Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Mladý muž s iniciálami T.H. je veliký bojovník. Po maturitě mu diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Naučil se s ní žít.

VÁŠ PŘÍBĚH: Můj boj s roztroušenou sklerózou

aktualizováno 01.02.2011, 11:19 | 01.02.2011, 00:01 | doma.cz/em

Mladý muž s iniciálami T.H. je veliký bojovník. Po maturitě mu diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Naučil se s ní žít.

Nevím, zda jsem zrovna ten pravý pro obdobné rubriky, životních příběhů je snad více než lidí samotných. Za svůj příběh se ale rozhodně nestydím, nemám co skrývat! Jmenuji se T. H., narodil jsem se na podzim roku 1984 v Ostravě, ocelovém městě naší země. Mí rodiče se rozvedli, když jsem byl ještě malý. Prostě a jednoduše se k sobě nehodili. Ale díky nim jsem zdědil své dobré i špatné charakterové vlastnosti.

 

Ve stručnosti: jsem ambiciózní, tvořivý, ale na druhou stranu citově nevyrovnaný a samotářský mladý člověk. Zatím nic extra článek, ale nic nevíte, tak dopředu nesuďte. Po otci jsem zdědil muziku, kterou mám tak trochu v krvi. Neříkám, že jsem hotový virtuóz, ale hudba je můj život už od začátku puberty, kdy jsem poprvé začal hrát na bicí. S kapelou Degradace jsme za pomoci kombinace hudebních vlivů rozdílných žánrů prakticky vytvořili vlastní hudební styl, zvaný punk ´n roll.

 

Ztracená existence?

 

Vlastně jsem byl tak trochu problémové dítě, které, dokud se nenašlo v muzice, hledalo zabíjení volného času bohužel na špatných místech. Flákal jsem se po ulicích se skateboardem (nic špatného), a už jako vskutku mladé a hloupé dítě pokuřoval marihuanu a chodil za školu. Ztracená existence bez budoucnosti, zralá pro diagnostický ústav (kam se mě po dvou letech docházení k psychologovi však rozhodli neumístit). Na střední škole, kdy jsem už v sedmnácti letech s kapelou hrál po celé České republice, Slovensku, ale i Polsku, se však naplno projevila další má zděděná vlastnost.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Kamarád nezvládá výchovu syna

VÁŠ PŘÍBĚH: POMOC, ze syna je gambler!

 

Vedení školy na mne chtělo zavolat sociální pracovnici kvůli vzhledu, a tenkrát se mne zastal celý učitelský sbor kvůli výsledkům, které jsem ve škole podával. Už od druháku jsem měl vyznamenání, a celý třeťák a čtvrťák jsem prospíval se samými jedničkami. Šlo mi to vlastně samo, což bylo velmi neobvyklé. Učil jsem se sice na "blbého kuchaře“ s maturitou, protože má matka doma nikdy nevařila a já se chtěl jednoduše naučit vařit.

 

Tommy
(Foto: Oficiální zdroj)

 

Má maturita, na kterou jsem se průběžně připravoval už rok dopředu, dopadla, jak všichni očekávali – za pět z pěti, průměr 1,00. Vysoká škola byla jasnou volbou, a já se definitivně rozhodl pokračovat v oboru, kdy jsem podal jedinou přihlášku na bakalářské studium oboru hotelnictví, gastronomie a turismu v Opavě, kam jsem se taky bez obtíží dostal.

 

Tento příběh nám poslal T. H. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu redakce@doma.cz.


V mém životě se tehdy ze dne na den něco radikálně změnilo. Po prodělaném stresu a přehnaných ambicích jsem se asi dva týdny po maturitě naprosto zhroutil. Prakticky jsem nedokázal udržet rovnováhu, oči mi cukaly nezvladatelně ze strany na stranu, viděl jsem rozmazaně, místy dvojitě, a brněly mě nohy, jako by mi v nich běhalo tisíce mravenců a bodalo stovky jehliček.

 

Po maturitě mi lékaři sdělili, že mám roztroušenou sklerózu

 

Něco bylo špatně, a já nevěděl, co. Naštěstí jsem se setkal (za celý můj život bez výjimky) se skvělými lékaři, kteří provedli celkovou diagnózu i zahájení mé léčby naprosto excelentně, bez jakéhokoliv odkladu. Provedli EEG, EMG, magnetickou rezonanci a lumbální punkce, to vše včetně výsledků během čtrnácti dnů. A tak jednoho krásného letního dne v mých devatenácti letech mi lékaři sdělili, že mám roztroušenou sklerózu.

