Helena se zamilovala do mladíka ze sousední zahrady. Dodnes svým způsobem nechápe, proč to skončilo tak podivně...

Někdy na to vzpomínám a smutně se usmívám. Byla to nepopsatelně úžasná první láska. Manželství se mi zatraceně nevydařilo, ale první láska... Ta byla nádherná! Tehdy končily prázdniny. Měla jsem depresi velikou jako panelák. Konec prázdnin.

Může být něco horšího? V sedmnácti letech si vaše dušička nic horšího představit nedokáže. Bloudila jsem kolem opuštěné řeky, hospoda U chrta, jindy plná jak autobus šichťák, zela prázdnotou, a nejvíce mě skličovala ta zažloutlá místa na břehu: otisky dek a stanů.

Z řeky nikdo nevolal o pomoc a v putyce nikdo nestavěl věž z pivních kelímků. Všechno bylo pryč. I panenky z vlčího máku a gumové rohlíky z kiosku u řeky. Tak gumové, že na nich nedrželo máslo.

Najednou u mě s otřesným zaskřípěním zabrzdila stará fordka. Seděl v ní Tony v širáku a černých brýlích. Tony! Živil se prodejem ojetých automobilů. O tom, jakým způsobem ta auta získával, se po vsi povídalo všelicos.

Tony se netěšil dobré pověsti. O čemž měli moji rodiče obzvlášť dobrý přehled, neboť naše chalupa sousedila s Tonyho stavením, zahradou a dílnou. Mimochodem, tak zpustlou zahradu jsem jakživa neviděla.

Můj tatínek kdysi řekl, že by mě raději viděl v kriminále než po boku někoho jako je Tony. Zaznamenala jsem, že původně chtěl říci: v rakvi, ale pak si to raději rozmyslel. V té své strašlivé zahradě poseté pozůstatky zemědělských strojů porostlých břečťanem a zimostrázem pořádal Tony lampionové večírky a zval na ně kapely okresního významu. Tančilo se v přerostlé trávě pod ruinami hospodářských budov. Úchvatné divadlo, zvlášť když vyšel měsíc.

(Foto: profimedia.cz)

Tony byl číslo. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, kolik asi měl holek, každé léto chodila zahradou jiná. A co se dělo po létě, o tom jsem naštěstí už neměla přehled. Byla jsem přesvědčena, že bych Tonyho nechtěla ani za milion, že není hoden zavázat mi střevíček.

Jenomže když u mě přibrzdilo to jeho zaprášené auto držící pohromadě zřejmě jen na čestné slovo, málem jsem omdlela a srdce hrozilo prorazit halenku s volánky a odletět do vesmíru! Divné.

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Kvůli bulimii jsem zvracela sedmkrát denně!

VÁŠ PŘÍBĚH: Dcera má anorexii, hubne čím dál víc!

VÁŠ PŘÍBĚH: Krach manželství zavinila jediná esemeska!

Nedbale pootevřel dvířka špinavé a omlácené fordky a povídá: "Nasedni!" Přitom nikdy jsme si spolu nevyměnili víc než jediné slovo: Ahoj. Asi by tomu nikdo na světe neuvěřil, ale vsoukala jsem se dovnitř.

Byly tam pavučiny! Asi i myši, slyšela jsem divné pištění, ale mohlo to být i v motoru. Bylo mi to fuk, protože jsem až v tento klíčový okamžik zčistajasna pochopila, že jsem do Tonyho zamilovaná už deset tisíc let.

Od toho výletu, vlastně úplně banálního, kdy jsme jen tak prosvištěli vesnicí a lesíkem, načež mě Tony vrátil navlas tam, kde mě naložil, jsem nespala, nejedla, neodpovídala na otázky a nevnímala okolí. Ta láska neměla budoucnost. A já, dcera nesmírně ambiciózních rodičů, jsem se tehdy domnívala, že i láska má mít cosi jako perspektivu... Avšak vsadit v ruletě celoživotní úspory na třináctku bylo oproti vztahu s Tonym v podstatě rozumné a promyšlené rozhodnutí.

Do úplného konce prázdnin zbývalo několik dní s už chladnými rány. A Tony mi říkal věci, které odnášely můj doteď (snad) zdravý rozum kamsi na skládku a dál. Říkal, že je šťastný, že už mi konečně může říci to, co se v něm střádalo roky... Vlastně to nemělo daleko k žádosti o ruku. Plánoval naši budoucnost!

(Foto: profimedia.cz)

Ten rok, co ti schází do maturity, rád počkám. To říkal! Barák že do té doby opraví a zahradu že do roka a do dne živá duše nepozná. Večer jsem dostala horečku devětatřicítku. Celou tu love story jsem ze spaní vykecala.

PSALI JSME:

Mám si začít se sexy sousedem? Výhody a nevýhody

Rodiče naslouchali velmi pozorně a otec dal příkaz k odjezdu do Prahy už v pět hodin ráno. Prostě mě popadl a odnesl do auta. A volali ke mně doktora, protože rtuť teploměru překročila čtyřicítku.

Pamatuji si přesně, jak jsem se pátého září loudala ze školy, ještě stále slabá jako moucha, a Tony mi zastoupil cestu. Bylo to, jako když se vám najednou splní to, o čem jste se léta báli i snít. Proto jsem dodnes nepochopila, proč jsem ho nechala jít. Proč jsem jen zavrtěla hlavou a odešla a raději se ani neohlédla. Proč jsem pošlapala sen...