Eliška nám napsala o svérázném suvenýru z prázdnin.

 Miluji Chorvatsko, a tak jsem se nemohla dočkat léta. Stalo se to loni, to mi bylo dvaadvacet, byla jsem ve třetím ročníku farmacie. Jenže krátce před odjezdem se stala velmi, velmi nepříjemná věc.

Definitivně jsem se rozešla s Antonínem, chodili jsme spolu od maturity a já byla přesvědčena, že se jednou vezmeme. Celé ty čtyři roky jsem ho milovala. Také studoval. Počítali jsme, že bychom si, až oba školu dokončíme, řekli u oltáře ano. Osud tomu chtěl jinak.

Osudný návrat na kolej

Bydleli jsme spolu v Olomouci na koleji, a já se chtěla ještě před odjezdem na dovolenou rozloučit s tátou, který bydlí až u Prahy. Vydala jsem se na nádraží, a až tam jsem si vzpomněla, že jsem si dárek pro otce (slavil narozeniny) zapomněla na koleji. Ano, takhle banální to bylo.

Na koleji jsem našla svého vyvoleného v posteli s mou spolužačkou. A tak jsem jela na dovolenou už jako single, bez vyhlídek na společnou budoucnost se svým milovaným a v náladě hluboko pod bodem mrazu. Ale ne sama, vzala jsem kamarádku.

ČTĚTE TAKÉ:

PŘÍBĚH LÉTA: Velká láska. Ale s mužem o 30 let starším

PŘÍBĚH LÉTA: Nevěra – a přímo na svatbě!

PŘÍBĚH LÉTA: Velká letní vášeň - ale s matčiným přítelem!

Dvě nezadané blondýny ve věku dvaadvaceti let - nechci se příliš chlubit, ale bylo tomu tak - zaujaly domorodce vskutku nevýslovně. Od prvního pobytu na pláži nás obklopili snědí Chorvaté, jeden hezčí než druhý. Zajímal mě ten nejhezčí a naštěstí to bylo oboustranné. Takovou romantiku jsem ještě nikdy nezažila.

VÝZVA: POSÍLEJTE NÁM SVÉ PŘÍBĚHY LÉTA! Pište na adresu: soutez@doma.cz, uveďte své jméno a adresu. Do předmětu e-mailu napište: LETNÍ PŘÍBĚH. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Chcete vědět víc? Podívejte se na stránky avoncosmetics.cz

Ani to neumím popsat: večeře v hospůdkách na pláži, zamilované písničky, cikády, měsíc, šumění vln a vedle mě chlap s vizáží filmového herce. Podlehla jsem až třetí večer, po zbytek pobytu jsme už vyhledávali jen odlehlá místečka, kamarádka s tím "svým" to měli podobné. Ale letní lásky tohoto typu nemívají dlouhého trvání. Rozloučili jsme se s lehkým srdcem, oba jsme věděli, že je to sezónní láska na pár dní.

Skočím ze skály?

Bohužel selhala antikoncepce. Měsíc poté jsem si říkala, že snad skočím ze skály, vážně jsem to samozřejmě nemyslela. Budete se divit, ale svěřila jsem se babičce. Vychovávala mě máma, ale ta umřela a od dvanácti se o mě starala moje zlatá babička.

Řekla mi: "Dítě je vždycky požehnání, to zvládneme." Chvíli jsem přemýšlela nad tím: vrátit se do Chorvatska, vyhledat ho... Pak mě zamrazilo: znala jsem jen křestní jméno a nevěděla, z které části Chorvatska pochází... A rozuměla mu každé dvacáté slovo. Mávla jsem nad tím rukou.

Není tvoje!

Když mě pak potkal můj expřítel Antonín s počínajícím bříškem, okamžik se domníval, že by miminko mohlo být jeho. Zjevně se zaradoval a škemral, že se ke mně vrátí a na tamto zapomeneme, když je teď tatínkem. Vysmála jsem se mu, neboť si to špatně vypočítal.

Dítě nemohlo být jeho, ale rozhodně bylo počato jeho zásluhou, protože nebýt oné nevěry, sotva bych se s tím krásným chorvatským mladíkem setkala. Teď mám doma malého Adámka, školu jsem přerušila, jsem šťastná a babička též. Pravda, jsme trochu netypická rodina, přesto spokojená.