 

Má první reakce byla vztek! Vůbec jsem netušil, co to je, paměť mi sloužila naprosto skvěle, a navíc jsem byl prakticky na vrcholu svého tehdejšího života. Doktor mi jen sdělil, že se jedná o neurologické, nevyléčitelné onemocnění, jehož původ a důvod vzniku není přesně znám. Že to není ani prakticky dědičné, že se pouze ví, že výskyt je zaznamenán v ČR nejvíce na Mostecku a Ostravsku, tedy ve dvou těžebních oblastech, a že bude lepší, když si o tom něco přečtu. Zvolil jsem nejhorší možnou variantu, internet, kde jsem v té době nalézal většinou jen popis konečného stádia, kdy člověk jen bezmocně leží a přemýšlí.
 

Přílišné přemýšlení bez jakéhokoliv výsledku, nově nasazená hormonální léčba infuzí kortikosteroidy, a postlumbální syndrom, do něhož jsem se následně dostal, byly důvodem mé první klinické deprese. V té době rovněž prakticky ze dne na den skončila má hudební kariéra, protože jsem v mnou popsaném stavu hraní na bicí prostě nezvládal.

 

Najednou jsem neměl nic

 

Vaření do budoucna taky moc nepřicházelo v úvahu. Najednou jsem prostě neměl nic a nemohl s tím nic dělat. Na podzim jsem nastoupil na vysokou školu, cukala mi půlka tváře, brněla pravá půlka hrudníku a pravá ruka, a doktoři mi po osmi či devíti prodělaných infuzích sdělili, že i když je mé tělo mladé, na jistá omezení si prostě budu muset zvyknout.

 

Veškeré mé ambice se najednou rozplynuly, studium mezi hromadou cizích lidí jsem po týdnu vzdal, a když jsem si uvědomil, že chci zůstat jen ve svém pokoji a žít dál už jen jako nemocný, deprese vzrostla. Naštěstí jsem ještě bydlel u matky, která se o mne nakonec přece jen začala starat. Nacházela mě v zatemněném pokoji, jak sedím a koukám do země.

 

Tommy
(Foto: Oficiální zdroj)

 

Nezvladatelně jsem bez důvodu začínal brečet či mít výlevy vzteku. Bál jsem se dokonce pustit si muziku, která pro mne vždy tolik znamenala! Vyhledal jsem odbornou pomoc, nasadili mi kombinaci tří antidepresiv, a s matkou jsem se domluvil, že budu do školy docházet jen jako nezávislý pozorovatel. Připadal jsem si sice jako blázen, ale dělal jsem to.
 

Má léčba spočívá v aplikování interferonu 1-B každý druhý den. Prakticky si tedy celý život budu obden píchat injekce, jsem proškolený sám si je připravit a sám aplikovat. Vedlejší účinky v podobě takzvaného flu like syndromu, kdy vás každý druhý den bolí klouby a někdy i celé tělo, jsou sice nepříjemné, ale žít se s tím dá (prostě si představte, že máte pořád chřipku, snadné to není).

 

Chci žít jako dřív

 

Na celou věc jsem se postupně začal dívat z úplně jiného pohledu, a s pomalu ustupující depresí jsem si uvědomil, že chci žít, jako jsem žil. Bohužel alkohol ani cigarety nebyly a nejsou správnou volbou. Po dvou generalizovaných záchvatech, vyprovokovaných právě alkoholem, mi doktoři jako další diagnózu sdělili epilepsii, vzniklou také mnou popsanou zavedenou medikací.

 

Černý humor je mnohdy na místě, a prosím, nechci teď naprosto nijak zlehčovat toto závažné onemocnění. Ale co je horší? Když sebou někde seknete, a i kdybyste se třeba už neprobrali, nikdy o tom nebudete vědět, nebo když nemohoucně ležíte a nezbývá než uvažovat? Já mám jasno, a třebaže je to ode mne hloupé, nad tímhle jsem se už jen pousmál.

 

Tetování
(Foto: Oficiální zdroj)

Tetovat jsem se poprvé nechal právě v devatenácti letech, kdy jsem na tom byl sice špatně, ale ani dnes toho po letech nelituju! Nechci nijak obhajovat ani odsuzovat jakékoliv názory, týkající se problematiky tetování. Pro mne má ale hluboký význam a pokaždé, když se na kterékoliv své tetování podívám, prakticky ihned si uvědomím jeho důvod a podstatu.

 

Tetování je pro mě nesmírně důležité

 

Jako úplně první jsem si na levou paži nechal vytetovat kříž se srdcem a nápisy: "Too Fast To Live, Too Young To Die“ (Příliš rychlý pro život, příliš mladý na smrt). Mělo a má to pro mne skutečný význam celé lidské existence, kdy se neustále ženeme vpřed, a nikdo z nás nechce zemřít. Bylo to navíc tetování, které měl jeden kytarista, jenž mi ukázal další cestu pro mou hudební kariéru.

