Příběh čtenářky Lady není nijak tragický - i když pro jejího manžela možná ano.

V naší domácnosti zuří časté hádky kvůli sexu. Není to zas taková legrace, jak to vypadá. Ale oba máme svou pravdu a žádný z nás nechce ustoupit.  Sex je za odměnu, můj muž se s tím nechce smířit, podle mého názoru to však v naší rodině jinak praktikovat nelze.

V začátcích našeho manželství mě nic takového nenapadlo. Tehdy byla všeobecná pravidla našeho vztahu taková, že jsem se starala o děti, chodila do práce a v domácnosti dělala úplně všechno, od vaření přes veškeré uklízení a nákupy po mytí oken.

Cítila jsem se jako otrok, neměla snad ani vteřinu pro sebe, o víkendu jsem často ani nezasedla k večerním zprávám, protože stále ještě zbývala nějaká práce: zalít květiny, něco přežehlit, cosi dovařit, zkontrolovat domácí úkol.

ČTĚTE TAKÉ:

Stále sama? Víme, co děláte špatně!

VÁŠ PŘÍBĚH: Za 14 dní se mám vdát. Chci to zrušit!

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel má jinou, váží 100 kilo!

Manžel tomu říkával: ženské povinnosti, a důrazně se od nich distancoval s tím, že on je ten hlavní živitel (neboť vydělává víc než já, což je podle mne běžné) a stará se také o auto. To v jeho očích úplně stačilo. Nevěděla jsem si rady a byla úplně vyčerpaná. A tak jsem se svěřila svým dvěma nejlepším kamarádkám.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Vyslechly mne a poradily během minuty. Připadalo mi to trochu podlé, odměňovat manžela erotikou, ale prozatím jsem během uplynulých let nepřišla na žádný způsob, kterak ho přimět k tomu, aby v domácnosti pomáhal.

A ne že bych se nesnažila, ale nic nepomáhalo: prosby, úkolování, přemlouvání, vysvětlování, nářky, pláč, žalování tchyni, žalování mojí mámě, rady tchyně, rady mojí mámy, všechno se ukázalo jako naprosto neúčinné. Manželovo chování se nezměnilo.

Když přišel z práce, otevřel si pivo, pustil televizi, a pokud byla studená večeře, nadával. Teplou někdy i pochválil. V pátek večer posezení v restauraci s kamarády, sobota a neděle sport (většinou v televizi nebo fotbálek na hřišti s kamarády, potom hospoda), někdy se mi podařilo přemluvit ho, aby vzal děti na procházku, což byl vrchol všeho.

Posledním rokem to všechno funguje jinak, ale je to postavené na hlavu a vlastně to nikomu nedoporučuji, i když mně se to osvědčilo. Všechno začalo mou větou: "Nákup už dneska nestihnu, kdybych se rozkrájela. Buďto skočíš nakoupit, nebo nebude sex!" Vytřeštil oči a rozesmál se se slovy: "Zešílelas?"

Vykašlal se na to - a nebyl sex. Stále tomu nemohl uvěřit, vykřikoval, že s ním přece nemohu zacházet jako s dítětem. Krčila jsem rameny: když se chová jako rozmazlené dítě, není jiná cesta. A stále není nakoupeno! Se strašným nadáváním popadl ošklivou nákupní kabelu a uháněl do obchodu jako pejsek.

Od té doby pravidelně nakupuje, luxuje a čas od času dokonce i umyje nádobí. Je to pro mne veliká pomoc a mám najednou více času na naše dvě školou povinná dítka. Raduji se z toho, jak pěkně jsem si to zařídila. Ale můj partner zuří...

Redakčně upraveno