Od jisté doby nemohu vidět mobilní telefon. Vyhodila jsem ho z okna a ještě jsem si nepořídila nový. Jenže telefon za nic nemůže. To já!

Pamatuji si na to slunné letní ráno, jako kdyby to bylo včera, přitom od té doby uplynulo několik měsíců. Slunce vystřídaly mlhy a plískanice, a to nejen na obloze, ale i v mé duši. Všechno jsem si zkazila sama.

Naštěstí mám neuvěřitelně hodnou maminku, chodila jsem k ní v to děsné období plakat snad každý den. Nic mi nevyčítala (protože to by bylo nesnesitelné, to bych nevydržela!), jen mě vždycky pohladila po vlasech a s povzdechem prohodila: "To přebolí!" Kdyby mi bývávala říkala takové věci jako: "Máš, co jsi chtěla!" nebo "Nechoď mi sem brečet, ty za všechno můžeš!" měla by naprostou pravdu.

(Foto: profimedia.cz)

Ale kdy to přebolí? Uplynulo půl roku a bolí to pekelně, není den, není hodina, kdy bych se neproklínala a netrpěla nepopsatelně hroznými výčitkami. Bolí to naprosto stejně jako v létě, jako v den, kdy si Petr beze slova ve strašidelném tichu naházel několik věcí do kufru a odešel.

Udělala jsem už hodně pro to, abych ho získala zpátky. Dokonce jsem šla i za tchyní, ale ta mě ani nepustila do síně, jako bych byla prašivý pes. Otevřela dveře jen co by se do té mezírky vešly dva prsty a řekla: "Máš to marný!"

A pak ty dveře zase zabouchla. Tehdy pršelo, já neměla deštník, brečela jsem, loudala se domů a napadlo mě, že i vrah si odsedí svůj trest, čímž získá odpuštění, zatímco já, která nikomu nezkřivila ani vlásek, budu asi trpět do konce života.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak správně podvádět aneb Nevěru nutno utajit

Byl nevěrný. Zaslouží si druhou šanci?

VÁŠ PŘÍBĚH: Sex po telefonu je moje práce

Ale abych se vrátila do časů, kdy jsem byla relativně bezstarostná a absolutně hloupá. Milence jsem si našla, když měl Petr ve firmě, kterou spoluvlastní, nejvíce práce. Měl na mě málo času a ještě se mi za to omlouval! A sliboval, že jakmile nápor poleví, připraví překvapení. (Cestu do Thajska - prozradil mi to švagr pod rouškou tajemství!)

A já jsem se začala nudit. Možná jste si už všimli, že ženy se nedokáží zabavit tak dokonale jako chlapi. Chtěla jsem otěhotnět, ostatně byl nejvyšší čas (táhne mi na pětatřicátý rok), ale nedařilo se. A začala jsem disponovat až hrozivým množstvím volného času, který nedokázaly vyplnit ani kamarádky (ostatně všechny už vozí kočárky) ani záliby (kterých, jak jsem nerada zaznamenala, vlastně ani tolik nemám).

(Foto: profimedia.cz)

Koncem jara jsem si začala takový malý románek s jedním takovým, se kterým jsem chodila právě před Petrem. Kvůli Petrovi jsem se s ním rozešla a on to stále cítil jako křivdu. Byl máj, všechno kvetlo, chodili jsme do lesa a pak jsem pádila domů se umýt a vyprat halenku zelenou od trávy - Petr chodil z práce pozdě, a tak mě při těchto podezřelých činnostech neviděl.

Pak se chystal na služební cestu a já jsem v duchu skákala radostí, že konečně strávím víkend s milencem v posteli jako člověk, protože už jsem měla pobytu v přírodě plné zuby (k němu jsme nemohli, byl to čerstvý ženáč), a tak jsem z čisté radosti ze života napsala milenci sms zprávu následujícího znění: Ten starej paroháč se odporoučí na celej víkend, můžem konečně k nám do postele, těším se, co mi tam všecko předvedeš - a poslala jsem ji omylem manželovi.

A neuvědomila jsem si to. "Docvaklo" mi to až ve chvíli, kdy jsem ji s úžasem četla na manželově mobilním telefonu: jen ke mně napřáhl ruku s displayem přesně na dobu odpovídající četbě oné nešťastné zprávy. Poté ruku zase odtáhl a otevřel skříň, odkud házel oblečení do kufru.

(Foto: profimedia.cz)

Nevěřila jsem svým očím. Jako v hypnóze jsem došla ke svému mobilu a mrkla do odeslaných zpráv - a skutečně, já tu esemesku odeslala Petrovi, svému manželovi. Rozpřáhla jsem se a mrštila telefonem o zem, jeho zbytky jsem pak vyhodila z okna. Načež jsem uslyšela zvuk zavíraných dveří, Petr odešel.

Půl roku jsem dělala všechno možné i nemožné, aby se vrátil. Marně. A teď mi švagr šetrně sdělil, že Petr má přítelkyni. Je tedy už pozdě...