Ráda chodím včas. Do práce se mi to sice moc nedařilo, ale jinak jsem to byla dřív často já, kdo stál připravený u dveří a čekal, až se drahá polovička vypraví. Dokud jsme neměli Anitu.

Teď to totiž není jen o tom, jak složitě se namaluju nebo jak kombinovaný model zvolím. Protože jsem oboje omezila na minimum - téměř se nemaluji a nosím nejčastěji džíny a tričko. Je totiž jedno, kolik času strávím v koupelně. Stejně pak není poznat, že jsem tam byla.

Daleko složitější je vypravit Anitu. Před každým odchodem se musí nakojit, přebalit, obléknout. Za normálních okolností to trvalo tak půl hodinky. Jenomže časy se mění a z Anity už není ležící miminko, které jenom kouká, co se kolem děje.

 

Je to živel, malý ďábel a pěkná potvůrka. Jako by vytušila, že musíme být někde v čas - na kontrole u doktorky, na domluveném srazu, nebo teď naposledy na svatebním obřadu (naštěstí ne na našem :-). Podívá se na mne, začne se jí chvět spodní ret, do očí naběhnou slzičky a už jede. "Aáááááááááááááááááá!" Z objektivního hlediska jí nic neschází, přesto předvede pěknou show. V chytrých knihách o výchově dítěte píšou, že cestování nesmí být stresující. Jak se ale nemám stresovat?

Když uplyne určitá doba a je jasné, že přijdeme pozdě, podívá se na mě, usměje se a začne si broukat. "Já ti dám mě pořád někam tahat, rozhodně to nebudeš mít jednoduchý," říká její výraz. Ona se tedy rozhodně nestresuje.

PŘEČTI SI TAKÉ:
BLOG Z MATEŘSKÉ: Pořád někam pospícháme
BLOG Z MATEŘSKÉ: První dovolená

Když už jsme se složitě vypravily, z maminky teče pot, make-up se rozmazal a vlasy vypadají, jako kdyby nikdy nepoznaly hřeben. Dítě se však směje, protože ven mezi lidi chodí vlastně strašně rádo.

To je ostatně další rada z chytré knihy - píšou, že mám brát dítě všude s sebou už od narození. A je jedno, kam jdu. Bude tak prý zvyklé na lidi a snadněji se přizpůsobí novému prostředí. Už se moc těším, jak si zaskočím do hospody mezi kamarády. Přece jen, nebyla jsem tam déle než čtyři měsíce. Tam by se Anitě určitě líbilo, stejně jako v sauně, kam se brzo vypravím.

Jak je ona chytrá kniha skutečně chytrá jsem se přesvědčila v okamžiku, kdy mi radila, abych nehtíky, které nebudu moct malé ustříhnout, prostě ukousla. Tehdy jsme spolu skončily.