Blogerka Edith Holá začala blogovat na mateřské dovolené. Má dva syny (pět a dva roky). Problematika těhotenství a porodů ji velice zajímá.

Za předčasné porody (dále jen zkratka PP) jsou považovány plody narozené před dokončeným 37. týdnem. Významně se podílejí na úmrtnosti novorozenců (necelými 50%). U 60% procent těhotenství nelze předem určit žádný rizikový faktor. Pět procent žen vstupuje do těhotenství s patologií, u 5 % dojde k vývoji patologie během těhotenství. Genetickými testy již od třináctého týdne, ultrazvuky a v pátém měsíci odběrem z plodové vody lze minimalizovat riziková těhotenství na několik procent.

U druhého těhotenství mi bylo již třicet pět let, takže jsem spadla do kategorie, že testy již ve třináctém týdnu mi byly téměř vnuceny. Váhala jsem, ale nakonec šla. I přestože mé první těhotenství bylo naprosto v pořádku, odrodila jsem spontánně v termínu a testy nic neukázaly, musela jsem podepsat revers, že na žádná další vyšetření nepůjdu.

Na potrat bych nešla, takže nevím, co bych si počala s informací, že mé dítě je poškozené. A ze zkušeností některých maminek vím, že tyto informace nadělají mnoho stresu a dítě se v padesáti procentech narodí zdravé. Tato poslední procenta nemám ověřená. Jen vysledovaná.

PSALI JSME:

BLOGUJETE: Byla bych vhodnou náhradní matkou

BLOGUJETE: Máme doma hyperaktivní dítě
 

V roce 2005 se dětí, které vážily pod 500 gramů, narodilo čtrnáct. Přežily tři. V roce 1999 ještě nepřežilo žádné. U vícečetných těhotenství se PP plánuje. U dvojčat obvykle na 36. týden, trojčata na 32. týden, čtyřčata jsou naplánována na 28. týden. Debata, od kdy zachraňovat nedonošence, kterou nyní rozpoutal ministr Heger, se již jednou vedla. V roce 2007 se došlo k závěru, že od pětadvacátého týdne ano.

Odborníci po dlouhodobé diskuzi tak posunuli neoficiální hranici z 24. týdne o týden na 25., uvedl v článku pro Zdravotnické noviny v roce 2007 primář neonatologického oddělení v ČB MUDr. Milan Hanzl. Přesto pokud dítě jeví známky životaschopnosti, zachraňují ho i pod touto neoficiální hranicí. Je to na zvážení lékaře a rodičů dle stavu miminka. Stanovisko rodičů je nezastupitelné. Rozhodování má přísná pravidla.

(Foto: profimedia.cz)

Ve Velké Británii mají největší počet dětí narozených s nejnižší porodní váhou. Jejich etická pravidla stanovují záchranu od 24. týdne vždy. Narozené do 22. týdne ne. Dítě narozené do 22. týdne má pouze jednoprocentní šanci na přežití a následky si ponese téměř stoprocentně. Týdny mezi tím jsou na dohodě lékařů s rodiči a záleží na zdravotním stavu dítěte. V Japonsku mají nejnižší možnou hranici pro resuscitaci. Je stanovena na 22. týden. Údaje jsou z roku 2007.

Nejlepším východiskem je udržovat riziková těhotenství co nejdéle. Každá hodina, každý den v těle matky je výhrou. Pokud je ale porod rozběhnutý, daří se dítě udržet v těle maximálně 48 hodin. Ale díky bohu za ně!

Údaje z roku 2010 už ale mluví o nárůstu nedonošených dětí. Je to rubová strana mince pokroku medicíny. O tom, co si myslím o dani za stále se zlepšující techniku a vědu zvláště ve zdravotnictví jsem už jeden článek napsala. Zastavit se nedá žádný jev. Ale etické otázky to na nás klade veliké. Díky umělým oplodněním je sice spousta maminek šťastných dokonce často dvojnásobně, ale také přibývá neplánovaných porodů.

