Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Petra na porod nikdy nezapomene!

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj porod? Prožila jsem klinickou smrt!

Porod
zdroj: Thinkstockphotos Porod
aktualizováno 24.01.2013, 10:45 | 24.01.2013, 00:00 | doma.cz/em

Petra na porod nikdy nezapomene!

Rozhodla jsem se, že popíši průběh svého porodu. Nebyl jednoduchý, místy i hororový, ale se šťastným koncem. Těhotenství jsem měla bezproblémové, krom čtyři měsíce trvajících nevolností, pálení žáhy či křečí jsem si ho opravdu užila. Přibrala jsem jen 9 kg a pořád jsem byla čilá, dokonce i den před porodem. Termíny jsem měla 9 a 10.8. Na kontrole v porodnici jsem byla v pondělí 10.8, natočili mi monitor, zkontrolovali váhu, moč.... prostě klasika.

 

Jak poznám kontrakce?

 

Ale stále jsem nerodila... Na prohlídce mi doktor řekl, ať dám sex, to jediné zabírá na vyvolání porodu. Sex jsme nedali, protože manžel měl špatnou náladu. A někde jsem četla, že na vyvolání porodu je, krom jiného, dobrý i pupalkový olej. Tak jsem si večer dala jednu lžíci a šla spát. O půl čtvrté mě vzbudilo bolení břicha. Samozřejmě jsem už oka nezamhouřila a sledovala bolesti. A jelikož jsem byla prvorodička, vůbec jsem netušila, jak poznám kontrakce.

 

Čtenářka Petra v porodnici. Podívejte:

 

Fotogalerie

1 / 7 Otevřít fotogalerii

 

V osm hodin jsem volala kamarádce, aby mi poradila, protože rodila přesně dva měsíce přede mnou. Moc mi neporadila, protože říkala, že ona měla bolesti v zádech. Ale ať prý zkusím horkou vanu nebo sprchu, a když to poleví, tak o porod nejde, pokud naopak, tak to asi kontrakce budou. Dala jsem na její radu a hned se naložila do vany. Bylo asi devět hodin, když jsem z vany vylézala a bolesti už byly podstatně větší a intenzivnější. Tak jsem usoudila, že to už bude ono.

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

VÁŠ PŘÍBĚH: Porod byl pekelný! Bojím se mít druhé dítě!

VÁŠ PŘÍBĚH: Jsem tak stará jako macecha. Je to horor!

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel prodal dům a zmizel. Přišly další horory...

 

Pak jsem se v bolestech chystala, balila, prodýchávala kontrakce a asi v 11 jsme dorazili do nemocnice. Po chvíli si mě vzali do ordinace, prohlédli a doktor mi sdělil, že skutečně jde o porod, ale že nejsem ještě vůbec otevřená. To znamenalo, že porod bude dlouhý. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem silná, že něco vydržím. Ale toto mě dostalo. Tak jsem tedy rovnou doktorovi řekla, že možná budu chtít epidurál.

 

ČTĚTE V KRÁSNÁ.CZ:

Hodíte se k sobě? Podívej se, jak spí

 

Od začátku jsem se svíjela v bolestech

 

Poté jsem odkráčela do šatny, navlekli mě do noční nemocniční košile a odnesli mi oblečení. Spolu s manželem jsme šli na "hekárnu". Vzala jsem si z domu knížku vtipů, hru... abychom si s manželem ty dlouhé chvíle zkrátili a já nemyslela na bolesti. Jak jsem byla bláhová. Na nic z toho samozřejmě nedošlo, svíjela jsem se v bolestech prakticky od začátku, co jsme přišli na pokoj. Porodní asistentka mi natočila monitor, prohlédla mě a zase odešla. Jen mi sdělila, ať chodím nebo skáču na balóně a také abych si zašla do sprchy.

 

 

Čas ubíhal šíleně pomalu, neotvírala jsem se prakticky vůbec, porod pořád v nedohlednu, zato kontrakce byly už nesnesitelné. Ale pořád jsem nevěděla, jestli si ten epidurál mám dát, nebo ne. Celá jsem se klepala, bylo mi špatně, nemohla jsem nic. Potom opět přišla porodní asistentka a já jí sdělila, že nevím, co mám dělat, a že nevím, zda si mám ten epidurál nechat píchnout. Ona rozhodla za mě. Odešla, po chvíli mi přišla říct, že anesteziolog o mně ví a že za chvíli dorazí mi píchnout epidurál.

