Tento choulostivý letní příběh zaslala čtenářka Lenka. Pošlete nám letní příběh i vy. Pisatele uveřejněných příběhů odměníme vychytávkami značky Tescoma.

Možná to taky znáte z vlastní zkušenosti: Děti vyrostou, vylétnou z rodného hnízda a po dlouhých letech manželství si s manželem připadáte spíš jako dobří kamarádi než jako zamilovaný pár, mezi kterým to stále jiskří.

 

VÝZVA: Přihodilo se vám v létě něco úžasného a nezapomenutelného? Pak nám svůj letní příběh napište (adresa: soutez@doma.cz). Zveřejníme minimálně dva příběhy týdně, pisatelé budou odměněni vychytávkami značky Tescoma. Více o kuchyňských potřebách na www.tescoma.cz

 

Řada mých známých by mohla říct, že mám být spokojená s tím, co mám. Manžel se nezakoukal do nějakého mladého kuřátka, kvůli kterému by opustil rodinu. Pamatuje si můj svátek, narozeniny i datum naší svatby. Je dokonce tak zodpovědný, že jmeniny a narozeniny dětí a prarodičů má v kalendáři a v telefonu, aby nezapomněl na nikoho.

 

Nikdy moc nekřičel, nikdy se moc nevztekal. Ale někdy mne napadala kacířská myšlenka, že taky nikdy hrozně vášnivě nemiloval. Možná bych se rozpomněla na první schůzky, kradmé polibky a ruku v mé blůzce nebo pod sukní. Ale že by byl nějaký divoch, který mne dokáže překvapit v každé místnosti v domě a na každém kusu nábytku? Takový určitě nebyl.

 

NECHTE SE INSPIROVAT DALŠÍMI LETNÍMI PŘÍBĚHY:

 

VÁŠ PŘÍBĚH: Flirtování na vodě

VÁŠ PŘÍBĚH: Jak jsem se k smrti zamilovala do souseda

VÁŠ PŘÍBĚH: Nechci chodit s rybářem. Ani s včelařem

VÁŠ PŘÍBĚH: Chodím s klukem své dcery

Uznávám, chyba je i na mé straně. Možná to chtěl "pořádně rozbalit“, ale já jsem odmítala. Nejdřív jsme bydleli u rodičů a všechno bylo hrozně slyšet. Pak jsme měli malý byt a děti spaly za tenkou stěnou. Jednou přišla dcera v noci do naší ložnice, že má strach, protože nějak křičím. A tak jsme ty náznaky vášně udusali a pošlapali. Pravidelný sex párkrát týdně a později několikrát do měsíce přinášel nějaké to uspokojení. Ale vášeň nikde.

 

Láska bez sexu? To ne!
 

Děti se odstěhovaly, já jsem měla práci na půl úvazku a hlavou se mi honily hloupé myšlenky. Je to v pořádku? Je lepší láska bez pořádného sexu? Nebo mám chtít někde pořádný sex bez vážnějšího vztahu? Nezačal si ten můj přeci jen s nějakou jinou a doma už nemá chuť? Nedá se ten náš vztah zase nějak oživit?
 

Byla jsem zmatená. Cítila jsem se volnější, bez povinností o domácnost, kterou jsem stihla dát do pořádku hrozně rychle. Měla jsem své potřeby a byla jsem prostě neukojená. Manželovi jsem navrhla, že bychom mohli dovádět o něco častěji. Podíval se na mne tak překvapivě, jako kdybych mu sdělila, že jsem zase těhotná.

 

 

"To si děláš srandu? Potřebuješ si něco dokázat, s někým ses vsadila, nebo je někde v baráku skrytá kamera?“ Asi taková byla jeho první reakce. Pak mi vysvětlil, že se na nějaké sexuální orgie moc necítí, pár "čísel“ za měsíc stačí a já bych měla mít ve svém věku rozum! Prý v mém věku… Bylo mi sotva pětačtyřicet a on nedávno přesáhnul kulatou padesátku. Tak staří snad přeci nejsme!
 

