Maminka s pětiletým synkem srovnává svou bezvýchodnou situaci se zahraničím, kde matky po mateřské bez obtíží nastupují do práce na poloviční či čtvrtinové úvazky.

Můj příběh by mohl být použit jako ukázkový, jak to dosud v naší kulturně a hospodářsky rozvinuté zemi chodí. Na mateřskou dovolenou jsem odcházelav roce 2006 jako vedoucí malého oddělení komunikace velké strojírenské firmy v Plzeňském kraji, svěřila se Hanka webu o rodičích, dětech a kariéře plenkyvpraci.cz.

Předpokládala jsem, že se po 3 letech vrátím na stejné místo. Firma po tuto dobu moje místo neobsadila a stejně jsem externě na dohodu vypomáhala – měla jsem na starosti především organizační záležitosti, které jsem mohla vyřizovat mailem a po telefonu z domova. Po třech letech mi personalistka nabídla jinou pozici, ačkoliv moje místo bylo volné, s tím, že prý došlo k reorganizaci a moje původní místo se obsazovat nebude.

ČTĚTE TAKÉ:

ZAČÍNÁM ZNOVU: Rozvod po dvaceti letech!

CHYTRÉ TIPY, jak ho zaručeně polapit

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj táta není můj táta, a neví to!

Souhlasila jsem s nabídkou nové pozice, která co se týče pracovní náplně a finanční odměny již nebyla tak atraktivní, s tím, že bych vzhledem k rodinným poměrům uvítala určitou vstřícnost firmy, ve které jsem pracovala několik let – částečný úvazek nebo částečný home office. S manželovou pomocí jsem totiž počítat nemohla, přes týden pracuje v zahraničí, rodiče bydlí daleko.

(Foto: profimedia.cz)

Sehnat mateřskou školiku není možné

Synovi tehdy byly 3 roky a snažila jsem se ho přihlásit do státní mateřské školky, ovšem bez úspěchu. Paní ředitelka mi sdělila, že ani za rok se neskýtá šance, protože je babyboom a prakticky všechny školky jsou kapacitně vytížené. Neodpustila jsem si otázku, zda to tedy znamená, že kvůli tomu se musím vzdát přinejmenším ročního výdělku, protože musím nuceně zůstat doma. Na to mi bylo řečeno, abch se odvolala na krajský úřad, který má mateřské školky v kompetenci.

Není to politika naší firmy!

Ve firmě byla reakce na moji prosbu o flexibilní pracovní úvazek ze strany personálního oddělení zcela zamítavá. „Není to politika naší firmy“, byla přesná formulace. Prostě pružné pracovní úvazky se nedělají a home office nepřichází v úvahu. Měla jsem několik pádných argumentů – jednalo se totiž o pozici v oblasti marketingu, kde k plnění naprosté většiny úkolů jsem potřebovala připojení k Internetu a být na telefonu.

Dalším mým argumentem bylo, že toto uspořádání by bylo přechodné, neboť kolegyně, která v oddělení zůstala, byla paní v důchodovém věku a pracovala na smlouvu na dobu určitou. Chytré personalistce by došlo (a spočítala by si), že bude pro firmu rentabilnější, pokud budu nadále pracovat na částečný úvazek za nižší mzdu a po 2 letech nastoupím na plný úvazek jako náhrada za kolegyni, která odchází.

Nezbývalo než dát výpověď

Nicméně to nedošlo nikomu, a tak jsem musela dát výpověď. V té době jsme tedy společně s bývalou kolegyní, která byla v podobné situaci, založili vlastní firmu – cestovní agenturu specializující se na výměnné dovolené, která se nám v současné době pomalu rozjíždí a které se mohu věnovat z domova.

(Foto: profimedia.cz)

V době, kdy jsem odcházela na mateřskou, odešlo také několik dalších kolegyň. Uvědomila jsem si, že ty, které se vrátily (za vydatné pomoci rodičů) do práce, si nijak nepolepšily. Na částečný pracovní úvazek nepracuje žádná, navíc jim byly nabídnuty nižší pozice s nižšími platy. Syna jsem nakonec umístila do soukromé školky, která je sice neřestně drahá, ale velmi dobrá, tak vynaložených peněz nelitujeme. Neměla jsem na to, abych – jak mi kdosi řekl, že to tak chodí – podplácela ředitelky státních školek nebo sháněla známé, kteří by mi pomohli syna umístit.

Záleží na vedoucích

Několikrát jsem se pokusila najít si v regionu slušné zaměstnání na flexibilní úvazek. Je to nemožné. Samozřejmě se píše, jak trend flexibilních pracovních úvazků vzrůstá, bohužel jedná se především o nadnárodní velké firmy, které mají péči o zaměstnance s malými dětmi ve své corporate social responsibility a určitá pravidla zacházení s takovýmito zaměstnanci přebírají ze svých zahraničních mateřských firem.

Prospívá to jejich image. U zbytku firem se obávám, že záleží zcela na vůli vedoucího pracovníka, jak se ke svým podřízeným v podobné situaci zachová. Ti osvícenější si uvědomují, že pokud taková matka (týká se to většinou žen) dostane šanci, stane se z ní nejsvědomitější a nejloajálnější pracovník.

Je mi smutno

Vždycky je mi trochu smutno, když se bavím se známými – matkami s malými dětmi ze zahraničí (především z Německa a Nizozemí), které automaticky a bez překážek nastupují po mateřské na poloviční, čtvrtinové, dokonce šestinové úvazky u svého původního zaměstnavatele.

(Foto: profimedia.cz)

Nemyslím, že chyba je v tom, že si zaměstnavatelé u nás neumějí spočítat, nakolik se vyplatí udržet si stávajícího zaměstnance. Chyba je dle mého názoru v neochotě se tématem zabývat. Neochotě přeorganizovat stávající procesy, přemýšlet o zaměstnancích trochu jinak a být vůbec v myšlení pružnější. Někteří zaměstnavatelé jsou na tom lépe, někteří jsou nedotčeni. Jsem tedy ráda za každý počin, který vede ke zvýraznění problému, jenž se v naší zemi už mnoho let neřeší.