Marta Ondráčková, kterou znáte ze Snídaně s Novou, nám pravidleně píše postřehy o životě ženy, která se rozhodla žít stylem singles.

Už jste někdy zažili hektický stav, kdy jste pod tlakem povinností nuceni starat se o hladový žaludek, jehož naplnění je jen a jen na vás? A vám se jednoduše nechce?

Klasické modely,
 

kdy se žena stará o domácnost a muž přichází orvaný z práce do teplého, voňavého hnízdečka, zasedne ke stolu a je mu servírovaná pětichodová večeře, už jsou naštěstí nějakou dobu překonané. Stejně se nám ale dostává během dětství pod kůži představa, že existuje někdo, kdo se stará o blaho našeho zažívacího traktu i euforii chuťových buněk. Záleží, jestli se v dospělém věku zhostíte role starajícího se, anebo se spokojíte s úlohou obletovaného. V prvním případě může snadno nastat moment, kdy pro vás životní prioritou bude dobře upečená kachna a tak akorát kyselé zelí. V případě druhém můžete taky skončit na párcích z konzervy.

Možnosti
 

jsou v dnešní době nepřeberné. Dobrých restaurací, ve kterých je možné ukojit své chutě i hlad, je uspokojivé množství. Nemusíte zůstat odkázáni na své chabé schopnosti zaručující celkem barevný jídelníček složený z výše zmíněných párků a vajíček na tvrdo. Ne každému se ale chce vysedávat kvůli dennímu přídělu po hospůdkách a restauračních zařízeních. Když jste single, tedy bez gastropečovatele, znamená to nutně naučit se vařit? V ideálním případě ano. Kdo na to nemá buňky a připálí i vodu, má to trošku těžší. V případě zářivějšího talentu doporučuju spolehnout se na recepty maminek, kamarádek a kamarádů a vrhnout se do prozkoumávání všech funkcí sporáku.

Komu?
 

V případě, že jste na druhém břehu a odpadly vám galeje v kuchyni, na které jste se dali jen proto, že chcete někomu udělat radost a ono se to nějak zvrtlo, dejte si pauzu. Nebojím se prohlásit, že patřím mezi ne úplně špatné kuchaře. Vařím s radostí a láskou, ale všeho moc škodí. Ve chvíli, kdy jsem se ocitla mezi singles, uložila jsem vařečky a hrnce ke krátkému odpočinku. Ne že bych před tím nevařila jen pro sebe, ale rozhodla jsem se, že kuchyň budu nějaký čas navštěvovat jen proto, abych vytáhla vychlazené šampaňské z ledničky. Může vás totiž přepadnout pocit, že děláte něco, co je zbytečné, a to není dobrá cesta. Člověk by se o sebe měl starat se stejnou láskou, jako o své milované. Syndrom prázdného jídelního stolu si vůbec nepřipouštějte.

(Foto: Ivan Pithart)

Co?
 

To, co chcete. Až si opětovně uvážete kuchařskou zástěru, uvědomte si, že můžete vařit cokoli, na co máte chuť. Nemusíte brát ohled na potřeby další osoby. Pokud preferujete zdravou stravu a uspokojí vás vařená mrkev s bramborem, netřeba ztrácet čas s pečínkou. A naopak, jestli jste denně potlačovali nároky svých chuťových papil, udělejte si třeba vepřové hody. Já mám například dost zvrácené chutě. Ještě než mi můj žaludek vyhlásil stávku a ocitla jsem se mezi dietáři, stačilo přede mě postavit vařené prasečí nožičky a měli jste záruku, že o mně celý večer neuslyšíte. Díky komentářům znechucující mi každé sousto jsem ale svoje oblíbená jídla přestala konzumovat.

ČTĚTE TAKÉ:

Marta o SINGLES: Svoboda, nebo samota?

Marta o SINGLES: Nejsme sami!

Marta o SINGLES: Jak přežít svatby a jiné pohromy

V jednoduchosti je krása
 

Základ je, aby vám jídlo udělalo dobře. Pro mě je momentálně vrcholem blaha miska rýže s čerstvými rajčaty a kvalitním parmazánem. Jednoduché, rychlé, že je to nevzhledná šlichtička je mi jedno. Chutná, dodá energii a víc nepotřebuju, když mám na jídlo půl hodiny. Ale rozhodně to neznamená, že bych se šidila jen proto, že vařím jen pro své potřeby. Akorát už kuchyň nevnímám jako svatostánek. Nepotřebuju se ukájet svým uměním upéct dokonalé koláčky, které mi zaberou čtyři hodiny a nejím je. Z vaření se stala praktická záležitost. Sama sebe neohromím a ani nemám ambice se o to pokoušet. Vždyť se ten čas dá využít mnohem zajímavěji!

Gastroorgasmus
 

Výraz, který mám moc ráda. U jídla je možné zažít slasti kolikrát překonávající ty peřinové. Jestli ho potřebujete každý den, anebo si užíváte hříchu výjimečně, záleží na apetitu. V obou případech. Ale rozhodně se neupejpejte. Člověk má v životě málo radostí. Požitek chuťový patří mezi ně a rozhodně se za něj do pekla nedostanete. Svíjet se slastí s vidličkou v ruce je potěšení, které ať už ho sdílíte sami, nebo třeba s nejlepší kamarádkou, rozhodně ve vás zanechá trvalejší dojem. Tělo se vám rozechvěje radostí, která je dost intenzivní i při prosté vzpomínce. Slovy klasika: Nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili. Ale někdy...

Podívejte se také na facebookové stránky věnované článkům O singles nejen pro singles Chcete-li si vyměnit názory přímo s Martou, podívejte se na osobní facebookový profil Marty Ondráčkové