Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Stanislav miloval své dva malé syny a po rozvodu o ně s exmanželkou nesmírně bojoval. Bohužel to nedopadlo dobře...

VÁŠ PŘÍBĚH: Rozvod odstartoval katastrofu

aktualizováno 21.01.2011, 10:45 | 21.01.2011, 00:01 | doma.cz/em

Stanislav miloval své dva malé syny a po rozvodu o ně s exmanželkou nesmírně bojoval. Bohužel to nedopadlo dobře...

Od událostí, které zatřásly mým životem natolik, že jsem pomýšlel i na věci poslední, uplynulo už více než třicet let. Přesto dodnes mi ty vzpomínky nejsou příjemné. Dnes je mi třiasedmdesát, žiji sám a přimět se, byť jen ve vzpomínkách, k návratu o tři desítky let zpátky není jednoduché. Trauma mého života odstartoval druhý rozvod a události, které mu předcházely a zejména pak následovaly.

 

ČTĚTE TAKÉ:

PĚT typů žen, které muži prostě nenávidí

VÁŠ PŘÍBĚH: Velké trápení po rozvodu

Mladší partner? Budete vypadat JEŠTĚ starší!

 

Vždycky jsem toužil po dětech, s první ženou jsem je neměl. Otcem jsem se stal teprve po třicítce, kdy jsem se podruhé oženil. Krátce po sobě se mi narodili dva kluci. Od narození se stali smyslem mého života. Četl jsem jim pohádky, jezdil s nimi do parku. Později jsme spolu vyráželi do hor nebo na kola, v zimě zase bruslit.

 

Hrozně rádi jsme sportovali. I u moře jsme byli. To jsem si od kamaráda půjčil trabanta. A pak jsem se prostě najednou rozváděl, tak jako stovky manželství v té době. Do podrobností se nechci pouštět a bývalé ženě jsem dodnes neodpustil. Jenže druhý rozvod nebyl jako první, trval několik let. I na tehdejší dobu nezvykle dlouho.

 

 

Bojoval jsem o kluky, nechtěl jsem se jich vzdát. Věděl jsem, že když prohraju, už je neuvidím. Soudní tahanice, neustálé shánění a předkládání důkazů, další a další peníze na advokáty, výslechy znalců a nedohlednost konce si vybraly svou daň. Stálá úzkost, strach o děti, které mi soud předběžně přiřkl, tlak okolí, nedostatek financí na advokáty a soudy…

 

To vše přispělo k tomu, že jsem začal mít problémy. Stával jsem se pro okolí nepříjemný – i při nevinné narážce jsem vybuchl, i když mne to potom mrzelo. V noci jsem se budil zpocený a celé hodiny přemítal, co bude dál, během dne pak únavou sotva stál na nohou. Jako mnoho jiných jsem začal hledat odreagování na dně sklenky červeného vína. A čím více se potíže stupňovaly, tím častěji a hlouběji.

 

V té době se u mne také objevila lupénka. A to tak intenzivně, že jsem několikrát do roka skončil v nemocnici. Doktoři na mně vyzkoušeli kdeco, ale nic nezabíralo. Po přechodném zklidnění se potíže objevily nanovo a intenzivněji.

 

 

Po třech letech soudních tahanic, kdy se pomyslný jazýček vah přikláněl jednou na jednu, podruhé na druhou stranu, už jsem byl na pokraji fyzických i duševních sil. Až nastal bod zlomu. Už jsem věděl, že to tak dále nebudu zvládat. Prostě jsem během jednoho stání u soudu vstal a řekl, že se dětí vzdávám ve prospěch matky.

 

Jak jsem tušil, děti jsem pak téměř dvacet let viděl jen náhodně a z dálky. Ale to zlomové rozhodnutí mi možná zachránilo život. Najednou ze mne všecko spadlo. Ten stres ze stání u soudů, ze shánění posudků, strach, že to už finančně neutáhnu. Dohromady jsem se pak dával několik měsíců.

 

Tehdy jsem vyhledal i lékaře a po určitou dobu bral prášky na uklidnění a pro zlepšení spánku. Ze dne na den jsem se ale rozhodl, že s pitím je konec. A vydržel jsem. Najednou začala ustupovat i ta lupénka, která mě trápila několik let. Doktoři mluvili o zázraku, já jsem ale věděl svoje.

 

Šťastný konec? Ano, i když na minulosti pořád leží nesmazatelný stín. Synové za mnou v dospělém věku cestu našli. Dnes jsem pyšný dědeček čtyř vnoučat. Scházíme se a navštěvujeme. Ale rozumím si lépe s vnoučaty než s vlastními dětmi. Během těch let, kdy vyrůstali s matkou, jsme se odcizili. To už, bohužel, nevrátím. I když jsem se snažil vysvětlit jim, jak to tehdy bylo...

 

Tento příběh nám poskytl čtenář Stanislav. Těšíme se i na ten váš. pište na adresu redakce@doma.cz.

 

Zdroj: zijemenaplno.cz
 

7 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

jarin 13:54 21.01.2011
Jo,jo a přes nětak to je.Ty swině,rádoby převléklé za matky vychovatelky to prostě takhle v tý palici maj nastavený.Také jsem takhle o děti bojoval,ale v liknavosti soudů a soudců a soudkyň ,kdy automaticky a to na 99,9% přidělují děti matce se může otec,byť zastoupený právníky apod.těžko bránit.Jak je psáno,dokládání oprávněných důkazů a dokumentů nepomáhá.Takže nezbývá nic jiného než to zabalit a vyčkat,ajk to osud zařídí.