Naše čtenářka Libuše přebrala chlapce své dceři. Teď má strach, že jí to dcera nikdy neodpustí.

Následující události se strhly během několika nedávných měsíců. Bylo to jako lavina: utéci před tím nebylo možné, následky budou nedozírné.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel má milenky. Jsem bezradná

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel je chorobně čistotný. Peklo!

Čestně a bez mučení přiznávám, že jsem nebyla maminka jako z čítanky. Ale naprosto zavrženíhodná jsem rovněž nebyla. Někdy jsem zapomněla podepsat holce žákajdu, i když mi ji nechala v kuchyni na stole otevřenou na příslušné stránce.

Někdy jsem nestihla třídní schůzku nebo nebyla teplá večeře. Kromě toho vytáhnu denně deset až patnáct cigaret, což pro ni nebyl dobrý příklad. Taky se stalo, že jsem se v sobotu večer na chatě podívala lahvi na dno a zpívala u táboráku příliš nahlas. Kromě toho jsem ji připravila o otce (rozvedli jsme se, když jí byly dva roky). A zažila několik náhradních tatínků (tři). Prvnímu říkala strejdo, druhému Karle, třetímu pardále. Zkrátka zcela čítanková výchova to nebyla, ale starala jsem se nejlépe, jak jsem uměla.

Ten mladý muž mi nosil náruče růží. (Foto: profimedia.cz)

Milada bývala vzorná holčička a později celkem hodná holka. Bohužel počet náhradních tatínků ji možná inspiroval k tomu, že střídala kluky jako ponožky. Snažila jsem se působit pedagogicky a kázala jsem jí o tom, že by bylo fajn, kdyby si našla něco jako vážnou známost neboli kvalitní vztah. Sama tedy bohužel nemám ponětí o tom, jak kvalitní vztah vypadá, ale své holčičce bych jej ze srdce přála.

Letos zjara přivedla další objev. Seznámili se v naší chatové osadě, domnívala jsem se, že to je zase jen jeden z mnoha. Ona se zprvu tvářila, že to je opravdu zas jen jedna kapka v moři. Když v srpnu odjela jako vedoucí na tábor, přišel se mě ten její kluk do chaty zeptat, kde že Milada je. Přitom to musel dobře vědět. Dostal kafe a bublaninu, seděl na verandě a cpal se. Dívala jsem se na něho s dojetím. Byl starý jako Milada - dvacet tři. Ještě dítě.

A já jsem si připadala zahořklá a stará. Moji dosavadní partneři (exmanžel a potom ti tři, kterým moje dcera říkala strejdo, Karle a pardále) dělali mužskému pokolení spíše ostudu. Všichni čtyři. Tenhle byl jiný, přinejmenším velmi roztomilý. Po půli plechu třešňové bublaniny se přiznal, že samozřejmě dobře ví, že je Milada na táboře. Kvůli tomu za mnou nepřišel. Přišel kvůli mně!

Vím přesně, co jsem měla udělat: darovat mu zbylou půlku bublaniny a poslat ho domů s tím, aby si opakoval učivo, neboť prázdniny se chýlí ke konci (chodil do školy, samozřejmě nikoli do základní). Vlastně jsem to udělala i s tím dovětkem, ať si kouká opakovat učivo. Ale on přišel druhý den i třetí den. Čtvrtý den též. Nosil růže. Náruče růží. Jen jsem zadoufala, že je nekrade na hřbitovech.

Osmý den nás našla poránu Milada, která tábor opustila předčasně - evakuovali ho kvůli velké vodě. Nedostala ze sebe ani slovo. Jen vytřeštila oči, otočila se ve dveřích a zmizela. Doma jsem ji nenašla, ležel tam však lísteček, kde stálo psáno: Tenhle byl první, kterého jsem měla doopravdy ráda. Sbohem!

Telefon mi nebere, doma ani na chatě se neobjevila. Některé její věci zmizely, podle všeho se odstěhovala k otci, bojím se, že natrvalo. Mám strach, že mi neodpustí. Její kluk se mě statečně snaží podporovat a tvrdí, že my dva spolu chodíme. Na to já teď ovšem nemám ani pomyšlení. Zajímá mě jen jediné: Milada. Neumím si představit, že by se nevrátila.

Tento příběh nám poslala čtenářka Libuše. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.