Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Smrt, ztráta blízké osoby je něco, co se týká každého z nás. Každý z nás nejednou v životě zažije smutek ze ztráty milované osoby. Jak se s takovou ztrátou vyrovnat, se dozvíte v následujícím článku.

Jak se vyrovnat se smrtí blízkého? Rady pro dospělé i pro ty nejmenší

Smutná žena
zdroj: Profimedia Smutná žena
aktualizováno 26.03.2016, 00:37 | 26.03.2016, 00:37 | Doma.cz/tvnoviny.sk

Smrt, ztráta blízké osoby je něco, co se týká každého z nás. Každý z nás nejednou v životě zažije smutek ze ztráty milované osoby. Jak se s takovou ztrátou vyrovnat, se dozvíte v následujícím článku.

Každý člověk se ztrátou blízké osoby vyrovnává po svém. Přesto je prožívání takové ztráty těžší většinou pro dítě, než pro dospělého člověka. Prožívání ztráty blízkého je velmi individuální.

 

Někdo se uzavře sám do sebe a odmítá komunikovat s okolím, jiný se zahrne prací, aby co nejméně myslel na to, co se stalo, jiný vyhledává pomoc v prostředí rodiny a přátel, aby nebyl na smutek sám a nejhorší možností, kterou člověk může pro únik z takové situace zvolit, je útěk k alkoholu či drogám.

 

Spousta lidí se nedokáže smířit s tím, že smrt si nevybírá a že stačí pár minut a může být vše jinak, než doposud.

 

Důležité však je uvědomit si, že návykové látky ani uzavření se sám do sebe nejsou žádným řešením.

 

 

Je to právě podpora blízkých, ať už rodiny či přátel, co pomůže nejvíce udržet člověka nad vodou, když se cítí zrazeně a nešťastně z toho, že ho někdo navždy a nenávratně opustil.

 

Dalším výborným způsobem vysekání se ze žalu je dělat to, co nás baví, co nás naplňuje, něco, co zaměstná naše myšlenky, abychom nemysleli na to špatné, co se stalo.

 

ČTĚTE VÍCE:

Psychické potíže nás trápí stále víc
Rakovina prsu ničí nejen pacientku. Trpí i psychika blízkých
PRVNÍ POMOC při nevěře! Jak neskončit v blázinci?

 

Úžasnými pomocníky, kteří dokáží člověku zvednout náladu už svou samotnou přítomností, jsou rozhodně zvířata.

 

Je jedno, zda se jedná o dospělého či dítě, kdo zažil ztrátu, protože v obou případech je tímto problémem postižena celá lidská osobnost.

 

Proto je velmi důležité být s člověkem, který ztrátu zažívá, neopuštět ho v takové chvíli, stát při něm, snažit se ho podpořit, zabavit, obejmout.

 

Podělte se s námi o způsoby, kterými jste řešili ztrátu blízké osoby a pomozte tak těm, kteří se se svým smutkem nemohou vyrovnat.