 

Jmenoval se Johnny Thunders (1952 – 1991) a jeho portrét mám na levém předloktí s písmeny R. I. P. Pravá paže nese červené číslo 13 (mystika), štíra a čínský znak krysy (astrologie), dvě lebky propíchnuté meči (nevyrovnaná, rozpolcená osobnost), kytaru GIBSON Les Paul Junior (měl ji Johnny, mám ji i já), a mé iniciály T. H.

 

Tetování
(Foto: Oficiální zdroj)

 

Poslední tetování má pro mě asi nejhlubší význam! Je to hlava Ježíše Krista s nápisem: "Too Much, Too Soon“ (Příliš mnoho, příliš brzy). Nelekejte se, nebudu zde rozvádět dalekosáhlou debatu na téma víry v boha, nebe, pekla a podobně. Pocházím ze zčásti zarytě věřící rodiny, a i já jsem pokřtěn.

 

Nikomu bych si nedovolil na jakoukoliv jeho víru nadávat, já ale věřím pouze a jedině v sebe sama! Není to alibismus, spíš jen nenávist vůči celé církvi. To je ta pravá příčina tolika válek, krveprolití a předčasně ukončených lidských životů, že i nejznámější představitel víry by na to příliš pyšný nebyl.

 

Dle Bible chtěl ve svém jménu Ježíš šířit lásku, všichni víme, jak to dopadlo! Peníze, pot, krev a utrpení. Nápis je samozřejmě propojen i s hudbou (album americké rock and roll kapely New York Dolls), navíc symbolizuje můj postoj k otázce víry v boha, kterou mi lidé z mé rodiny, jež by to před tím nikdy neučinili, začali zcela otevřeně podsouvat, právě když jsem na tom byl nejhůř. Nikdy jsem se necítil poníženější a více zneužitý!

 

A můj osobní život?
 

Určitě se ptáte, co můj osobní život?? Pravdou je, že po dobu mého bakalářského studia mi hodně pomáhala má první stálá partnerka Míša, u jejíchž rodičů jsem v Opavě bydlel. Jsem jí i její rodině neskutečně vděčný, i přes fakt, že náš vztah po čtyřech letech skončil. Jelikož mi můj otec jako dárek dal kytaru, začal jsem se po roce nicnedělání a popíjení směsice bylin (které mi ovšem prospěly) učit znovu hrát a v roce 2006 jsem se opět vrátil na pódium s jednou opavskou kapelou.

 

Můj sen se mi opět vrátil, když jsem se po natočení desky "My Love, My Grave“ (Moje Láska, Můj Hrob) vrátil s kytarou do kapely Degradace, se kterou hraji dodnes. Odehráli jsme asi 300 koncertů, za rok 2010 celkem 46 živých vystoupení, a natočili jsme další desku "Atomic Boogie“. Opětná deprese přišla asi po třech letech, v době už navazujícího magisterského studia, po další atace mé nemoci, která prostě útočí, kdy se jí zlíbí.

 

Jsem asi stále nevyrovnaný

 

Prodělal jsem další kortikosteroidovou kúru a psychiatr mi opět nasadil kombinaci antidepresiv. Asi ve třiadvaceti letech jsem poznal nynější partnerku Thessy, která mi byla oporou až do mých šestadvaceti let. Bohužel jsem ji prostě nedokázal udělat šťastnou a dát jí, co potřebuje. Je mi to moc líto, jsem stále psychicky nevyrovnaný, i přes fakt, že se svou chorobou jsem se žít naučil.

 

Tommy
(Foto: Oficiální zdroj)

 

Možná je to i mládím v rozvedené rodině, kdy můj nevlastní otec s matkou podnikali a o mě a bráchu se starala starší sestra. Nechci se vymlouvat, možná je to prostě mnou. Už to asi nezměním, jsem samotář, co si tak trochu žije ve svých myšlenkách.
 

Ve škole, jelikož jsem se během bakalářského studia zaměřil zejména na finanční problematiku hotelů, se mi podařilo dodělat navazující magisterské studium katedry financí a v současnosti usiluji o dosažení titulu Ph.D. Do budoucna chci být rozhodně v kontaktu s mladými lidmi (ať už na koncertech, či ve škole). Zvažuji možnost stát se plnohodnotným vysokoškolským pedagogem, s částečným úvazkem v praxi, abych tak nebyl vystaven nezdravé psychické zátěži a stresovému prostředí, které nikdy neumím mírnit (ambice pro mne znamenají prostě stále mnoho).