Moc do smíchu mi ale nebylo. Řekla jsem si, že to nějak překousnu, ale prostě to nešlo. A tak jsem při nejbližším termínu babských tlachů (nebo sletu čarodejnic, jak manžel říkával) s kamarádkami v kavárně začala řešit, jak na tom vlastně jsou a co poradí.

 

Buď ráda, že nechodí do hospody
 

"Jó, holka, co bys chtěla… Buď ráda, že se vrací domů včas a netahá ho to do hospody,“ říkala Alžběta. A prý by byla ráda, kdyby měla takového kliďase, co se postará. Sex taky není všechno, že jo. "Ale prosím tě, nebuď pitomá, prostě to potřebujeme, to je zbytečné tajit,“ zastala se mne Marie. "Když ten můj může párkrát týdně, co by ten její nezvládnul alespoň polovinu!“
 

"No jistě, odbornice na vztahy!“ To se vložila do hovoru Věruška. "A že máš, Máňo, čtvrtýho chlapa, tři předtím jsi utahala a raději utekli? A tenhle se od tebe nechá živit, protože nemůže přes den do práce, aby nebyl na noc unavenej, to neřešíš, co?“ dobírala si Marušku.

 

VÝZVA: Přihodilo se vám v létě něco úžasného a nezapomenutelného? Pak nám svůj letní příběh napište (adresa: soutez@doma.cz). Zveřejníme minimálně dva příběhy týdně, pisatelé budou odměněni vychytávkami značky Tescoma. Více o kuchyňských potřebách na www.tescoma.cz

"Holky, nechte toho, takhle to nevyřešíme,“ snažila jsem se je uklidnit. "Já potřebuju nějakou radu, co mám dělat. Prostě jak ho nějak nastartovat. Aby se taky trochu snažil, nedělal to všechno nějak s přemáháním nebo z donucení a tak.“ Ale žádná moudra z kamarádek nevypadla. Ptaly se, jestli nemá ten můj nějakou ženskou. Nebo třeba nějaký problém. Hodně práce, nějakou větší odpovědnost nebo strach o práci. Jestli ho něco netrápí. A taky jestli mu zdraví slouží. Aby nepotřeboval nějakou "generální opravu“.
 

Nejdřív jsem se tomu hrozně smála, potom jsem přemítala, zda tomu mému dobrákovi třeba v práci moc nenakládají. Pak se nesoustředí, je víc unavený a doma ho to ani nebaví. Na jeho zdraví jsem myslela až jako na poslední možnost. Nikdy si na nic nestěžoval. Sice by mohl zhubnout, ale že by nějak funěl nebo hekal do schodů anebo v posteli, to zase ne. Že by v tom přeci jen byla nějaká jiná baba? Jak se říká – krve by se ve mně nedořezal. Holky mi nasadily brouka do hlavy a já začala jednat.

 

Musíme si promluvit
 

"Musíme si promluvit!“ vmetla jsem mu do tváře místo pozdravu, hned jak se v podvečer objevil ve dveřích. Ale místo opatrného vyptávání jsem to tak nějak hloupě vzala zkratkou: "Ty máš nějakou ženskou! Nezapírej!“
 

"Jo. Mám. Konečně jsi na to kápla. Někdy je k zulíbání a jindy je to hrozná megera! A jestli ji chceš vidět, mám tu i její obrázek. Podívej se na ni!“ A pak ustoupil od předsíňové stěny se zrcadlem, ukázal na něj a já v něm viděla svůj vlastní obraz! Než jsem se nadechla k dalšímu útoku nebo vysvětlování, stačila jsem zahlédnout jen naše domovní dveře, které se za ním s bouchnutím zavíraly. Poprvé u nás třísknul dveřmi někdo jiný než vítr…
 

Vyběhla jsem za ním. Překvapená, rozhozená z celé situace, prostě vykolejená. "Počkej, Martine, já ti to vysvětlím,“ volala jsem za ním. Došel až k autu před domem, odemknul jej, hodil si do něj sako a tašku, ale nenasedl. "Čekám! Máš minutu! Ale nesnaž se něco rychle vymyslet, protože to poznám!“

