Veronika zažila s muži skutečně jen to nejhorší. Nějak na ně zkrátka neměla štěstí. Ani její příběh nemá šťastný konec, bohužel.

Vdávala jsem se velice brzy, už v 19 letech jsem měla dceru. Její otec ji nechtěl, chtěl pouze chlapečka, tak jsem po půl roce manželství odešla a požádala jsem o rozvod. Prostě chtěl pouze chlapečka.

Žila jsem pak u otce v jeho rodinném domě na venkově, ovšem otec je alkoholik. Našla jsem si práci jako prodavačka smíšeného zboží, ale otcova manželka ( ne moje maminka, ta zemřela) odmítala dceru hlídat.  Otcovy scény, když byl opilý, se nedaly snést. Vše, co mu přišlo do cesty, rozbíjel hlava nehlava. Začala jsem se bát o život a o život dcery a toto mne donutilo odejít do Prahy za novým bydlením a prací.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Práci jsem měla velice ráda, moc mne bavila. Potkala jsem nové kolegyně a kolegy, kteří mi pomáhali, abych dokázala zvládnout zaměstnání, večerní studium i výchovu dcery.  Potom se objevil muž (v roce 1999), který mne požádal o ruku, a já hloupá jsem uvěřila jeho báchorkám. Po osmi měsících jsme byli rozvedeni pro fyzické násilí na mé osobě a psychické týrání, měla jsem obavy o zdraví a život.

ČTĚTE TAKÉ:

10 věcí, které prověřte, než ho ukážete rodině

5 tajných mužských trápení

VÁŠ PŘÍBĚH: Prostitutkou kvůli dluhům

Prostě nevyšlo to a z elegantního pána se vyklubal násilník a hulvát. Při zaměstnání jsem ještě studovala a dostala jsem možnost vedlejšího pracovního poměru, úklid budovy, ve které jsem pracovala. Z jednoho platu totiž nebylo možné živit dítě, a to ještě na základní škole s rozšířenou výukou jazyků (jela i do Anglie, stálo to obrovský balík peněz, ale říkala jsem si, ať dcera jede na zkušenou). 

(Foto: profimedia.cz)

V roce 2000 jsem se potkala s dalším budoucím přítelem, který byl také ze státního rezortu, a zjistili jsme, že máme mnoho společného, jak pracovně, tak společné zájmy, a tak mi nabídl, že pokud se mu podaří rozvést se, mohu s ním bydlet v jeho bytě asi 150 kilometrů od Prahy. Vše se skutečně podařilo, přítel Jiří se choval jako správný muž, pomáhal finančně zaopatřovat jak mne, tak moji dceru, i když měl z prvního manželství dceru ve věku 14 let a syna 15 let.

Na tu Šumavu jsem neměla jezdit

Dohodli jsme se tedy, že ukončím práci v Praze a odstěhuji se k novému příteli, že začneme nový život na Šumavě. Od srpna 2005 jsem již bydlela v jeho nájemním bytě i s dcerou. Zjistila jsem, že se tam lidé chovají úplně jinak, jen slibují, a člověk si musí tvrdě jít za svým cílem a nedat se. Ale cesta zpět do Prahy nebyla. Zkoušela jsem pracovat jako řidička, ale prostě nejsem zkušený řidič a začátky byly pro mne velice těžké, nešlo mi to.

Potom jsem šla jsem pracovat do místního obchodu, ale v březnu 2007 mne odváželi přímo z obchodu na operační sál. Později jsem si našla práci v místní firmě s dvanáctihodinovým provozem. Nevěděla jsem, co je za den, měla jsem rozházený denní a noční režim, žaludek mi na nočních směnách nebral stravu. Ale přítel vypadal spokojeně.

A pak už to šlo rychle...

Ovšem v roce 2009, v únoru, nastal veliký zlom. Stal se mi v práci úraz, dali mi jen brufen na bolest s tím, že musím dokončit práci. V bolestech, s brněním od pasu dolů a s pláčem jsem se modlila, abych vůbec vydržela do konce pracovní doby. Přítel mne odvezl do nemocnice, kde jsem ležela do konce března 2009. A pak to šlo velice rychle, jenom vyšetření a samí lékaři, hospitalizace a přechod do invalidity.  Po operaci páteře v měsíci říjnu jsem se stala plně invalidní.

(Foto: profimedia.cz)

V prosinci 2009 dcera odešla ke svému spolužákovi, který bydlel prakticky přes ulici, a můj přítel se rozhodl, že bude jezdit kamionem. A tak místo aby se o mne staral, zůstávala jsem "na obtíž" jeho sestře, a byla jsem závislá na tom, kdo ze sousedů mi pomůže. Přítelova velmi široká rodina mi dávala najevo, že jsem všem na obtíž, že musí chodit do práce a já jsem ta poslední onuce.

Týral mě i fyzicky

Po mém návratu z Kladrub se vše jen stupňovalo, přítel mi dal i facky, začal být hrubý. K tomu jsem dostala invalidní vozík. V červnu 2011 se přidal i přítelův syn, který přijel z Vyškova za otcem na návštěvu. Byl opilý a tvrdil mi, že si jeho tatínek zaslouží lepší ženu, než jsem já.

Bydlím už jinde, protože přítel začal pít a napadat mě, dostala jsem pár facek. Nenavštěvuje mě ani dcera, které jsem dala život, vychovala jsem jí, měla vysvědčení se samými jedničkami, odmaturovala, šla na vysokou... Nestojím nikomu ani za telefon, ani za zaslání sms zprávy. Čekám, až mě přestěhují do domu s pečovatelskou službou, a jsem zcela osamělá. Takže všem nepřeji nic jiného než pevné zdraví...