Před dvěma dny skončené mistrovství světa v ledním hokeji zasáhlo i chod naší rodiny.

Jestli si někdo myslí, že mít doma čtyři ženské (manželka a tři dcery) automaticky znamená sledování telenovel a stop sportu, tak je na omylu. Zvlášť když je na programu hokej.

Uplynulé dva týdny se dost změnil režim naším domácnosti. Jestliže běžně platí, že odpoledne holky vyrážejí s kamarádkami ven, tak ve dnech, kdy nastupovala naše repre, seděly doma přikované k televizi.

Nemyslete si, že jedenáctiletá a třináctileté holky vědí, co je ofsajd nebo že existuje krosček. O tom jim ostatně při hře ani nejde. Za to mají dokonale zmáknuté, že v bráně stojí Kovář a že je hezčí než Štěpánek, nebo že Plekanec má na dresu čtrnáctku a je to ten od Lucky Vondráčkové. I to jsou ale nepochybně důležité detaily. Vždyť mnohdy komentátoři i jimi zásobují národ u obrazovek.

PSALI JSME:

Blog otce puberťaček: Oslava nejrychlejší spermie

Blog otce puberťaček: Školní jídelna

Blog otce puberťaček: Holky za všechny prachy

Stejně jako jsem před časem v blogu psal, že nejnovějšími idoly našich holek jsou členové britské chlapecké skupiny One Direction, tak i mezi našimi hokejisty si rychle našly své favority. A zajímavé je, že ani v tomhle případě si nelezly do zelí a každá měla v oblibě jiné jméno.

A když jsme u těch jmen. Docela se nad českou soupiskou zabavily, když sestavovaly věty složené z příjmení hráčů. Dozvěděl jsem se tedy například tuhle story: TENKRÁT, když KREJČÍ, co byl vlastně jen takový malý KREJČÍK pouze KOUKAL jako KAŠPAR, jak KOVÁŘ, který byl NĚMEC, NAKLÁDAL na KRAJÍČEK vozu.

Když jsme pak v boji o finále padli se Slováky, tak byly nejdřív jako správné vlastenky pěkně zklamané, než zjistily, že jsme vlastně vyhrát nemohli, protože proti nám nastoupil SUROVÝ a VYDARENÝ TATÁR, nebo dokonce SATAN s háčkem (rozuměj ŠATAN). Nakonec tak byly rády, že zase máme „placku“. Hokejový šampionát uzavřely slovy. „Stejně je ta bronzová medaile hezčí než stříbrná.“