Marta Ondráčková, kterou znáte ze Snídaně s Novou, píše pro náš magazín další sérii článků, tentokrát na téma: sny, sex, muži...

Láska lidem zatemňuje mozek. Blbneme hromadně i sólo. Pálíme mosty, stavíme svatostánky, zařizujeme hnízda a zakládáme nové smečky. A přesto nezapomínáme. Na každém novém začátku za vámi stojí mrtvolky bývalých vztahů, rozplyznutých pracovních závazků, nesplněných snů.

Po kotníky se brodíte v potocích prolitých slz, které jste probulili sami nad sebou za temných nocí, které vám, při pohledu na růžová rána nových zítřků, připadají trapně směšné. Ale stejně se nezdráháme do toho s nadšením vlítnout znovu. Proč? Protože každý začátek je krásný, každé nové voní jarem i v lednu. Znám pár chronických začátečníků, kteří se nechali tak opojit hormonální bouří, že začínají stále znova.

Podezřívám je, že tak trochu i žijí a parazitují na těch, které zlikvidovali a ti chudáci zatím nedostali možnost strašit je ve snech. Jsou ti, kteří se nebojí zas a znova stát na startovní čáře dobrodruzi, anebo hyeny? Budují si betonové hradby, za které se nepodaří proniknout sebezkušenějším demoličním četám záměrně, anebo jen podvědomě chrání svoji křehkou duši, která smutní nad párem, vodícím se po ulici za ruku už třicet let? Dá se jen a jenom začínat?

ČTĚTE TAKÉ:

10 největších zabijáků lásky

VÁŠ PŘÍBĚH: Vdávám se pro peníze. No a co?

VÁŠ PŘÍBĚH: Jak přežít nevěru? Zhroutil se mi svět

Každá spálenina smrdí a spálené mosty vydávají zvláštní zápach, který nám neustále připomíná nezdar, který se nám povedl, neúspěch, ve kterém jsme byli úspěšní. Další velký třesk je spojený a poznamenaný skonem něčeho, co možná kdysi bylo stejně svěží, čerstvé, nadějné. Člověk je ale tvor vynalézavý, svou duši dokáže krásně obalamutit. Donutí ji uzavřít zklamání do kovové schránky, uložit hluboko do podpalubí a znovu se nechat unést opojným pocitem, že mu patří svět, protože je milován a miluje.

Dává a dostává. Touží a cítí touhu, která se k jeho fyzičnu i srdci vzpíná se stejnou vervou. Láska lidem zatemňuje mozek, ale hlavně má léčivé účinky. Alchymisté věky hledají elixír života, kámen mudrců a neuvědomují si, že ho v sobě máme ukrytý. Tenhle malý zázrak v našem těle zmizíkuje všechno, co nám mohlo kdy být způsobeno. Na chvilku.

A pokud se nezačnou vynořovat další důvody k pyromanství rozličného rozsahu, už si ani nemusíme vzpomenout, že jsme ho kdy potřebovali. Dnes jsem se postavila doprostřed svého nového bytu, rozhlédla jsem se po tom prázdném prostoru a bylo mi…bylo mi tak, jak mi bylo před deseti lety. Na chvilku jsem se nechala unášet pocitem, že jsem na prahu všeho. Už dávno ne, ale zažít tenhle pocit aspoň na pár vteřin je fajn.

A ačkoliv vždycky ucítíte lehký závan zuhelnatělého dřeva, rozhodně byste se neměli bát rozeběhnout se pryč od mostů, za kterými se rozkládá krajina, která vás už nebaví, neinspiruje a procházky po jejích lučních cestách vás k uzoufání vyčerpávají. Mosty jsem spálila, teď stavím svatostánky, zařizuju hnízda a zakládám nové smečky. Pokud si nejste jistí tím, co a proč vás čeká, noste aspoň v kapse zápalky. Nikdy nevíte, kdy se vám budou hodit.

Podívejte se také na osobní facebookový profil Marty Ondráčkové