Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Když dítě trestáme tělesně nebo distancí (pošleme jej od sebe pryč), děláme hrubou výchovnou chybu, tvrdí psycholožka.

Trestat dítě tělesně nebo ho poslat pryč? Hrubá chyba!

aktualizováno 26.10.2010, 05:38 | 26.10.2010, 00:01 | doma.cz/em

Když dítě trestáme tělesně nebo distancí (pošleme jej od sebe pryč), děláme hrubou výchovnou chybu, tvrdí psycholožka.

Teď se budou cítit mnozí čtenáři nebo čtenářky dotčeni, neboť kdo nikdy své dítě neplácl, táže se server oblazek.cz. Kdopak nikdy neposlal vzdorovité dítě do jeho pokoje nebo neodešel s pokynem: "Můžeš ke mně přijít zpátky, až se zase uklidníš"?

 

ČTĚTE TAKÉ:

Ztracené děti: 11 nejznámějších případů světa

VÁŠ PŘÍBĚH: Muž mě připravil o dům. Postavím si nový

 

Tato takzvaná distance je doporučována dokonce v mnoha pedagogických knihách jako účinný výchovný terapeutický prostředek. Odborně na ni můžeme hledět jako na reakci vůči nežádoucímu chování. Dětské srdce ji však pociťuje jako ne-lásku, citovou katastrofu: Takhle tě nemám rád. Nechci tě vidět. Přitom museli mnozí z nás v dětství vytrpět a pocítit odepření lásky jako něco hrozného, horšího než facka, tvrdí dětská psycholožka Jiřina Prekopová ve své knize I rodiče by měli dělat chyby.

 

Láska je nejvzácnější poklad, který se ukrývá v dětské duši. Dítě, jež potřebuje ochranu, se na ní cítí závislé, uchyluje se k ní. Proto působí na dítě ztráta lásky jako hluboké existenciální ohrožení, jako by mu někdo bral půdu pod nohama. Právě proto je tento trest zjevně tak efektivní. Dokonce i odpor mnohého těžkého zločince se v samovazbě zlomí.

 

Tresty jsou nutné. Nesmí však být tělesné, rovněž dítě neposíláme pryč

 

"Jsem proti tomuto druhu trestů," říká psycholožka Jiřina Prekopová. "Ale aby nevzniklo nedorozumění: Zásadně jsem srozuměna s nutností trestat. Dítě se má už od doby, kdy porozumí prvnímu ne, naučit, že když se prohřeší proti pravidlům, má to negativní důsledek. V pozdějším věku, především jako dospělý, který nese odpovědnost, musí dodržovat společenské zákony, a pokud je nedodrží, bude následovat trest."

 

Této nutnosti se nelze vyhnout a na to se musí dítě včas připravit. Musí mu to být jasné, stejně jako dospělému, který ví, že bude vyloučen z automobilového provozu, jestliže se několikrát prohřeší vůči dopravním pravidlům, nebo že bude odsouzen k náhradě škody a také k zaplacení pokuty, když někomu jinému způsobí zranění. Takovým souvislostem mezi vinou a trestem se musí dítě postupně učit tím, že sbírá zkušenosti podobného druhu. Když například při vyučování nedávalo pozor nebo si hrálo pod lavicí s mobilem, pak je potrestáno takříkajíc "vyloučením z komunikace mobilním telefonem“.

 


Když například chlapec při pranici spolužákovi rozbije brýle, musí mu opravu zaplatit z kapesného a omluvit se mu. Tak jsou i tresty jako logický důsledek nedodržení pravidla oprávněné. Právě tak je matčin výrok ("to mě tak mrzí...“) dostatečným trestem za to, že dítě dělalo v přítomnosti nemocné babičky hluk. Jakou logiku však mají ve všech těchto případech tělesné tresty nebo distance? Cožpak policisté nedisciplinovanému řidiči natlučou? Nebo ho zavřou na samotku?