 

Velmi mne oslovily možnosti vědy, píši odborné články. Výuka mě naplňuje zejména pro možnost někoho ovlivnit a něco jej naučit. Také pro možnost neustále se rozvíjet. Navíc rád vystupuji před živým publikem, což studenti bezesporu jsou. Musíte je umět oslovit, zaujmout, a já jsem vždy rád, když se mi to daří. Na druhou stranu chci už navždy zůstat u muziky, protože vím, že bez ní to prostě nejsem já.

 

Bez nemoci bych nebyl tím, kým dnes jsem

 

I zdravotní problém, který zde už bude vždy v nejrůznějších podobách, je mou součástí. Vím, že je mnoho lidí, kteří jsou na tom mnohem hůř, ale co, je snad jejich život méněcenný? Sám dobře vím, že to není snadné, ale člověk musí vždy najít sílu a naději, ta skutečně umírá až poslední!
 

Vždycky jsem v životě prosazoval, že lidi nemůžete soudit podle obalu, ale obsahu, a dělám to dodnes. Vím, co v životě znamená být na vrcholu, i na dně (i když skutečné dno nezná nikdo). Chápu, že je v životě současné společnosti neskutečně důležitá seberealizace a převedení vlastních snů do reality, ať už jsou jakékoliv. Ale zásadní, co jsem pochopil, a myslím, že každý člověk si to bohužel může skutečně uvědomit ex-post, tedy až už je pozdě, je důležitost lidského zdraví.

 

Ať už se jedná o fyzickou, či psychickou stránku člověka. Když onemocníte, celý život se vám sesype jako domeček z karet, a to bych nepřál nikomu. Na druhou stranu rovněž zastávám názor, že bez nemoci a věcí s ní spojených bych dnes rozhodně nebyl tím, kým jsem… Každá mince má dvě strany. Na závěr mi už zbývá jen poděkovat vám za čas, který jste nad mým článkem strávili. Věřím, že také naleznete svou vlastní cestu. Díky! T. H.
 

www.degradace.cz

www.bandzone.cz/tommyheroin

www.lide.cz/Regis13

 

Tento příběh nám poslal T. H. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu redakce@doma.cz.
 

Numerologie

Numeroložka: V únoru se objeví někdo zajímavý... »

Každý týden numeroložka Lenka Lippertová Suchardová vypracovává rozbor následujících dní pro čtenáře doma.cz. ... více»

5 RAD, jak omladit mysl, a tím i tělo »

Co bychom dali za to, aby na nás věk nebyl znát! Odborníci naštěstí objevují způsoby, jak co nejdéle udržet mladistvý vzhled a mysl. ... více»

VÁŠ PŘÍBĚH: POMOC, ze syna je gambler! »

Na vlastního syna se těžko zapomíná, naříká čtenářka Alena. Její syn se kvůli hráčské vášni dostal na absolutní dno. ... více»

15 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

jitkamazan@seznam.cz 11:15 28.05.2014
Ahoj Tome, i ja mam RS, taky jsem to nemohla rozdejchat , v te době mě bylo 33 ,až po 11letech mi pani doktoři dali Interferon, bud, rad,že ti nasadli interferon hned! Jitka
Karolína 17:13 05.02.2013
Kdo nezná neví - já poznala a můžu jen říct - T.H. = moudrost, inteligence, pohodář, nezapomenutelná osoba :-) Tomi palec nahoru za tvůj článek :-)
pavouk 14:57 08.08.2012
Tommy Heroin je mizera ! Vykopl mě z mé vlastní kapely v době,kdy prožívala velký bům - prásk,lidičky:D Dneska taky beru jako Tomáš a mám všechny víte kde assi : váš Spider...
:D 17:38 15.05.2012
Tak on si života opravdu užívá, jeho energii bych chtěla mít
monika 14:24 03.04.2012
vím o čem mluvíš, díky za naději!! a drž se ;)
mici 22:14 06.03.2011
to realista:To je od tebe fakt hnusný,ty asi nemáš city ale víš jak se musí cítit ten člověk co má nějakou nemoc? Buď rád že jsi zdravej ikdyž to se o tvim přemýšlení říct nedá!
iveta.slunicko 09:32 14.02.2011
T.H. klobouk dolů, vím o čem píšeš a proto MOC DRŽÍM PALCE
kubkla 17:46 03.02.2011
Díky za článek,do budoucna držím pěsti....
Realista 20:56 02.02.2011
A vítězím… Ale notak… Sebeklam ještě nikomu nepomohl. RS je trpělivý protivník, který neprohrává. Pouze si s obětí pohrává jako kočka s myší. Užívej si každé minuty, kterou ti milostivě daruje.
Veronika 18:33 02.02.2011
Díky za tento článek! Držím palce v dalších nejen hudebních pokrocích. V mnoha názorech souhlasím s Tebou!
1 2