Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Doma je dítě spontánní a přirozené, ve společnosti cizích lidí se schová za máminu sukni.

Co dělat, když je malé dítě velký stydlín...

aktualizováno 14.08.2010, 09:44 | 14.08.2010, 00:01 | doma.cz/em

Doma je dítě spontánní a přirozené, ve společnosti cizích lidí se schová za máminu sukni.

Určitě to zná řada maminek. Možná všechny. Když jste doma a děťátko je ve svém přirozeném prostředí, je naprosto spontánní a nenucené. Jakmile se ale dítě ocitne mezi lidmi, navíc ještě mezi neznámými lidmi, začne být ostýchavé, nechce mluvit a schovává se za máminu sukni. Většinou je to způsobené tím, že se dítě lekne náhlé pozornosti, která je mu věnována, nebo se prostě bojí cizí tváře, kterou nezná a neví, co si o onom člověku má myslet.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel obtěžuje dceru. Co mám dělat?

Kam s dětmi? Nutně potřebuji hlídání
 

Pár měsíců po prvním roce života se sebejistota děťátka výrazně zvýší, přesto je to pořád ještě málo. Vše potřebuje vyzkoušet, dalo by se říci, že se nebojí žádných nových věcí. To ale neplatí o cizích lidech. Když děťátko spatří někoho pro něj neznámého, přestože už ledacos umí a zná, stejně se k mámě nebo k tátovi strachy přitulí. Neví, co může od tak velikého cizího člověka čekat.

 

Nebojte, v patnácti se už za vás schovávat nebude

 

Jako ve všech aspektech vývoje, je i stydlivost u každého děťátka individuální. Nemusíte se ale bát, že když se k vám ve dvou letech prcek pořád tulí, když vidí někoho neznámého, že to bude dělat i v patnácti. Nadměrný ostych se s přibývajícím věkem mírní.
 

Některé děti mívají až přehnanou reakci, když vidí někoho cizího. Protože se batolátka skutečně rychle vyvíjejí, přibližně do druhého roku života přehnaná reakce a schovávání za mámu pomalu vymizí. Dítě se cizího člověka může pořád bát, ale už nezačne šíleně křičet a tahat mámu za sukni.

 

 

 Mírnější ostych se u starších batolátek může projevovat třeba mlčenlivostí, rudnutím nebo koukáním do země. Většinou ale tento druh stydlivosti trvá pár minut, než dítě pozná, že se nemá čeho bát. Pak třeba samo začne ukazovat nové maminčině kamarádce své krásné botičky nebo panenku a stud zmizí.

 

Vydržte do tří let dítěte, pak stydlivost mizí
 

Kolem třetího roku života se děti dostávají do stavu, že přehnaná stydlivost definitivně vyprchává. Už se sami umí seznámit, už umí iniciovat hovor a snaží se na sebe upozornit více než dřív.
 

Podle psychologů může být stydlivost i dědičná. Takže pokud je jeden z rodičů méně společenský, protože se prostě před ostatními stydí, je velice pravděpodobné, že potomek by mohl být také stydlínek. Ale také nemusí. To, jak bude dítě ostýchavé, ovlivňuje i výchova a prostředí, ve kterém vyrůstá.

 

Stydliví rodiče mají stydlivé děti

 

Vždyť děti se učí nejen tím, že něco prozkoumávají, ale také kopírují chování rodičů. Pokud jsou rodiče spíše klidní, tišší, nejsou společenští a ostatních se straní, dítě bude podobné. Podle odborných publikací bývají chlapci stydlivější než děvčátka. Když však povyrostou, vše se změní. Ve škole jsou víc stydlivá děvčátka než kluci.
 

Pokud patří vaše děťátko mezi stydlivější děti, nemějte mu za zlé jeho panické chování (rudnutí v obličeji, pláč, schovávání za miminku). Pro takové dítě je skutečně velice stresující seznamovat se jak s dospělými, tak i s dětmi. Proto je dobré v těchto situacích dítě spíše podpořit. Určitě se mu nepošklebujte, že je to stydlínek a podobně. To by mu vůbec nepomohlo. Je naopak dobré dítě pohladit a vysvětlit mu, že se není čeho bát.

 

ZDROJ: oblazek.cz

 
5 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Tereza Šamšulová 17:48 13.07.2017
Já Terka mám pocit že se mi líbí moc ten článek je to fakt moc hezké na čtení