 

A já si nevymýšlela. Prostě jsem mu řekla, že mám strach. O to, zda si někde něco nezačal. Nějaký flirt nebo vztah. Protože v posteli už to za moc nestojí. Bavíme se spolu jako dřív, ale jinak je to hrozně vlažné. A že jsem si to představovala jinak. A že holky říkaly, že…
 

V tom mne zastavil: "Přesně… Holky říkaly. Vědmy se sešly a vynesly ortel. Nic moc o mně neví, ale poradily, že máš jít v noci s kohoutím pařátem na šibeniční vrch, vykopat přejetou kočku, plivnout na všechny světové strany a všechno bude jako dřív, co? A říkaly taky, co dělat, když to nepomůže?“ Tón jeho hlasu byl nejdřív trochu vzteklý, pak lehce ironický a nakonec skutečně tázavý...

 

Žádná jiná není!

 

Pak mi řekl, že žádnou jinou nemá a ani nemůže mít. A potom jsme šli zpátky domů, kde se mi svěřil se svým problémem. Prý už má dva roky zvýšený cukr v krvi a vysoký tlak. Nechtěl mne strašit, ale chodí na prohlídky a v práci má prášky, abych je neviděla. Přes týden si je bere hned ráno po příchodu do kanceláře, o víkendu tajně v koupelně.

 

Léčba podle doktora pokračuje celkem dobře, i když s cukrem už bude bojovat celý život. S tlakem je to lepší. Prášky jej srazí a vyrovnají na potřebnou hladinu. Ale buď kvůli těm medikamentům, nebo kvůli té nemoci začal trpět dysfunkcí. Abych to zkrátila – prostě se mu ten jeho přívěsek hned nepostaví do pozoru na lusknutí prstu. Proto se moc necítí na nějaké žhavé milování a je rád, že může alespoň párkrát do měsíce.
 

Koukala jsem na něj jako opařená. Takže žádná potvora? Je nemocný? V té chvíli jsem nevěděla, co je lepší. Nějakou ženskou bych mu třeba vymlátila z hlavy. Ale s nemocí mu moc nepomůžu. "A to už to bude pořád jenom takový vlažný? Žádné opakované dobývání?“ ptala jsem se asi trochu zklamaně. "Já jsem rád, že jsem se ti přiznal s nemocí a nemusím nic tajit. A ty? Místo toho aby sis oddechla, řešíš zase jen ty své touhy?“

 

Nasyp mu něco do čaje

 

"No jo, to jsem celkem sobecká mrcha, viď?“ A na tom jsme se pro tu chvíli shodli. Byla jsem ráda, že je to jenom nemoc. Tedy závažná, to asi jo. Ale nemoc. Žádná nevěra, žádné nebezpečí, nebo alespoň prozatím. Ale nechtěla jsem se s tím pořád smířit. Ptala jsem se kamarádek, známých, hledala nějaké rady. Co vlastně může dělat chlap, když přestává být chlapem?

 

"Zvykne si!“ usmívala se Alžběta. "Nebuď pitomá, to jí nepomůže,“ informovala nás Marie. "Buď bude trpělivá a on se nějak časem zmátoří… Nebo mu něco nasype do čaje,“ zamrkala spiklenecky. "Jako že ho má zabít a najít si jinýho?“ zhrozila se Věruška. "Holka, ty se mi snad zdáš. Ty jsi z těch televizních kriminálek úplně vygumovaná,“ odmítala její návrh Marie. "Prostě mu dá nějaký prášek a jemu zase bude stát!“
 

"Není to nebezpečné? A co když to nebude chtít? Máš s tím nějaké zkušenosti?“ vyzvídala jsem na Marušce. A ona přiznala, že ten její přítel si občas něco vezme a jsou spokojeni. Prý stačí zajít za doktorem, který by o tom měl vědět a něco může poradit. Domů jsem šla celkem natěšená. Řeknu Martinovi, jestli o tom třeba nepřemýšlel. Jenže pak jsem dostala trochu strach.

