Čím jsem starší, tím znám víc způsobů, jak šikanovat své rodiče.

Mým nejoblíbenějším mučícím prostředkem je odpírání spánku. Ode mne by se mohly učit diktátorské režimy celého světa. Schrupnu si několikrát přes den, abych na večer byla ready, a pak se nenechám uspat. Nepomáhá ani kojení, ani houpání, ani nošení, prostě pořád držím oči otevřené. Máma by sice spát chtěla, ale když mě šoupne do postele, začnu se vztekat, takže jí hned myšlenky na spánek přejdou. A pochodujeme po bytě častokrát i do dvou do rána :-)

Když se máma rozhodla, že mne bude kojit až do šestého měsíce věku, ještě něvěděla, jaký bič na sebe upletla. V poslední době se totiž dožaduji jídla každou hodinu. Podle doktorky nemůžu mít tak často hlad a měla bych vydržet alespoň tři hodiny.

 

Taky že nemám, ale je to výborný způsob, jak šikanovat mámu. Kňourám, dokud nevytáhne prso a nedá mi napít. Od toho záměru mě nemůžou odradit ani veselé obličeje, ani stále nové a nové věci, co mi máma ukazuje. Prostě kňourám, dokud nedostanu. Ale protože nemám hlad, jen si párkrát cucnu (ono je to tak dobrý) a usnu mámě v náručí. Ale jen tak lehce, aby mne vzbudila při sebemenším pohybu. Takže když mámu po chvilce začnou brát křeče do zad z toho, jak mě drží, nemůže se hýbat, jinak by mne vzbudila a já bych se hned rozplakala.

ČTĚTE TAKÉ:
BLOG Z MATEŘSKÉ: Stále dokola hlavou proti zdi
BLOG Z MATEŘSKÉ: Ty to nebudeš mít tak jednoduché!


Ten trik s čůráním už vám máma popisovala. TADY.  Ale já se teď zlepšila. Už nezačnu čůrat hned, jak jsem rozbalená z plenky, protože se máma naučila dával pode mne starý ručník. A čůrat tam, kde můžu, je celkem nuda. Takže teď, když mne máma nechá rozbalenou, aby se mi vyvětral zadeček, počkám, až se otočí, a pak se z ručníku odkulím na stranu. A hurá, zase můžu čůrat přímo na postel. Posledně jsem to udělala hned dvakrát, to měla máma radost!

Ono je vůbec u toho přebalování legrace. Třeba táta to moc neumí, protože, co si budeme povídat, se tomu pořád vyhybá. Začnu se mu teda u přebalování točit na bok, nebo natahovat co nejvíc nohy, takže mi pak nemůže dát plenku. Buď se mi zasekne někde v oblasti kolen, nebo mu nejde zapnout. Kolikrát pak přebalujeme i pět minut a táta je na konci pěkně unavenej :-) Na mámu tohle neplatí, ta mě prostě čapne a šup, šup už jí tam mám. To ani nestihnu zlobit.

Co mě ale možná baví úplně nejvíc, jsou fyzické útoky. Dospělí se totiž ke mně pořád sklání a muchlují mě. "Ťuťuťu, ty jsi hezký miminko. No tak, usměj se na mě, kočičko..," dělá na mě babička. "Já ti dám hezký miminko,co na mě šišláš," pomyslím si a šup, vrazím prsty do oka. Ještě se úplně netrefuju, ale budu to trénovat. Dobrý je taky strkat prsty do nosu.

Teď zrovna začínám experimentovat s nohama. Učím se kopat. Když si někdo sedne zády, pořádně ho nakopnu. Vždyť otáčet se k někomu zády je neslušné, ne?