Adéla trpí tak těžkými depresemi, až to málem vyústilo v tragédii. Ještě ke všemu narazila na velmi špatnou lékařku...

Dobrý večer, píšu to v těchto nočních hodinách, protože se mi snad lépe podaří popsat můj příběh.

Trpím depresemi a sociální fobií. Vlastně to začínalo nevinně. Mí rodiče, nebo spíše máma s přítelem, na mě ječeli za pitomosti, ale možná to všechno začalo ještě dřív: rozvodem rodičů, doopravdy nevím, nepamatuju si to. Jediné, co si pamatuju, je to, že ve svých osmi letech jsem vyřizovala celý rozvod já. To byla zřejmě chyba.

(Foto: profimedia.cz)

Ty takové smutné pocity začaly v prváku na střední. Nebrala jsem to jako něco závažného, prostě jsem poslouchala jako každý teenager smutnou muziku a zvolila si zrovna tu depresivní.

O letních prázdninách po prváku však nastal velký zvrat, poprvé jsem se začala řezat, ale hned jsem toho litovala a zopakovala to až ve druháku v říjnu. Toho jsem také litovala, ale ty pocity úzkosti byly silnější a silnější, nedokázala jsem se přivést k dobré náladě.

Nový rok začal mou první návštěvou psychologa. V lednu 2011 bylo vše fajn, ale najednou jsem se neovládla a nastal 12. únor a já si pořezala celou ruku. Doteď nevím proč.

Přihodilo se i vám něco úžasného, nezapomenutelného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, nezapomeňte uvést jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Nastal březen a vyhazov z domu z pro mě nevysvětlitelných důvodů. Byla jsem u babičky a všechno se zdálo fajn, cítila jsem se líp. Nastal květen a začalo to znova, ke konci května jsem měla pořezané celé zápěstí. Začala jsem se distancovat od světa a od všech.

Červen by se dal nazvat stejným jako květen, tentokrát jsem se řezala i na vnější stranu ruky, protože na zápěstí nebylo místo. S psycholožkou jsme došly k názoru, že bude lepší návštěva psychiatra.

(Foto: profimedia.cz)

Ke konci školního roku jsem už nedokázala vycházet z domu, nechodila jsem do školy. Prázdniny byly peklo, ven jsem vyšla jen když jsem musela a jen s mámou. Od psychiatričky jsem dostala antidepresiva, ale s tím, že zaberou až za tři měsíce.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Otěhotněla jsem s vězněm

VÁŠ PŘÍBĚH: Našel jsem svou lásku v autě s jiným!

VÁŠ PŘÍBĚH: Neuživím ženu, i když ji mám rád...

Nastal další školní rok a já nevěděla, co dělat. První týden to šlo, ale 12. září jsem se předávkovala prášky na spaní. Odvezli mě do nemocnice a přežila jsem. Nakonec mě vyhodili z intru a já každý den dojíždím.

Během tohoto půlroku jsem byla ve škole dohromady tak měsíc. Snažím se bojovat a dojít do školy. Nejde mi to. Doufám jen, že se to zlepší. Že najdu sílu oponovat tomu a namísto toho, abych zůstala v klidu doma, půjdu do školy a budu čelit všem svým problémům.