 

Nemůžu na něj zase vyhrknout nějaký nesmysl. Bude si myslet, že už mi záleží jenom na tom sexu. Ale vlastně je to trochu pravda. Když to funguje jinde… "Tak co to bude dneska?“ ptal se Martin po příchodu do obýváku. "Jak to myslíš? Co má být dneska?“ Nevěděla jsem, co chce slyšet.

 

Tajný problém není tajný

 

"Jen se nenech pobízet. Byla jsi na té vaší válečné poradě a všechny tvoje ulítlé kamarádky měly určitě spoustu nápadů, co se mnou. Takže očekávám svíčky v oknech, pentagram na stole, léčivý kameny do kapsy u trenýrek nebo alespoň nějakou voodoo panenku pod polštářem…“ Vyprskla jsem smíchy. Jak ten nás má přečtené. Je mu jasné, že o tom "tajném“ problému s jeho erekcí už vědí všechny holky.
 

"Prý si zvykneš. Nebo ti mám něco nasypat do čaje,“ shrnula jsem stručně dlouhou poradu kamarádek. "Nechci ti kazit radost, ale Maryšu taky dostali. A to sypala do kafe, které je kalné…“ usmíval se. A tak jsem to na něj prostě vybalila. Otrávit ho určitě nechci. Mohl by být imunní, už ho otravuju 25 let a pořád drží.

 

"Tak abys věděla, já s doktorem už mluvil. Před čtvrt rokem, když mne to začalo trápit trochu víc. To jsi začala být nějak protivná a neodbytná. Doporučil mi změnu prostředí. Ne manželky. Prostředí. Že si mám vyzkoušet čerstvý vzduch někde na horách, neznámé místo, kde nebudu tolik svázaný stereotypy. A domluvili jsme se, že kdyby to nepomohlo, může mi něco předepsat.“ Takové bylo jeho vysvětlení a já měla už jen pár otázek: "Jenže pořád jsme doma a nikde jinde. Jak chceš změnit prostředí? A co když to nepomůže? To budeme čekat na nějakou další kontrolu?“

 

Zbojníci byli chlapi se vším všudy

 

Čekali jsme. Na změnu prostředí i na kontrolu. K doktorovi šel Martin v červnu a na červenec naplánoval pobyt na Slovensku. Prý je tam čerstvý vzduch, čerstvá strava, a zbojníci s potencí problémy neměli. Viagru mu doktor po testech zdravotního stavu předepsal pro jistotu a klidnější svědomí. Když už utratíme za hotel, tak ať nezažijeme nějaké zklamání.

 

Na dovolenou jsme vyrazili druhý červencový týden. Martin chtěl jet do Martina a odtud na Ružomberok, potom na Liptov a na Oravu. Na Slovensku jsme byli deset dní a pomohlo to. Nevím sice přesně, zda to byla nejdřív změna stravy a prostředí, nebo rovnou ty modré pilulky, ale bylo to lepší. Mnohem lepší. Martin hodil starosti za hlavu a všechno šlo jak po másle. Poprvé, podruhé a jednou večer dokonce potřetí. Měla jsem dojem, že se zase vracíme o desítky let zpátky, do vztahu, který jsem si už ani nepamatovala.

 

Martin se přestal trápit tím, že mu to někdy nejde hned, a zase získal sebedůvěru. Začal víc chodit po práci ven a sportovat, shodil pár kilogramů a cítí se líp. Ty zázračné prášky má ve své zásuvce. Ale jak říká – jen kdyby bylo nejhůř a nebylo se mnou k vydržení. A co dál? Děti vídáme každý druhý týden, když se za námi zastaví. Všimly si nějaké změny, prý jsme zase jak hrdličky. A že už je to v našem věku skoro trapné… Letos se zase vydáme v létě na Slovensko. Zavzpomínat a trochu se nabít energií.