Mladá žena jménem Lenka se nám svěřila s tím, že se dověděla šokující tajemství. A teď je nešťastná.

Dobrý den, vše je ještě čerstvé a ani nevím, kde mám začít... Jmenuji se Lenka a je mi 25 let, v současné době pracuji a zároveň si dodělávám vysokou školu. Měla jsem velmi spokojené dětství, jsem jedináček, ale rodiče mě tak nevychovávali.

Spousta lidí kolem mě mi ani nechce věřit, že jsem skutečně jedináček. Rodiče mě nikdy nerozmazlovali, od patnácti let jsem chodila na brigády, abych věděla, jaké to je vydělávat peníze, a že nic není zadarmo.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Dalo mi to výbornou školu do života, ale to jsem nevěděla, co mě potká v roce 2012. S taťkou jsem si vždy rozuměla víc než s mamkou, jako malou mě brával na hokej a dodnes jsem zůstala velkou fanynkou. Vždy jsem byla technický typ, a tak jsem za ním ráda chodila do dílny a tam mu se vším pomáhala.

(Foto: profimedia.cz)

I s první láskou jsem se svěřila nejdřív jemu a mamce až o dost později. Jak jsem tak vyrůstala ve spokojené rodině, kde mi nic nechybělo, tak jsem si ani neuvědomovala, že u nás doma může být nějaký kostlivec ve skříni. Před Vánocemi bylo taťkovi pořád špatně a omdléval, šel tedy na vyšetření, kde zjistili, že má leukémii.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Manželovi se líbí muži

VÁŠ PŘÍBĚH: Muž má tři ženy a zatlouká!

VÁŠ PŘÍBĚH: Je mi šedesát a jsem nevěrná!

Dali mu nějaké léky, aby mohl být na Vánoce doma s námi a od 4. ledna nastoupil do nemocnice. Jediným řešením by pro něho byla transplantace kostní dřeně, tak jsem neváhala ani vteřinu, nechala si odebrat vzorek a udělali mi testy. A to nejhorší teprve přišlo: můj taťka, který mě celý život vychovával a staral se o mě, není můj biologický otec.

(Foto: profimedia.cz)

Nemohla jsem tomu uvěřit. Šla jsem okamžitě za mámou a ta na mě křičela, že se to táta nesmí nikdy dozvědět! A já vůbec nevím, co mám dělat, samozřejmě mu to nechci říkat, když je na tom i tak špatně, ale je to pro mě hrozně těžké.

Jeho stav se nelepší, a proto jsem smutná. A navíc se chovám jinak než předtím, divně. S mámou jsem se od té doby nebavila, nemůžu se s tím smířit a dávám jí všechno za vinu.