V poslední době velice aktuální téma: jak přesvědčit maličké dítě, že ne všichni cizí lidé mají dobré úmysly...

"Můj syn byl rád středem pozornosti. A o tom, že by okamžitě odešel s kýmkoli, protože s cizím pánem bude jistě větší zábava než s maminkou, nebylo pochyb,“ vzpomíná Olga, pětatřicetiletá maminka dnes desetiletého Ondry, na období, kdy její tehdy tříletý syn byl přesvědčen, že všichni tu jsou pro něho. Jak krutě se mohl mýlit, neměl samozřejmě ani ponětí. Ani nemohl.
 

Dvou nebo tříleté dítě ještě neví, co to je cizí člověk, nepozná, s kým je v bezpečí a s kým ne. I když takhle malé děti už můžeme učit nějaká bezpečnostní pravidla, nejsou ještě zralé pochopit, jak se chovat k neznámým lidem, píše server babyweb.cz.

Víš, kdo je cizí člověk?
 

Kolem čtyř let už děti většinou rozdíl mezi známými a cizími lidmi cítí a mohou se začít učit základní bezpečnostní pravidla. Přesto jsou pořád příliš malé na to, abychom je nechali na veřejnosti bez dozoru. Čtyřleté dítě ještě nemá dostatečně vyvinutý úsudek ani sebeovládání. Nejjednodušší je se zeptat: "Víš, co to je cizí člověk?“ říká Sherryll Kraizer, autorka knihy The Safe Child Book.

ČTĚTE TAKÉ:

Jak zajistit dětem bezpečí na cestě do školy a zpět?

VÁŠ PŘÍBĚH: Krach manželství zavinila jediná esemeska!

Když o tom nemá vaše dítě ani ponětí, vysvětlete mu, že cizí člověk je každý, koho nezná. Můžete dát příklad z běžného dne – pán z fronty v pekařství nebo nějaká paní v parku. Abyste dítě zbytečně nevyděsili, vysvětlete, že cizí člověk ještě rovnou neznamená, že je špatný, jednoduše je to někdo, koho nezná.

Pravidla hry pro případ, že se dítě ztratí
 

Kraizerová například doporučuje dát staršímu předškolákovi "pravidla hry“ pro případ, že se ztratí: "Když v samoobsluze ztratíš maminku z dohledu, běž tam, kde se platí, a řekni paní u pokladny, že ses ztratil(a). Řekni jí, jak se jmenuješ, a neodcházej odtamtud, dokud si tě nevyzvednu.“

Staršímu předškolákovi řekněte, že když se k němu bude blížit nějaký cizí člověk, měl by jít k člověku, s kterým tam je.

(Foto: profimedia.cz)

Zdůrazněte, kterým dospělým může dítě věřit
 

Kromě dědy a tety dejte příklad několika dospělých, ke kterým si dítě může vždy dojít pro pomoc. Upozorněte ho na lidi, kteří mají autoritu: policista, ochranka, učitelka, a vysvětlete mu, že tito lidé mu mohou pomoci. Můžete dítě naučit identifikovat různé uniformy nebo pracovní oblečení zaměstnanců supermarketů a podobně a říct dítěti, že se má na tyto lidi obrátit.

Dítě zbytečně nestrašte
 

Celé toto učení o cizích lidech vás může svádět k hrozbám typu: "Cizí člověk mi tě může nadobro sebrat!“ nebo "Už tě nikdy neuvidím!“

Tím ale dítě nanejvýš pořádně vyděsíte. Kaizerová radí, aby se rozhovor netýkal toho, čeho se jako rodiče bojíte, ale toho, co pomůže dítěti se o sebe postarat.

Opakujte
 

Není potřeba nic přehánět, ale protože se předškoláci opakováním učí, měli byste jim lekci o cizích lidech nenápadně podstrčit, jakmile se namane příležitost (trh, matějská, aquapark, zoo, výlety, dovolená,  zkrátka všude, kde jsou davy lidí).

Na co se děti o cizích lidech ptávají?

"Je Péťova maminka cizí?“ Jako rodič musíte jasně vymezit okruh lidí, kterým vaše rodina důvěřuje. Rodiče jednoho z kamarádů ze školky můžete považovat za zcela důvěryhodnou osobu, ale zdaleka ne všechny rodiče dalších dětí znáte stejně dobře. Takže čtyřletému dítěti budete muset odpovědět jednotlivě: Ne, není. Je to naše kamarádka, anebo na jinou otázku odpovědět třeba: Ano, pošťák je cizí člověk.

"Co mám dělat, když mi cizí člověk nabídne bonbón?“ S touto otázkou možná dítě přijde proto, že se o takových případech často mluví. Naučte dítě říkat sebejistě: "Ne, děkuji,“ a co nejrychleji se vrátit k tomu, kdo na něj právě dohlíží.

"Co když se mě někdo pokusí ukrást?“ Starší dítě možná někde slyšelo, že cizí lidé odnášejí děti. Kraizerová navrhuje říkat: "Cizích lidí se nemusíš bát – jen dodržuj tato pravidla. Běž k mámě nebo tátovi nebo běž za paní pokladní a řekni jí, že ses ztratil(a).“

Pokud se stane ten výjimečný případ, že se vašeho dítěte začne cizí člověk nevhodně dotýkat, mělo by vědět, že má volat: "Pomoc, to není můj tatínek!“

Co ještě můžete dělat:

Naučte dítě, jak se dostat domů. Co nejdříve to půjde, naučte dítě jeho celé jméno a příjmení, adresu domů, telefonní číslo domů nebo na váš mobil.