Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

V souvislosti s pohřbem zavražděné Petry (15) klademe odborníkům otázku: Smrt dítěte - lze se s tím vůbec vyrovnat?

Smrt dítěte, ztráta nejtěžší. Jak žít dál po obrovské tragédii?

Smutná žena
zdroj: Thinkstockphotos Smutná žena
aktualizováno 10.04.2013, 16:29 | 10.04.2013, 16:08 | doma.cz/em

V souvislosti s pohřbem zavražděné Petry (15) klademe odborníkům otázku: Smrt dítěte - lze se s tím vůbec vyrovnat?

Rodina, která utrpí ztrátu z nejtěžších, by měla pokud možno co nejrychleji navštívit psychologa. Možná si to rodiče zesnulého dítěte neuvědomují, možná se tomu budou bránit, v tom šoku by ani nebylo divu - ale psychologickou pomoc nutně potřebují.

 

Někteří lidé zvládají zprávu o smrti lépe než dlouhodobou nejistotu. A někdy se stane, že tragédie, jako je tato, rodiče rozdělí, a že se rozejdou. Na druhou stranu jsou páry, které neštěstí naopak stmelí. A pro každý pár je ta určitá terapie jiná, individuální. Někdy pomůže najít si nějakou významnou aktivitu, práci či úplně nové přátele. Ale jsou lidé, kteří se se smrtí dítěte nesmíří nikdy. I když se na něco přece jen upnou, vždy je v pozadí ta tragédie...

 

ČTĚTE TAKÉ:

 

Kolaps na pohřbu zavražděné Petry: Kamarádka se zhroutila nad bílou rakví

 

Psychoterapeutka Johana Kroupová: Truchlení je dlouhá a bolavá cesta

 

"Myslím, že bolest se nedá niijak zmírnit. Člověk si tím musí projít, protrpět, a časem bude bolest slábnout. Pomoci může určitě psychoterapie, především existenciální, možná i pomoc psychiatra," říká Johana Kroupová.

 

 

"Určitou útěchu může v takových situacích přinést například křesťanská víra, ale tu u mnohých zdejších rodin nepředpokládám. Některé rodiny postižené podobnou tragédií může taková událost přivést na úplně jinou životní cestu. Zažila jsem to v praxi. Například znám rodinu, která od zabývání se majetkem a pomíjivými věcmi přešla k pomoci druhým a jinému způsobu a chápání života," říká zkušená psycholožka

 

Snažit se nic si nevyčítat!

 

"Ale to vše musí člověk cítit sám, nemůže mu to nikdo doporučit. Truchlení je dlouhá a bolavá cesta plná smutku, ztráty a bezmoci. A nikdo nemůže dát zaručenou radu, co komu pomůže. Já osobně si myslím, že tou bolestí a utrpením si každý pozůstalý musí projít nejdřív sám. Doprovázejíci a podpůrná psychoterapie mu v tom mohou pomoci," míní Johana Kroupová.

 

Co je tedy podle ní nejdůležitější? Vyhledat psychoterapeutickou, případně psychiatrickou pomoc, a v této chvíli si již snažit nevyčítat, že mohli tragédii zabránit. A to bude asi největší problém, který bude dobré řešit s odborníky.

 

Hlavní je nevracet se do minulosti

 

Podle psychologa Petra Parmy by se měla rodina v prvé řadě snažit přestat analyzovat minulost, zkoumat, co by mohlo být jinak, kdyby něco udělali jinak... přestat hledat viníky. A důsledně se orientovat na budoucnost: jak se dát do kupy, jak žít dál, jak nezatěžovat to, co přijde, tím, co se stalo.

 

Představit si, že dítě už je mimo náš svět, ale pozoruje, co se děje, a přeje si, aby ti, které měla ráda, žili v pohodě a spokojeně, a přemýšlet, jak to zařídit. Prostě směřovat život
dopředu...