 

Kdo zažil v dětství bití, bije pak i své děti

 

Jsem proti těmto trestům nejen kvůli jejich chybějící logice – jejich užívání pak vyústí v pokřivený názor dítěte – ale také proto (a to platí především o tělesných trestech), že je to prohřešek proti lidské důstojnosti. Svůj velký odpor zdůvodňuji těžko napravitelnými škodami, které působí jak tělesné tresty, tak distance. Je všeobecně známo, že se trvalé opakování určitých zkušeností vtiskne do mozku a stane se zvykem. Statistika dokazuje, že lidé, kteří zažili v dětství bití, také své děti tlučou, když se sami stanou rodiči.

 

Podobně děti rozvedených rodičů se později jako dospělí častěji rozvádějí. Naštěstí se v mnoha zemích proti tělesným trestům bojuje. Trest distance je však – teď jako dřív – často vítaný a bezmyšlenkovitě doporučovaný. Některé vědecké disciplíny ho odůvodňují a procvičují při terapii chování. Uvažme však, jakou životní zkušenost tím dítě získá.

 

Hovořte o svých pocitech, říkejte: To mě mrzí

 

Trest distance znamená: rodiče dítě budou milovat za podmínky, že se jeho chování změní. Dítě se tak nemůže cítit bezpodmínečně milováno. Jestliže se uprostřed konfliktu bude opakovat to, že musí odejít, nenaučí se vůbec konflikty řešit, to znamená, nenaučí se obnovit zraněnou lásku. Mnohem spíš se v něm utvrdí přesvědčení, že je správné vazbu přerušit. Na tomto místě bych chtěla zdůraznit, že se mé úvahy týkají sice především vztahu mezi rodiči a dětmi, ale také vztahu rodičů mezi sebou.

 

Když dítě vyjádří svou nechuť křičením, štípáním, kousáním nebo také údery, nereaguje matka distancí nebo podobně, nýbrž hovoří s dítětem tváří v tvář o svých pocitech: "Ne, to se mnou nemůžeš dělat. To mě bolí.“ Tím, že matka vyjádří své pocity, dostane dítě možnost vcítit se do ní a brát na ni ohled, protože ji má rádo. Výsledkem toho je ohleduplnost. Když vidím, jak můj protějšek trpí mým chováním, mohu se z lásky k němu lépe ovládat. A doufám, že můj protějšek cítí a myslí podobně, když mu ukážu své zraněné city.

 

Zatímco při tělesném trestu i distancí odpadá možnost zvládnout konflikt lidsky důstojně tím, že se do druhého vcítíme. Z toho důvodu jsem proti uhození, i když třeba nebolí. Jak mohu vnímat tvář dítěte, jeho pocity, když ho uhodím zezadu do hlavy nebo do zadečku? Při pohlavku se dětská tvář otočí ode mě.

 

Naprosto vyloučená je možnost konfrontace při bití do zadečku. Co trestající z dítěte vidí? Jen zadní část těla! Možnost vcítění se je udušena už v zárodku. Je jasné, že ani při trestu distancí se do dítěte nemůžeme vcítit, každý ve své místnosti, bez kontaktu očí a bez slovní výměny, každý ponechaný sám sobě nebo možná vlastním technickým komunikačním prostředkům (internet, mobil).

 

RADY PRO ROZUMNÉ MAMINKY:
 

• Dohodněte se s manželem a s dětmi, pokud tomu už mohou rozumět, že nebudete nikdy fyzicky agresivní a nikdy před řešením konfliktu, nebo uprostřed něj, nebudete od sebe unikat: Jsme lidé, kteří ke konfrontaci pocitů mohou užívat ústa, hlásky a slova, mimiku a gesta. Každý z nás může v pevném objetí vyjádřit zcela otevřeně své zraněné city a ten druhý by se do něj měl vcítit tak, že se zase mohou smířit a zase pocítí radost z obnovené lásky.

 

• Přijměte tento nový druh řešení konfliktu za váš nový, pro všechny členy rodiny závazný životní styl. Hádka musí být ještě týž den urovnána, "dřív, než slunce zapadne“, jak se říká v Bibli. S hádkou ani nejdeme spát, ani se s ní neprobouzíme. To je škodlivé.