 

Trošku to štíplo

 

Byly asi 3 hodiny odpoledne, když přišla sestra a odvedla mě na porodní sál. Mezitím mi sdělila, jak epidurál funguje a že po píchnutí a natočení monitoru budu moci opět normálně fungovat a téměř neucítím žádné bolesti. Jé, jak jsem se těšila! Na sále jsem si měla sednout na okraj postele, nohy svěsit dolů, nahrbit záda a totálně se nehýbat. Epidurál mohl být v pohodě zaveden. Trošku to štíplo, ale co je nějaké štípnutí proti kontrakcím. A bylo to, žádné bolesti, pohoda a neskutečná úleva. Lehla jsem si na lůžko a začali natáčet monitor. Mezitím mi píchli plodovku.

 

POZOR: nejlepší příběh týdne odměníme - jeho autor či autorka získá 500 korun. Pište na adresu redakce@doma.cz. Nezapomeňte na heslo VÁŠ PŘÍBĚH. Budeme rádi, když přiložíte i svou fotografii, případně fotografii toho, čeho se příběh týká: lásky, rodiny apod. Uveďte prosím také své jméno, adresu a telefonní číslo.

 

Nic příjemného, protože hned pode mnou bylo mokro a já v tom musela ležet. Po píchnutí plodové vody jsem se konečně otevřela asi na 4 cm. Byly 4 hodiny odpoledne. Sestra pořád chodila, dívala se na záznam a něco se jí nezdálo. Poté přišel doktor a sdělil mi, že jedeme na sál. Tak to bylo něco, to jsem opravdu nečekala. Na sál? Jako na císařský řez? Hned jsem se začala opět celá třást, manžel mě uklidňoval. Vůbec jsem nechápala proč, dávala jsem si vinu, že za to může ten epidurál.

 

 

Co podepisuji?!

 

V rychlosti mi dávali fůru papírů k podepsání, nevěděla jsem, co podepisuji. Mému Kubíčkovi začaly padat srdeční ozvy. Na tuto variantu jsem nebyla vůbec připravena, nikdo mi nikdy během těhotenství neřekl, že se to může zkomplikovat a že bych mohla rodit i císařem. Nic jsem o tom nevěděla, nic jsem si nepřečetla. Ve snu mě nenapadlo, že takto dopadneme. No nic, prostě se jelo. Malý se narodil 13.8 v 17:29 hodin, zhruba 14 hodin od prvních kontrakcí. A já pořád říkám, že kdybych nešla na císaře, tak rodím doteď.

 

Bohužel, to není vše, to hlavní teprve začalo. Po porodu mě odvezli na oddělení JIP. Bylo asi 8 hodin večer když jsem začala trošku vnímat, ale bylo mi špatně, byla jsem celá zelená. Dali mi malého, ale moc jsem si ho neužila a nemohla ani prohlédnout, prakticky jsem byla pořád mimo. Manžel mě vyfotil a malého zase odnesli. Nic nebylo tak, jak jsem si představovala. Myslela jsem si, že hned po porodu budeme mít malého u sebe, pěkně se vyfotíme a budeme všem známým, rodině, kamarádům psát tu šťastnou novinu.

 

 

Krvácela jsem

 

Sestřička posílala manžela už domů, ale on nechtěl. Něco se mu nezdálo, nelíbila jsem se mu, prý jsem strašně krvácela. Za pár minut jsem začala upadat do bezvědomí. Dál už nevím nic. Ještě že tam ten můj miláček byl, já bych si pomoc nezavolala. Po nevím jak dlouhé době jsem se opět probrala, byly u mě dvě sestry, doktor a primář. Sestry mi dávaly obklady, primář telefonoval a objednával krev a plazmu. Pořád vozili nějaké přístroje, doktor nadával, že nic nefunguje, prostě šílený humbuk. Asi o půlnoci jsem jela na sál znova.