 

 

PSALI JSME:

 

Ztracené děti: 11 nejznámějších případů světa

 

"Často bývá největší potíž v mediálním obraze situace, který vytváří policie, sociální útvary, média, veřejné mínění a podobně. Většinou jsou ti, kterých se dotýká nějaký případ, pod silným vlivem těchto skupin," upozorňuje Petr Parma. Nezřídka není pro "oběti" zdaleka takovým problémem to, co se stalo, ale to, jak s tím zacházejí a jak to interpretují tyto vlivné skupiny...


Pořídit si "náhradníka": ano, či ne?


A funguje například také ono řešení, k němuž se někteří uchylují: pořídit si "náhradníka" neboli další dítě? "To funguje u rodičů, kteří mají smysl života položen do křesťanské rodiny,
do péče o děti, zatímco ostatní smysly života (osobní realizace, sociální podpora potřebných, veřejné blaho) jsou upozaděny. Univerzálně řešení tím, že náhradíme zmizelý objekt zájmu, nefunguje," varuje Petr Parma.

 

Psychiatr Miroslav Sekot: Bál bych se něco doporučovat

 

"Na obecné bázi bych se vyhnul jakýmkoliv doporučením rodičům, co mají dělat. Určitě vědí, že v psychologické oblasti existuje pomoc, a je jen na jejich rozhodnutí, jestli ji vyhledají. Psychoterapeut je v této situaci spíše průvodcem, který pomáhá najít cestu a nést břemeno obrovské bolesti, než aby doporučoval konkrétní řešení."

 

 

PSALI JSME:

 

RODIČE, POZOR! Jak ochránit malé děti před nebezpečím?

 

Když je v rodině stižené tragédií další dítě...

 

Právě to další dítě, které zůstalo naživu, může kvůli zesnulému sourozenci celoživotně trpět. Pokud se k němu rodiče zachovají nešetrně. Žijící dítě bývá totiž srovnáváno se zesnulým. Rodičům se v tomto případě doporučuje neupnout se na žijícího potomka přehnaně. Nedávat mu najevo, že on tady zůstal, zatímco ten druhý nikoli. Jinak bude mít dítě pocit viny, bude se vinit z toho, že přežilo...

 

Profesorka pedagogiky Renata Kreuzová, UJAK: Přestěhovat se, změnit prostředí...

 

"Pro rodiče například pohřešovaného dítěte to musí být hrozné, i když možná ve skrytu duše i o této variantě přemýšleli, ale samozřejmě si říkali, že to dopadne dobře.

 

Myslím, že jedna z možností by byla přestěhovat se, změnit prostředí. Bude to záležitost dlouhodobá pro celou rodinu. Nevím, jestli další dítě by bylo řešením, názory se různí.
Myslím, že taková rodina potřebuje pomoc přátel, příbuzných i odborníků - psychologů, psychiatrů. Bude to chtít moře času, ale ta rána se nikdy nezahojí."

