Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Stalo se, že budoucí prvňáček neuměl otevřít knihu. Rodiče mu zřejmě nikdy nepřečetli pohádku.

Dětem vyprávějte a čtěte, je to nesmírně důležité

aktualizováno 09.05.2010, 09:11 | 08.05.2010, 00:00 | em

Stalo se, že budoucí prvňáček neuměl otevřít knihu. Rodiče mu zřejmě nikdy nepřečetli pohádku.

Z četby se stává výstřední záliba. Nečtou dospělí, tím méně děti. "Někteří moji letošní prvňáčci nedokázali na počátku školního roku otevřít knihu. Nevěděli, kde začíná, otevřeli si ji třeba v půlce," stýská si učitelka Pavla Balejová z Kladna.

 

Působilo to na ni dojmem, že tyto děti drží v ruce knihu poprvé v životě. "Slovní zásoba prvňáčků pokulhává úměrně této skutečnosti. Rok od roku je to horší," dodává zkušená učitelka.

 

Zato filmové pohádky děti dobře znají. Když u příležitosti premiéry Troškovy Nejkrásnější hádanky dostali žáci pražských základních škol vybrat nejoblíbenější pohádkové filmy, zvítězil podle očekávání Harry Potter, následovala pohádka S čerty nejsou žerty a za ní Šíleně smutná princezna.

 

Ovšem jak dlouho bude trvat, než budou naši nejmenší v podobných anketách označovat jako svou nejoblíbenější pohádku Texaský masakr motorovou pilou, v lepším případě Kobru 11?

 

Batole obléknout, nakrmit a posadit k televizi či počítači nestačí, byť by zmíněné přístroje přehrávaly veškerou pohádkovou klasiku. Už roční dítě si na krátkou pohádku před spaním rádo zvykne. Dvouletému můžete bez obav číst nebo vyprávět delší pohádkové příběhy.

 

Dítě, kterému máma s tátou pravidelně čtou, je vyrovnanější, spokojenější, jeho slovní zásoba utěšeně roste. Lépe se soustředí a navíc cítí jistotu, že je důležité a milované, neboť se mu rodiče pravidelně věnují. Pro nadměrně zaneprázdněné rodiče je třeba podotknout, že čtvrthodinka večerního předčítání je nezabije.

 

Techničtěji založení otcové se možná ocitnou v rozpacích, co vlastně by měli předškolákům předčítat. Rada je jednoduchá: těm nejmenším třeba Ferdu Mravence Ondřeje Sekory či Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka, o něco odrostlejší si jistě zamilují Pipi Dlouhou Punčochu, Neználkovy příhody či Kubulu a Kubu Kubikulu.

 

Právě muži se mohou inspirovat známým spisovatelem Michalem Vieweghem. Svým dvěma malým dcerám Sáře a Báře před spaním čte a rád. Kouzelnou chvíli, kdy se k vám dítě v pyžámku přitulí a čeká na pohádku, ničím nenahradíte.

 

Čtení rozvíjí fantazii, schopnost učení i řečové schopnosti. Čas strávený předčítáním nelze považovat za ztracený, naopak. A jak poznáte dobrou dětskou knihu? Velmi snadno: bude totiž bavit i vás.

 
8 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Veronika 09:14 14.05.2010
Naprosto souhlasím s tím, co je napsáno v daném článku. Já sama mám holčičku. Je jí sice teprve 7.měsíců, ale pokaždé když vezmu do ruky knížku a čtu jí pohádku, celou dobu se na mě dívá, je potichu jak pěnkava a někdy to vypadá i tak, že mi snad rozumí každé slovo.
Moje mamka mi před spaním také čítávala a i když mi je 27 let, tak si na tento čas moc dobře vzpomínám. A později jsem v knížkách i já ráda dosti listovala a četla. Měla jsem i já pak pár let období, kdy jsem se ke knize nedostala, ale dnes si čtu před spaním a někdy i přes den.
Posadit děti k televizi, aby se podívaly na nějakou pohádku není špatné, ale je to špatné tehdy, když by jim měla televize nahradit vše ostatní - učení, zábavu a to ať už s kamarády nebo s rodinou, již zmíněné čtení, výlety do přírody, sportování a nebo třeba různé další aktivity, díky kterým se děti rozvíjejí – jako jsou například malování, tancování, hraní her (ne na PC, ale klasických stolních, kde dítě nesedí samo, ale ve více lidech a je zde nutná i komunikace),nebo dalších aktivit, které podněcují jeho celkový vývoj.
Já osobně se budu snažit aby se moje dítě nestalo tzv. „televizním“ nebo „počítačovým“ maniakem. Je to hrozné, když jedete třeba v autobuse a slyšíte, jak si dva kluci třeba hodinu povídají o tom, jak někoho sejmuli v té a té počítačové hře. Nejhorší potom ovšem jsou ti, kteří si počítačové hry a nebo filmy podobného ražení převedou do reality a to co dělají ve hře, dělají i v reálu. Ale to už by bylo zase na jinou diskuzi a netvrdím, že to tak je vždy.
Knížky jsou prostě nádherná věc a nevěřím tomu, že někoho čtení nebaví. Jde o to, vybrat si tu správnou četbu, která nás bavit bude.