 
5 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Hanka 12:49 12.07.2018
Zemřela mi maminka při autonehodě. Je to 12 let a stále nemůžu jít pustit a jít dál. Moc mi chybí. Je to těžké .
Pavlina 11:13 08.06.2018
Mě zemřela před třemi týdny maminka v 56.letech na rakovinu v mozku.Rok s nemoci bojovala,ale nakonec boj prohrála.Moje maminka byl a zůstane anděl,strašně se mi po ní stýská.S ní odešla i část mě.
Lenka 13:55 04.04.2018
Mě před 27 lety zemřel manžel zůstala jsem se synem sama a před rokem mi zemřel jediný syn srazil ho vlak.
Když zemřel manžel bylo to strašné.
Upnula jsem se na syna, který byl úžasný hodný a laskavý člověk.A když zemřel on tak mám pocit, že jsem v pekle horší bolest neznám, než když máma pochová své jediné ditě.
Je mi 51 a skončil mi život nežiji, ale přežívám.
A nevím jestli to vůbec vybojuji vím jediné, že by Honzík chtěl abych tady byla, ale bez něj to strašně bolí,moc se mi stýská a chybí mi.
alena 18:24 14.03.2018
Čtu zde vaše příspěvky a soucítím s vámi.Mne potkalo to nejhorší - smrt milované dcery. Bylo jí 42 let. V prosinci jí sdělili tu nejhorší diagnozu.. rakovina prsu. V lednu ji operovali, nikde žádné metastázy ale doporučili chemo a radioterapii.Ona na chemo nechtěla a já si budu do smrti vyčítat, že jsme ji k tomu celá rodina přemlouvali. Řekli že má šanci 80 % se uzdravit, nebo alespoň na několik let. Po první chemo strašně zvracela a nemohla jíst, velmi zhubla. Po druhé již nezvracela ale udělaly se jí v celé puse afty a pak přinesl její synek domů spálovou angínu.Nemohla již jíst ani mluvit bolestí.Manžel ji v sobotu odvezl do nemocnice kde ji nechali prý na pozorování.V neděli v poledne s ní ještě chodil po nemocnici a večer mu zavolali, že dcera zemřela. Vůbec nejsou schopni nám říci proč zemřela, ani pitva nic neukázala. Zůstali po ní dva chlapci 7 a 10 let, kteří budou muset žít bez maminky. Nevím co bude dál a zdá se mi, že život pro mne již skončil. Kdybych nebyla srab skončila bych ho sama.
Květa 07:06 24.10.2017
Mám to přesně tak jak p. Jindŕiška. Manžel mi zemřel před dvěma měsíci a já po 30 letech zústala sama.Pořád s ním komunikuji, objímám fotografie i oblečení a osobní věci.Ta boles je tak silná!Nemůžu se smířit s tím . že je to napořád, že je to navždy!Mám doslova vyrvaně srdce.
MARTINA 22:32 03.10.2017
Me zemrela maminka,bylo ji 68 let,vypadala na svuj vek dobre,ale bohuzel prisla nemoc a uz se nedalo nic delat.Ted v unoru to bude 4 roky,me to ale pripada jako by to bylo vcera.Prislo to v dobe kdy se mi narodila dcera a mesic po porodu mi maminka zemrela.Bylo to hrozne,jako by odesel kus meho zivota,ale musela jsem prezit hlavne kvuli male,ale porad to boli a bolet uz nikdy neprestane.Porad s tim bojuji,ale proste clovek musi zit dal.
Lenka 15:03 26.09.2017
Mě také před měsícem umřel přítel po 17letech vztahu,máme spolu syna na kterého jsem zůstala sama.Zhroutil se mi život,pořád na něj myslím a brečím od rána do večera.Nedovedu si předsavit život bez něj ale žít musím kvůli synovi,sice nevím jak nebot mám pocit, že tak nějak jen přežívám.Nevím proč se to stalo právě nám,měli jsme tolik plánů a ted je konec.Přítel zemřel v nemocnici kdy ho doktoři pozdě operovali,prasko mu střevo....dostal sepsi.Nevím jak žít a moc se trápím
Klara 13:41 19.09.2017
Nás teď zastihl těžký rok minuly duben zemrelo naše nenarozené miminko a letos v březnu dědeček který mě vychoval zemřel babičce v naruci v 67 letech sotva jsem se vzpamatovala obesil se mi tatínek 43let bylo toho tak strašně moc.. jediné co mi pomohlo můj manžel a dcera a po všem to neštěstí další tehotenstvi ale den co den se klepu aby tohle miminko vydrželo a narodilo se zdravé.. moc mě mrzí ze dědeček a tatínek si malého nikdy nepochovaji
Honza 20:43 28.08.2017
Zemřela mi žena ( 29 let ) 16.7.2017..tedy před měsícem a kousek.. Lucinka byla na mateřské - máme syna 2 a 3/4 roku starého.. Zemřela při autonehodě, kterou jsem zavinil, protože jsme usnul za jízdy.. Ze začátku jsem byl zvláštně vyrovnaný, ale byl to asi jen šok a blok v hlavě..po pohřbu se to začalo "rozjíždět".. nyní brečím hlavně večer a ráno..přes den funguji kolem syna.. On to zvládá dobře naštěstí.. říká že nemáme maminku atd, ale rodiče manželky nám dost pomáhají, tak si tvoří silný vztah k nim.
Lucinka byla nadprůměrně krásná a to nejen fyzicky, ale také duševně. Byli jsme spolu od jejích necelých 16ti let, měli jsme krásný vztah a i po necelých 14 letech jsme byli takříkajíc stále zamilovaní.. prostě jsme si byli souzení a o to víc nechápu, že zrovna nám se toto muselo stát :-(
Představa, že bych měl někdy být šťastný s jinou, když jsem zavinil smrt té kterou jsem miloval je děsná a představa opačná, že už nikdy nebudu milovat, je také děsná..takže má situace je upřímně řečeno dosti bezvýchodná.. nemít syna, kterého musím a chci vychovat, přál bych si umřít, protože život bez Lucinky by neměl cenu..
Možná má slova nejsou povzbuzující, ale pokud to bude číst někdo, kdo se právě tráví ztrátou milované osoby, aspoň bude vědět, že není jediný, kdo takovoubolest prožívá..
Jindřiška 00:01 16.08.2017
Mně zemřel partner před necelým měsícem. Rok a 7 měsíců statečně bojoval s vážnou nemocí .... zemřel doma v mé náruči. Nevím, jak se mám s jeho smrtí vyrovnat. Všechno jsme si stačili říct, rozloučit se ... přesto nedokážu jeho smrt přijmout. Pořád se ptám..miláčku kde jsi ... povídám si sním ... pomalu blázním...nic nepomáhá...Po 20 letech jsem sama bez něj...nemohu uvěřit, že je to definitivní..že je to navždy.
1 2