MUŽI: Chlapi nejsou chlapi, něco jim chybí

Úvahy o miminku

A také jsem si v duchu s úsměvěm zdůrazňovala, že hýčkat si štíhlou postavu nebudu už příliš dlouho, neboť do třicítky mi zbýval pouhý rok a s manželem jsme již vážně uvažovali o miminku. Vypadalo to tudíž na poslední soustředění s aerobikem. Těšila jsem se jako blázen. A na ten "krásný letní den" rozhodně nikdy nezapomenu.

(Foto: profimedia.cz)

V sedm hodin ráno postávalo asi třicet veselých cvičenek na místě, kam měl přijet v 7.15 autobus. Nepřijel. Cvičitelka volala majiteli firmy, který sliboval, že autobus přijede co nevidět. V jedenáct hodin dopoledne připustil, že to vypadá špatně a že se pravděpodobně pojede až druhý den. Pokorně se omluvil a my jsme se s nadávkami, které by ženy asi neměly používat, rezignovaně rozešly do svých domovů.

Jsem doma, miláčku!

Odemkla jsem a povídám: "Tak jsem zase doma, miláčku." Miláček se neozval, jen jsem zaslechla šramot z koupelny. Netušíc jakoukoli zradu jsem ji otevřela doširoka a zvesela vykřikla: "Tak mě tady zase máš! Máš radost?"

Vytřeštěně na mě hleděla dívka asi dvacetiletá, v krásné noční košilce a s parfémem v ruce. Ani jedna z nás nedokázala promluvit. Pak zazněl zvuk odemykajících se dveří a slyším miláčkův hlas, kterak říká: "Koupil jsem to nejlepší šampaňské, jaké měli. Uděláme si týden snů, holčičko."

(Foto: profimedia.cz)

Vlastně jsem ani nedostala hysterický záchvat, můj šok byl asi daleko větší, než abych ho řešila banálním "hysterákem." Když jsem dokázala promluvit, zaskuhrala jsem: "Vypadněte. Oba." Bleskově vypadli a já osaměla s celou řadou otázek, na něž jsem neměla odpovědi, což bylo úplně nejhorší. Samozřejmě jsem už nikam neodjela, a zavazadlo jsem si nedokázala vybalit nejméně dva nebo tři dny.

Prosil o odpuštění

Ty jsem strávila tak, že jsem nedokázala nic pozřít a pila hektolitry kafe, silného čaje a vína a kouřila na balkoně a chodila sem a tam. Nezavolala jsem mu a můj telefon rovněž mlčel. "Miláček" se vrátil až čtvrtého dne a zahrnul mě vzápětí prosbami o odpuštění.

(Foto: profimedia.cz)

Bylo to chvilkové poblouznění, bylo to poprvé a naposled. Odmítl říct, co to bylo za dívku a jak dlouho to trvá. A já jsem mu nejenže nedokázala odpustit, ale ani jsem to nezkusila. Trvala jsem na tom, aby definitivně zmizel, což nakonec udělal. A já požádala o rozvod.

Byla jsem jako skála

Dnes si říkám, zda to nebylo unáhlené, ale je pozdě. Jsme šťastně rozvedeni, šlo to až překvapivě rychle, exmanžel nakonec nebyl proti, rezignoval a se vším souhlasil. Ale já spíše čekala, že za mnou bude chodit a prosit a prosit...

A prosit... Až mě obměkčí. Namísto toho jsme s definitivní platností rozvedeni. On teď žije s tamtou holkou z koupelny a já jsem sama a lituji své unáhlenosti. Skoro si přeji, aby se ten autobus tehdy nerozbil a já dál žila v blahé nevědomosti a ve štěstí...