K nárůstu PP také přispívají stále starší a starší rodičky. Inkubátory jsou plné miminek, které se vejdou do dlaně. Chybí inkubátory, kvalitního personálu je pomálu (ne každý zvládne práci u těchto malinkatých tvorů), chybí lůžka pro matky... To jsem sama zažila, když jsem se musela s prvorozeným synem vrátit na infekční oddělení do Motola kvůli žloutence. Matky spaly na křeslech. V jednom pokoji pro matky bylo rozbité sklo v okně a byly mrazy, minus 25 stupňů.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Kvůli mámě jsem se nevdala

Nový jev: Rozvedené čtyřicátnice se neumí seznámit s muži

VÁŠ PŘÍBĚH: Tchyně nám ničí naši lásku

V Česku funguje dvanáct speciálně vybavených center, kde má nedonošené dítě mnohem větší šanci na přežití - až 85%. Mimo tato centra je to 65%. Nejsem ministr financí ani zdravotnictví. Nenesu tedy na bedrech zodpovědnost za to, kde brát peníze, kde ušetřit a kam přidat. Ale zrovna lidský život by neměl být otázkou peněz.

Pokoušela jsem se najít údaj, kolik nedonošených dětí je vlastně postiženo a jak. Možná že někde na ministerstvu zdravotnictví nebo v porodnicích tyto údaje jsou. Ale čím víc jsem je nemohla najít v článcích ani na webech o nedonošených dětech, tím víc mi docházelo, že je to hloupá otázka. Neetická, nelidská, nesmyslná. Představila jsem si jednoduché schéma, co asi tak řeší maminka, když se jí narodí dítě předčasně. Nejprve se modlí, aby přežilo.

Je to její kulíšek z bříška. To řeší několik dní až týdnů. Modlí se, aby její dítě to nevzdalo, aby bojovalo. Malí bojovníci. Rodiče malých bojovníků rozhodně neřeší, jestli jejich dítě odpovídá nějaké tabulce či normě. Rodiče se každý den radují z toho, že jejich malý bojovník zase vybojoval něco, co mu hrozilo, co lékaři předpokládali. Proto se mi líbil odstavec na babywebu: Kdy to nedonošený novorozenec "dožene"?
 

Předčasně narozené dítě potřebuje různě dlouhou dobu k tomu, aby bylo stejně šikovné jako jeho donošení vrstevníci. Týdny, o které se dítě narodilo dříve, je nutné v prvním až druhém roce života od kalendářního věku odečítat. Je to tzv. korigovaný věk nedonošeného dítěte. Když se tedy dítě narodilo například čtyři měsíce před plánovaným termínem a nyní mu je půl roku, odpovídá jeho vývoj dvouměsíčnímu donošenému kojenci.

(Foto: profimedia.cz)

Mám stejnou zkušenost se svým prvorozeným. Pro zástavu střev byl operován v pátém měsíci života. Pět minut po dvanácté. Život si vybojoval navzdory špatně určené diagnóze. Zvládl operaci, kde měl šanci padesát na padesát. Následně byl tři dny v umělém spánku. Po odpojení z dýchacího přístroje mu dvakrát za ten den zkolabovaly plíce, přesto si život zase vybojoval. Jeho psychomotorický vývoj šel v jiném čase. Před operací neležel na bříšku, nepásl tzv. koníky. Po operaci měsíc nesměl. Všechno se zpozdilo. Sama jsem začala odečítat první půl roku života od jeho věku. Vždy byl proti vrstevníkům v psychomotorickém vývoji o půl roku mladší. Dodnes je tomu tak.

Nedonošené děti jsou velcí bojovníci a doživotně si mohou odečítat ze svého skutečného věku první měsíce života. Kdo z nás donošených má takovou možnost? Být mladší, než je? Na mém blogu  Cesta ke kořenům najdete další čtyři články k tematice předčasně narozených dětí v rubrice sociální témata.

Rodiče nedonošených dětí mohou najít pomoc a rady například ve sdružení Nedoklubko. Vypsalo výzvu lidem, kteří mají zkušenost s nedonošenými dětmi, aby jim poslali své příběhy. Pomoc a rady naleznou také na webu BabyKlokánci.

Pro ty, kteří také nesouhlasí s tím, že by se předčasně narozené děti měly zachraňovat paušálně až od 25. týdne, jak prohlásil ministr Heger, Nedoklubko už připravilo i papírovou petici. Internetová má už přes sedmnáct a půl tisíce podpisů, ale pro vládu má pouze orientační hodnotu. Prosím, pokud máte možnost sehnat nějaký podpis, vytiskněte si její papírovou podobu a s podpisy ji poté zašlete zpět Nedoklubku.