 

• Začněte s tímto životním stylem ve svém partnerském vztahu, abyste byli vzorem dětem.

 

• K základnímu pravidlu patří, že bolest vyjádříme bez nadávek a mluvíme v první osobě.

 

• Nevynucujte si slib, že "už se to nikdy nestane“. To je prohřešek proti nepodmíněné lásce.

 

• Užívejte tuto krátkou emoční formu konfrontace u dětí místo tělesných trestů nebo trestu distancí. To, že matka nebo otec vyjádří, jak se jich přestupek dotkl, je pro citlivé dítě vlastně už dostatečným trestem. Pokud mu naopak dělá radost, že vás zranilo, potom k tomu má zcela jistě hlubší důvod. Možná ho zlobí, že jste mluvili o jeho babičce, tedy vaší matce, špatně. Potom by bylo potřeba delší, hlubší konfrontace, aby se konflikt objasnil.

 

• Vaši důstojnost nesníží, když dítěti řeknete: "Mrzí mě, že jsem k tobě byla nespravedlivá.“ Zcela naopak.

 
6 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Rozumný člověk 14:39 05.02.2018
Text je naprostý blábol a jen potvrzuje, že ženy by prostě nikdy neměly vykonávat žádnou odbornou profesi (např. psychologii), protože na to nemají duševní potenciál a plácají akorát nesmysly.