 

Byla jsem jednou nohou na cestě do nebíčka (snad ne do pekla), prožila jsem klinickou smrt. Ale doktoři a víra mých blízkých mě opět vrátili do života. Ráno jsem se probrala, před sebou viděla jen dveře a hodiny a pamatuji si, že jsem pořád chtěla vědět, kolik je hodin, ale nemohla jsem to přečíst. Přišla sestřička, která se starala jen o mě (tak to na ARU chodí, každý pacient má svou sestru 24 hod.denně). Potom přišel doktor, vytáhl mi trubku z krku a já až v tu chvíli pochopila, proč jsem nemohla mluvit. Byla jsem pořád zaintubovaná.

 

Přežila jsem!

 

A také na dýchacím přístroji, měla jsem 4 dreny, z postele mi viselo plno pytlíků, za mnou samé přístroje, já na všech možných hadičkách a pořád do mě cpali krev a plazmu.
Na ARU jsem si poležela dva dny, Kubíka jsem neviděla, tak mi ho manžel aspoň vyfotil a nalepil mi tam fotky. Naštěstí personál byl velice milý a ochotný a dovolili manželovi a mamince, aby za mnou každou chvíli chodili.  A kdybyste náhodou chtěli vědět, co se mi stalo, tak šlo o náhlou poruchu srážlivosti krve - DIC. Na to se dost často umírá.

 

 

Jak mi primář potom sdělil, utekla jsem hrobníkovi z lopaty. A měla jsem velké štěstí v neštěstí, zachránili mi i dělohu. Ztratila jsem téměř 70% krve a zotavovala jsem se z toho ještě půl roku. Po dvou dnech na ARU jsem strávila další dva dny na JIPce, tam mi už malého donesli. Rodila jsem ve čtvrtek, ale až v neděli jsem si konečně trochu prohlédla svého syna a také ho poprvé kojila. Naštěstí mi potom hned mlíčko začalo samovolně téct a já v pohodě mohla kojit. Moje tělo bylo samá modřina. Hrálo všemi barvami. Modrá, zelená, žlutá, fialová, červená... když jsem se náhodou potkala v koupelně s nějakou maminkou, tak na mě nevěřícně hleděla.

 

Domů jsem šla po dvanácti dnech, a to jen proto, že jsem už doktora uprosila. Pořád mi z rány tekla krev, denně mi to několikrát převazovali, všechny tampóny a obvazy byly hned nacucané krví. Manžel se o mě vzorně staral a moje mamka zase o syna. Všechno jsme zvládli, a i když jsem po porodu řekla, že další porod už nedám, šla jsem do toho znova. Sice jsem opět nemohla rodit přirozeně, ale aspoň v částečné narkóze, takže jsem byla prakticky u toho a malého jsem viděla už na porodním sále. Slzy mi tekly jako hrachy a jsem vděčná za to, že aspoň druhé dítě jsem si mohla pohladit hned po porodu.
 

