Minulý týden to u nás vypadalo jako při slavnostní audienci na hradě, když prezident uděluje vyznamenání. Taky jsme jich totiž doma pár měli.

Tak nám před týdnem nastal jeden ze dvou hlavních mezníků každého školního roku. Rozdávalo se pololetní vysvědčení. A podle prvotních náznaků bylo patrné, že tentokrát je napětí napjatější a očekávání jsou ještě očekávanější.

U každé z našich holek totiž bylo něco poprvé. Jedna se poprvé obávala o samé jedničky, druhá koketovala s faktem, že poprvé za šest a půl roku nebude mít vyznamenání a ta nejmladší zase žila v napětí, jestli se jí hrozící trojka z vlastivědy podařila na poslední chvíli vylepšit.

Hodina pravdy nastala poslední lednový den. První telefonát přišel z 5. třídy. A hned podle prvního tónu bylo jasné, že „ztracený“ víkend zhruba před třemi týdny přinesl své ovoce. „Trojec ze vládiny“ se nekoná. „Dokonce nemám ani některý dvojky, co jsem myslela, takže mám jenom čtyři dvojky. A navíc ještě pochvalu třídní učitelky, takže jsem nejlepší z holek ve třídě,“ radovala se naše páťačka, že i tentokrát dosáhla na vyznamenání, s nímž se už potichu loučila.

PSALI JSME:

Blog otce puberťaček: Zubní anabáze

Blog otce puberťaček: Víkendová zkrášlovací show

Blog otce puberťaček: Sestry, nebo lesby?

O další hodinu později přišel „dvojtelefonát“ od dvojčat. A začal vzlykavě, až skoro uplakaně: „Tak mám nakonec dvě trojky.“ Jak zareaguje rodič? Začne utěšovat. V té chvíli se ale z mobilu ozval zemitý smích, že nachytání vyšlo. Šest dvojek znamená vyznamenání i v polovině sedmé třídy.

Třetí vízo bylo – aspoň podle zbývajících dvou dcer – zase pěkná nuda. Skvěly se totiž na něm samé výborné. Takže už víte, proč to u nás vypadalo jako na Hradě. Byla udělena totiž hned tři vyznamenání. Tentokrát to ovšem nestálo nic státní kasu, za to se trochu provětrala ta rodinná. Vyznamenaný trojlístek si totiž za odměnu vybral cestu do baru na míchané koktejly. Samozřejmě nealkoholické. Děti jsou – aspoň někdy – prostě radost.