Vzdorovité dítě je třeba zlomit. Mrzačit ho nesmyslným vysvětlováním, kterén není schopno pochopit, je kontraproduktivní hovadina. Okamžitá facka nebo výprask je ten neljepší, nejpřirozenější a nejefektivnější výchovný prostředek k neprodlenému zjednání kázně a nastavení mantinelu. Samozřejmě, že tělesný trest nesmí dítěti ublížit na zdraví a musí být vždy reakcí na závažný prohřešek.
Jana 15:33 22.01.2014
Pracuji v MŠ a metodu Pevného objetí používám pouze pokud se dítě vzteká, je hysterické či je agresivní a velmi se mi to vyplatilo. Nemusím dítě nijak jinak uklidňovat a při tom se můžu u stolečku i věnovat ostatním dětem. Dítě mám stále u sebe. Sice je to ze začátku fyzicky náročné a jde najít správný grif chycení. Sama jsem ale byla vychovávána v duchu : "Škoda každé facky, která padne vedle", ale to neprovozuji. Myslím že hodně záleží na povaze dítěte, jestli si dá říct a jak jsou rodiče trpělivý. Mnoho zdaru všem.
kadl.vera 13:16 03.11.2013
Takto jsme od malička vychovávali naši dceru a nyní je jí 9 let a je ohleduplná laskavá a kamarádská,ale její vrstevníci jsou většinou zlí,okrádají ji a venku ji mlátí.Vychováváme svou dceru v lásce a takto se nám vše vrací.
iga 12:40 03.04.2013
Tělesné tresty do výchovy nepatří. Je to vždycky jen selhání rodičů. není pravda, že pak děti rodičům přerostou přes hlavu. Mě ani mou sestru naši v životě neuhodili a já si jich za to vážím. Sama mám tři děti a nepotřebuju na ně vstáhnout ruku proto aby byla doma nějaká základní disciplína. Lidé, kteří používají výchovné pohlavky asi nic lepšího sami nezažili... Je mi jich líti a jejich dětí taky.
Paní doktorka Prekopová je ovšem případ sama pro sebe. Divím se, že ještě nesedí ve vězení...
Nira 14:27 02.06.2011
Který umělec? Přece sama propagátorka tzv. "pevného objetí" a "nového životního stylu" a "školy lásky" - JIřina Prekopová, která sama nikdy neměla děti, zato rad o tom, jak na ně, rozdala spoustu!
Takže moje Rada pro rozumné maminky i tatínky: pokud posloucháte a čtete J.Prekopovou, nenechte se oblbovat líbivými slovíčky, spolehněte se sami na sebe, svůj instinkt, své city, určitě sami víte a vidíte, co je pro vaše dítě nejlepší :-)
Jsem proti násilí na dětech, právě proto odsuzuji metodu pevného objetí J.Prekopové, kdy jsou děti zalehnuty (často na dlouhou dobu) a rodiče jim do obličeje vykřičí všechny své pocity..."dokud nezačne proudit láska a neobjeví se třpyt v očích"! Toto není správná cesta, děti mají svá práva, proto věřím, že bude celá metoda v ČR co nejdříve zakázána, stejně jako proti ní protestují v Německu a stejně jako je zakázána obdobná "holding terapie" v USA.
(Dospělé a svéprávné osoby ať se samozřejmě "objímají" dle této metody dle libosti...)
http://www.facebook.com/rikame.ne.mpo
katka 11:54 21.12.2010
Tak tohle mohl napsat nějaký člověk který v životě nezažil dítě, které se vzteká a nebo zkouší co rodiče vydrží. Tresty mají být přiměřené a nemá se nic přehánět. Na mě byly aplikovány taky a následky to nezanechalo aspon je hned jasno proč a za co. Pak zkoušejte puberťákovi "tváří v tvář vysvětlovat jak vás mrzí že vás okráda a droguje" hodně štěstí!
Alena 04:00 30.10.2010
Který umělec text psal? To je jak výňatek z bible. Mám tři děti ve věku 9, 7 a 2 roky vycházím s nimi velice dobře. Jsou to děti a tak samozřejmě zlobí, ale už moc dobře ví, jaké zlobení přejdu s úsměvem na rtech a tzv. pokáráním,ale také moc dobře ví, co mě dokáže vytočit na maximum. Žiju v Anglii kde jsou tělesné tresty zakázané a můžu upřímně říct, že pokud zde vidím jiné děti, vždy poznám zda se jedná o anglické a nebo české, popřípadě slovenské....České děti jsou totiž až na vyjímky mnohem vychovanější než ty anglické a samozřejmě to má i svůj důvod.....dětičky tu rodičům totiž přerostli přes hlavu a rodiče si s nima neví rady. Takže já se klidně přiznám, možná mě spousty lidí odsoudí, ale já své děti, které nadevše miluji i biji (samozřejmě je neotloukám až k modřinám a podobně) Prostě nevidím nic špatného na výchovném pohlavku a nebo plácnutím po zadečku, když si to opravdu zaslouží....v našem případě je to tak maximálně dvakrát do roka. A pro rejpali....své děti zbožnuji, lásky nedostatek nemají a kupodivu děti zbožnují i nás....a ani za ten pohlavek se na nás nezlobí, protože chápou, že když už ho dostanou, bylo to něco vážného a příště se tomu vyvarují.....:-) Jiná kapitola je ten náš dvouletý klučina......tam je to zatím o božské trpělivosti....:-D Krásný večer..nebo spíš už ráno
Mai 22:04 26.10.2010
Taktéž s článkem nesouhlasím. S bratrem jsme občas taky chytli nějakou výchovnou a bylo to zasloužené. Nikdy to nebyli pohlavky, ale jen přes zadek. A nemyslím si, že by jsme tím nějak trpěli, moc dobře jsme věděli za co to bylo. Příště jsme se dvakrát rozmysleli, jestli nám nějaká neplecha stojí za to.
jana 21:51 26.10.2010
Naprosto souhlasí. Má známá razí tento druh výchovy a děti ji sakra přerostly přes hlavu. Tresty se nesmí zneužívat a musí být vždy přiměřené.
15:12 26.10.2010
Nesouhlasím...občas dítě plácnout, je potřeba...jinak rodičům potomek nejspíš přeroste přes hlavu. Občas jsem jako dítě dostala pár pohlavků a vážně si nemyslím, že by to na mne zanechalo nějaké následky. Ale je potřeba rozlišit mezi výchovným plácnutím a nadměrným bitím...které je fakt špatné.