9 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Vlasta 17:34 09.10.2013
Milá Petro čekala jsem třetí dítě u konce těhotenství jsem měla potíže tak jsem šla na císaře,po třech den porodu jsem nemohla na velkou a pak jsem otekla jako kdyby se mi vrátilo těhotenstvía strácela jsem pojem co se děje,vše jsem se dověděla po měsíci. když jsem se probrala na jipu dostala jsem abces pobřišnice dělohy a zauzlení střev . Pamatuji si jen jak jsem jela chodbou otevítali se dveře a já jela za světlem a vůbec sem se nebránila.To cele trvalo 14 dní a pak už jen tma. Pán přimář mě řekl že jsem byla první případ po 25letech která to přežila . Já jsem kluka neviděla měsíc čekal na mě v porodnici.Tak ted slavím dvoje narozeniny jedny v březnu kdy se narodil syn a druhé v říjnu to jsem se narodila já. Přeji Vám pro Vas všechny hlavně zdraví.
Jana 22:11 31.05.2013
Tak tohle mi připadá jako kdyby někdo popisoval přesně můj porod i to co se dělo potom. Jen s tím rozdílem že já rodila 20 hodin. A to jsem říkala že druhé dítě nikdy. A teď se moc těším až budu mít druhou dcerku u sebe. No my ženy jsme hold silné a bojovné a pro naše děti by jsme vytrpěly snad všechnu bolest světa.
Jana Bidmonová 08:48 05.02.2013
Dobrý den Moniko S. a všechny ostatní ženy.Když ukážeme,že si všechno necháme líbit,tak se nikdy žádnému doktorovi nic nestane.Manželova rodina je právnická,ale nemají mě rádi,tak mi nepomůžou,tak jsem se rozhodla-po 7.měsících s tím sama na vlastní pěst něco dělat.Kontaktovala jsem Tv Nova,tam mi milá paní redaktorka Na vlastní oči poradila,udělala jsem co řekla a už to jede.Braňte se,za zničený život nemůžete vy,ale doktoři a když uvidí že jim to "zase prošlo" tak co s náma udělají příště? 12 hodin jsem tam trpěla v bolestech s pocitem,že snad už brzo bude miminko venku a všechno bude v pořádku a já tam nakonec skoro umřela a z nemocnice jsem se vrátila sama.A určitě nejsem jediná,které se to stalo.Necháme si to líbit? Proč by jsme měli?Napište své příběhy sem do komentářů,nečekejte na schválení a hlavně,obraťte se na pomoc,sami to nezvládnete.Já se obrátila na Tv Nova a nelituju!Nemám peníze na právníka,musím všechno řešit sama,ale začala jsem u Krajského úřadu a pomáhají-i zadarmo. Braňte se!!!!!!
Monika S. 12:10 04.02.2013
Jakube jsem na tom úplně stejně kontaktovala jsem je emailem a odpověď zněla: "To víte, chvíli to potrvá." Taky jsem měla příběh uvěřejněny 6.12. a do dnes nic:-( tak nevím jestli si dělaj srandu či co.
Jinak paní Jano Bidmonová to je mi moc líto a po pravdě chování těch doktorů nechápu, žalovala bych je, ale všichni víme jak to dnes chodí, jim nikdy nic nedokážou a člověk má následky na celý život :-(
Jakub 19:26 24.01.2013
Dobrý den,

zveřejnili jste mi můj článek v soutěži o 500 Kč, který jsem Vám zaslal v prosinci na téma Mikuláš, ale výherní finanční obnos jsem zatím stále nedostal.

Tímto dávám všem radu ať sem nepíšou nic, neboť by jste pouze ztráceli svůj čas.
Kateřina 19:14 24.01.2013
Když to tady tak čtu, moje porody byly oba procházka růžovým sadem. Vy jste tak trpěla, a ne jen autorka článku, ale i ženy které na něj reagovaly. Vidíte a některé mrchy rodí jak po másle a pak toho bezbraného človíčka hodí do konterneru na odpadky nebo někde zahrabou, třeba i do hnoje. Pak je ani neodsoudí protože údajně trpěly LAKTAČNÍ PSYCHOZOU.

Pan zdraví i dětičkám.
í přeju hodně
Jana Bidmonová 13:56 24.01.2013
Dobrý den,o vašem článku jsem se doslechla ráno ve snídani s Novou a řekla jsem si, že i já sem musím napsat.V půlce června jsem v termínu jela ráno ve 4hod. k porodu,protože jsem měla kontrakce po 3-5minutách.V nemocnici se o mě starali dobře,jen byl problém v tom že se děloha nepřipravovala k porodu a neotevíralo se děložní hrdleoTak jsem celé odpoledne krvácela,skoro 3 hodiny tlačila a nic.Až večer,doktorka která přišla na noční,tak ukončila moje utrpení tím,že mě odtáhla na operační sál,kde mi udělali císařský řez,přišla jsem o dělohu a vaječník,protože jsem měla celý vnitřek roztrhaný a miminko jsme ani neviděli,to několik dnů po narození zemřelo,protože nemělo několik hodin vzduch.Takhle skončil můj druhý porod,mám následky a trauma na celý život.
Danush 11:23 24.01.2013
Mamka mě rodila 24 hodin... naštěstí odměnou je jí to, že jsem hodné dítě:D
Michaela B. 09:55 24.01.2013
Jejda tak to Vás moc lituji že jste měla tak složití a komplikovaný porod. Tak jak jsem to celé četla div mi husí kůže nenaskákala a nevyhrkli slzy do očí. Obdivuji to že jste to zvládna a 2 porod jste měla bez komplikací. Obávám se jaký bude můj 1 porod který bude za nedlouho.
Kateřina 09:49 24.01.2013
Měla jsem takový porod podobný,rodila jsem 17 hodin bylo to šilené,ani ten epidural nepomahal pak už,ale to co ještě bylo potom je mi moc líto a snad už mate vše v pořádku
1 2