Zažila jsem skutečnou výměnu manželek, a myslím, že to byla velká chyba. Ale pozdě litovat. Přesto: kdyby to bylo jen trochu možné, vrátila bych čas. To nám napsala čtenářka Bětka.

Snad každý manželský pár má přátele, další manželské páry, s nimiž podniká výlety, jezdí s nimi na dovolenou, návštěva střídá návštěvu. Bývali jsme s manželem velice společenští a přátel jsme měli mraky, ještě z dob vysokoškolských studií. A ta věc, o které chci mluvit, se přihodila na dovolené u moře.

Nejvíce jsme se přátelili s Davidem a Blankou, vrstevníky. Blanky byla moje nejlepší kamarádka ze střední, za Davida se provdala brzy po maturitě. Za několik let poté jsem se provdala i já -  a zůstaly jsme nerozlučnými přítelkyněmi.

Davidovi s Blankou se narodila dvojčata, holčičky, já a Milan jsme si splnili rodičovský sen naším báječným synem Janem, v současné době nadaným studentem ČVUT.  Takový je život: děti odrůstají a my ženy cítíme prázdnotu, jak jsme se před časem shodly s mou nejlepší kamarádkou Blankou, jejíž holky jsou ještě starší než náš Jan.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Chci zpátky první lásku! Ale je ženatý…

10 hloupostí, kvůli kterým se v životě trápíme

VÁŠ PŘÍBĚH: Chlubíte se milencem? Chyba!

To, o čem chci mluvit, se stalo před dvěma lety o prázdninách. Byli jsme u moře právě s Blankou a Davidem, všem nám bylo už přes čtyřicet, měli jsme dospělé děti, které s námi jet odmítly. Tehdy jsem cítila silnou depku a Blanka též. Zasáhl nás syndrom prázdného hnízda, strach z uplývajícího času, sílící nezájem manželů, kteří od nás spíše utíkali, než aby konejšili naše bolístky. Zkrátka světobol jako hrom.

Přihodilo se i vám něco úžasného či dramatického? Pak svůj příběh napište na: soutez@doma.cz, uveďte jméno a adresu. Autor zveřejněného příběhu získá parfém Outspoken Intense by Fergie od Avonu. Více na avoncosmetics.cz

Naši chlapi ale známky deprese nevykazovali, zcela je pohltil tenis a pivo. Večer jsme se opíjely i my ženy, pak dostával život veselejší rozměr.  Řádilo se jako zamlada, koupali jsme se všichni bez oblečení a hráli nejrůznější pubertální hry, například takzvanou flašku, ale i hru zvanou vadí nevadí, a ta nám všem podrazila nohy.

Večer byl horký, seděli jsme všichni čtyři na pláži s lahví vína, vlastně s několika lahvemi a papírovými pohárky, a pak někdo přišel na to, že budeme hrát vadí nevadí, to mi připomnělo pionýrské tábory. Všichni byli pro. Začali jsme hloupostmi, David dostal za úkol skočit oblečený do vody, Blanka aportovala větvičku jako pes.

Načež se můj manžel, značně posilněný ohnivou vodou, zeptal mé nejlepší kamarádky Blanky, zda by jí nevadilo odpovědět na otázku, zdali by ho chtěla. Už dost opilá Blanka odpověděla, že se jí můj muž vždycky líbil - a že tedy chtěla. Nato se brunátný Blančin manžel ihned zeptal mne, zda bych o něho měla zájem. Samozřejmě jsem odpověděla kladně, i když to nebyla tak docela pravda. Avšak můj muž mě natolik rozčilil, že jsem nemohla jinak.

Pak už jsem jen bezmocně sledovala, jak můj manžel mizí ve tmě s mou bývalou nejlepší kamarádkou Blankou, a donucena okolnostmi jsem uchopila za ruku Blančina manžela Davida - a zmizeli jsme ve tmě zcela opačným směrem. Dovolená u moře, kam jsem se tolik těšila, se nám všem vymkla z rukou. Strávili jsme s Davidem noc na pláži, ta ovšem za mnoho nestála, myslela jsem jen na to, kde je můj muž, a David byl zjevně myšlenkami u Blanky. Tvořili jsme tragikomický pár.

Blanka a můj muž ráno ani nepřišli na snídani, zmizeli, byli až do dalšího večera kdesi na tajemném místě, pak se vrátili s napůl nadšenými a napůl provinilými výrazy. Nabídla jsem Blance, ať se klidně přestěhuje do mého pokoje k mému manželovi, ale ona řekla: "Neblázni, stačilo, nebudeme to hrotit."

Zbytek dovolené proběhl jako ve zlém snu, kdykoli se Milan na Blanku jen podíval, zamrazilo mne a chtělo se mi umřít. S Milanem jsem přestala mluvit, neodpovídala jsem mu na otázky, čekala jsem alespoň na omluvu, ale ta nepřicházela. Poslední noc jsem se vzbudila, podívala jsem se na hodinky, bylo půl třetí - Milanova postel byla prázdná.

Ta dovolená byla naše poslední, rozvedli jsme se. Zatímco Blanka s Davidem výměnu manželek takzvaně ustáli, já jsem se přes to nepřenesla. Kdybych uměla vrátit čas, asi bych v té klíčové chvíli při hře vadí nevadí popadla svého muže za rukáv se slovy: "Tak konec blbejch fórů a jde se na kutě!"

Redakčně upraveno