38 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Eva 08:57 29.10.2017
před 14 dny jme přišli o našeho 25 let. syna Michala při tragické autonehodě Je to pro nás obrovská rána a neskutečná bolest.... Nejsem schopna nic pořádně dělat, psycholog říká, že to chce čas.... :(
Máme kolem sebe milující dceru, rodinu a přátele, kteří se nám snaží bolest zmenšit, ale zatím je to moc čerstvé... :(
Jeto ta nejhorší , bolestivá část mého života...
Šárka 18:16 25.10.2017
Je to 3 měsíce,co jsem mi tragický zemřel syn 27let,je to hrozný, kolikrát nevím jak dál,jsou chvíle,kdy je mi tak strašně,že se mi nic nechce,a tak si pobrečím,a hodně mi pomáhá si dojít na hřbitov a povidam si tam s ním a i dokonce nadávám,a trochu se mi uleví.
A hlavně mi pomáhá rodina,a i to že jsem začla zpět chodit do práce,je to nejhorší bolest co jsem kdy zažila, soucítím se všemi co prožívají něco podobného.Drzte se
Dana 19:51 13.10.2017
V r.2007 jsem při autonehodě přišla o 27letou dcerku.Bylo to hrozné skončila jsem u psychiatra .Změnil se život 10let život neživot .Pochopí jen ten kdo prožil.Bolet to nepřestane jen se s tím člověk naučí žít
Anna 22:18 23.05.2017
5zari mi zemrela moje dcera Monika nemuzu se s tim smirit
blanka 18:08 07.10.2016
dobrý večer před měsícem jsem pochovala 2,5 letou vnučku jsem z toho na práškách ,shnáním tímto maminku nebo někoho kdo se setkal u svého dítětě ,s touto zákeřnou bakterii ,,,,Hemolyticko-uremický syndrom ,,,,, na kterou tež zemřelo ,chtěla bych si popovídat jak to zvládnout , prostě nefunguji nic jsem z toho tak neštastná ,že bych šla za ní bylo to moje sluníčko ,prosím pomožte zoufalé babičce se podělit o to stejné co prožíváte třeba také děkuji
Ing. Pavel Kaiser 13:24 21.01.2015
Dobrý den, zažil jsem hodně bolestí a to mě dovedlo na dráhu terapeuta. Chtěl bych všem, kdo se trápí, napsat, že existuje cesta, jak trápení velmi, velmi zkrátit. Jedná se o alternativní metodu pomoci, která umí řešit nejrozmanitější psychické problémy. Smutek a truchlení po smrti dítěte nemusí trvat desítky let, jak píšu v jednom příběhu na svých webových stránkách. Přijměte tedy mou nabídku pomoci a ozvěte se. Ing. Pavel Kaiser, hlubinná regresní terapie Olomouc.
marketa 09:50 29.01.2014
je to skoro 13 let co jsme prisla o sestru a moje mam o nejmladsi dceru,boli to doted nekdy mam obdobi kdy si myslim ze zesilim,chbyi mi strasne moc,bylo ji pouhych 10let a me 15 tehdy.tise trpim smutkem a zalem,nikdy se me nikdo neptal jak mi je a tak stim bojuju sama
N.P.V.M. 15:03 14.01.2014
Je to rok,co nám odešel v rodině chlapeček,říkejme mu P. Měl necelých šest let.
Byla to strašná tragédie,byl poprvé na dovolený u moře a už se nevrátil.. tedy ano vrátil se,ale ne živý :-(
Nejsem jeho bratr,ani sestra.. jen jsem ve vztahu,s jeho sourozencem,se kterým jsme počali děťátko,bohužel se nikdy ti dva neuvidí.. přišlo to tak najednou :-( Je mi strašně moc smutno,jen když na to pomyslím... když se nám malej narodil,byl zemřelému P. tak moc podobný :-/ Ale už z toho vyrostl.. Bylo to strašné,ale chápu,že když se někdo narodí,tak jinej umírá :-( :-( a takhle by to sakra nemělo bejt... né když jde o dítě,který mělo nastupovat po dovolený do školy SAKRA!!! :-( Tohle není spravedlivý :-(
Mirka 18:15 21.11.2013
Zemrel nam tragicky mladsi syn, bylo mu krasnych 18 let. Druhemu synovi bylo v te dobe 20 let. Bylo to strasne pro nas pro vsechny, nebudu to tady ani popisovat jak nam bylo a doslo to az tak daleko, ze jsme doslova utekli z CR na Floridu, doufali jsme, ze nam to pomuze a ze to nasi bolest trochu otupi. Trvalo to ale i tak hodne let, nez jsme o tom dokazali s nekym vubec mluvit, prvnich 5 let bylo primo krutych a nesnesitelnych.
Květoslava 14:28 26.10.2013
Budou to 3 roky co mě zahynul syn s vnučkou,autohavárie, syn měl 24 let vnučka 4 roky dodnes mě bolí srdíčko když si na ně vzpomenu je to těžké vím že musím jít dál.Snacha se chudák složila úplně,skončila na psichyatri je tam dosud,chtěla jsem jí pomoct ale odmítla.Dala mě to všechno za vynu, to těžko nesu.Našla jsem smysl svého života ve vnoučkovi.Je fakt že nikdo nezapomene na své dítě s tou bolestí se každý musí vyrovnat sám anebo v rukou doktorů.
1 2