Perivolli 11:21 11.05.2010
Já sama zatím děti nemám (a to je mi 30), ale pamatuji si na své dětství, kdy nás rodiče zahrnovali knihami. Knihy jsem milovala a miluji dodnes, je to skvělý společník v posteli i přes den na gauči, když v televizi dávají stejný film po stopadesáté nebo se tam prohání chlapíci v dresech...a venku je ošklivo. Moje slovní zásoba, myslím, je dosti obsáhlá a to stoprocentně díky knihám. Táta nám dodnes pod stromeček dává jednu i více knih. Moc si toho vážím a děkuji jim, že mě ke čtení vedli, určitě se tím nedá nic zkazit!
Radka 23:25 09.05.2010
Nevím, jak to všichni, co přispěli do diskuse dělali, ale já mám opačnou zkušenost. Jsem z rodiny, kde moje mamka pracovala v půjčovně knih. Já sama jsem za ní denně chodila a četla jsem dost. Přečetla jsem týdně jednu nebo dvě knihy, podle toho, jak byly silné. I přes víkend třeba celou knížku. Vedla jsem k tomu i svoje dvě děti - kluka a holku. Každý večer od jednoho roku jsem jim předčítala. Bylo to skvělé. Začali chodit do školy a také jsme si před spaním dost četli. Když se naučili číst, tak jsme se ve čtení střídali, chvilku oni, chvilku já. Bohužel teď nečtou vůbec. Nevemou si do ruky knížku. Kluk nečte vůbec a holka občas četla, i chodila do knihovny, ale během šesté třídy to začalo upadat a teď si nepřečte nic. Tak jak je to s tím čtením před spaním? Já se snažila a přitom to v nich nezůstalo. Ale máte pravdu. Slovní zásoba dětí se ztenčuje, neumí se vyjadřovat, neumí psát. Ale je to vina jenom nás rodičů? Není to vina i systému školství? Ještě teď mám schovaný čtenářský deník, který jsme si na škole vedli a psali si do něj nejen tu povinnou literaturu, ale i to, co jsme rádi přečetli i mimo tu povinnou. Moje děti nic podobného do školy vést nemusí. I když na prvním stupni se paní učitelky snažili, na druhém už je nikdo nekontroluje. A hlavně jim nedají prostor, aby si třeba udělali referát z toho co četli, aby se podělili z ostatními s názorem na nějakou knihu. Nevím. Snažím se být dobrá matka, ale nějak vliv okolí je silnější. Přeji všem rodičům, kteří se do svých dětí snaží něco vložit, aby jim to přineslo užitek. Já mám zatím pocit, že mě se to nepovedlo přes všechnu snahu.
Monca 23:01 09.05.2010
Realita byva dost casto takova, jakou si ji sami udelame. Kdyz nekdo uprednostnuje svoje zajmy a ambice pred zajmy ditete, tak je dite dost ochuzene a pohadky jsou jednou z nejdulezitejsich veci, navic dite naramne zklidni. Nejde jen o cteni, ale o intimni chvilku pred spanim. Urcite lze studovat i pred zamestanim nebo zmenit zamestnani, je to otazka priorit. Ja si treba radeji doktorat nedodelam a budu se venovat diteti, kdyz jsem si ho uz jednou poridila. Dost deti navic bez cteni neusina klidne, a kdyz uz neni vyjimecne vubec cas, tak to chce alespon kousicek, maji rady ritualy. Jako ucitelce literatury mi nastesti u normalne prospivajiciho zaka nikdy nepripadalo, ze by deti nemely zajem o cteni, pokud se jim to zajimave poda, da se s nimi o knize i dobre diskutovat, i kdyz nejsou zvykli cist z domu. Dulezita je hlavne motivace, pokud ji nekdo nema, nucenim se nic nevyresi. Nerekla bych,ze za vse mohou rodice. Vse zacina ve skolce (zdrobnelina od slova SKOLA). Velmi dulezita je podle me i knihovna a spoluprace skola -skolka, rodina a knihovna. Nas 2,5 lety klucik ma vlastni prukazku do knihovny uz od 8 mesicu, nejdrive jsme si tam chodili jenom hrat, maji tam i ohradku a gauc pro mimina a od te doby si pujcujeme i knizky adekvatni pro jeho vek. Do roka to byly napr. gumove knizky. Ted mu jsou necele 3 roky, se skolkou uz byly na exkurzi v knihovne na zajimave podanem predcitani - predstaveni na zaklade jedne knihy. Zpivaly, tancovaly, kreslily, poslouchaly... Pak za nimi zase za mesic prisla pani z knihovny a hrala jim tam jednoduche divadlo ke knize, kterou pak dostali domu s pokyny pro rodice a zabavnymi rebusy a omalovankami pro deti. Ve skolce vzdy probiraji slovni zasobu spojenou s knihou a delaji projekt, o kterem ta kniha je - napriklad oblekani. Takze mam dobry pocit, ze v nasi skolce se toho od utleho veku dost nauci a ze si tam nechodi jen hrat. My rodice jsme meli take seminar o dulezitosti cetby, spojeny s diskuzi a workshopem. Myslim si tedy, ze neni jen vina rodicu,ze dite neumi otevrit knizku, pokud chodilo do skolky. Za nasich let jsme si ve skolce take dost cetli a zpivali a pani ucitelka povidala zajimave o valce a miru a zejmena v poslednim roce to byla takova priprava na skolu. Copak se dnesni deti odkladaji do skolky jen k hrackam a skolky supluji jen hlidaci koutky?
Lenka 22:50 09.05.2010
.... Ještě bych ráda popřála všem rodičům (nejen maminkám) hodně trpělivosti a trochu více snahy "najít si chvilku" nejen na knížku, ale hlavně na děti. Jejich dětství strašně rychle uteče a i když se budete snažit dohnat vše s vnoučaty - se svými dětmi už nikdy nic nedoženete. :-) Knihy dají dětem určitě víc než internet a PC. Jsou to technické vymoženosti, které život usnadní, ale nenahradí "čas" strávený opravdicky - s fantazií, s maminkou či tatínkem a hlavně "sám se sebou". TAK HODNĚ RADOSTI NAD STRÁNKAMI KRÁSNÝCH KNÍŽEK..
Lenka 22:43 09.05.2010
Já jsem četla své starší dceři (dnes je jí 17let) již od 3měsíců - 1.knížkou bylo leporelo "Polámal se mraveneček" a byla to její nejoblíbenější knížka ještě v předškolním věku a dodnes jí dokáže odříkat celou zpaměti. V 1. roce dokázala listovat nejen knihami, ale také časopisy aniž by roztrhala list. Nikdy si žádnou knihu nezničila a předala je také své mladší sestře jako nové... Ve 3letech poznala písmena abecedy, ale číst před nástupem do 1. třídy neuměla. Tu radost z nového poznání zažívala až ve skole se svými vrstevníky. Já sama čtu málo a mrzí mě, že se dokážu celá léta vymlouvat na nedostatek času. Čtení knížek a pohádek u nás přetrvává!!!
Jája 21:07 09.05.2010
Četla jsem dětem od roku do konce třetí třídy poctivě DENNĚ a dnes (je jim 22 let) vidím, že to bylo dobře. Oba nejen uměli otevřít knihu, rádi si četli sami, chodili jsme půjčovat do knihovny, aby stále bylo co číst. Nemají problémy s psaním ani s učením se z knih (jsou ve třetím ročníku VŠ - dvojčata)
Jana 19:41 09.05.2010
Článek mi mluví z duše. Četla jsem svým oběma dětem každý večer. Ten starší, teď je mu 17, si pořád rád lehne do postele s tím menším, když je zrovna doma :-) Souhlasím s větou v článku, že 15 minut před spaním nikoho (ani ty nejnezaneprázdněnější rodiče) nezabije. Vím, o čem mluvím, jako samoživitelka jsem občas měla i 3 zaměstnání... Ale na čtení před spaním se opravdu těšíme všichni, je to totiž jen NÁŠ čas.
jprav 19:35 09.05.2010
Čtení dětem je moc fajn,pro obě strany,ale dnes mi děti tvrdí,že si nepamatují žádné večerní čtení a to jsem si snimi před pohádkou i zpívávala.....Tak nevím
bourak 19:06 09.05.2010
Super přívýdělek. Nejlepší současná klikačka, která vás zaručeně vyplatí.
http://gagabux.com/register.php/rimmer.h...
1 2