Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky Na hlavní stránku Přejít do archivu Přejít na televizní program Přejít na tn.cz Přejít na stránky Nova Cinema
Přihlášení »  |  Registrace »

Naše čtenářka Marie se obětavě stará o děti a rodinu. Od manžela se jí namísto vděku dostává jen pohrdání a zesměšňování.

VÁŠ PŘÍBĚH: Manžel mě ponižuje a zesměšňuje

aktualizováno 01.04.2011, 09:45 | 01.04.2011, 00:01 | doma.cz/em

Naše čtenářka Marie se obětavě stará o děti a rodinu. Od manžela se jí namísto vděku dostává jen pohrdání a zesměšňování.

Jsem v pasti. Je to začarovaný kruh, který dokazuje, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Ale od začátku. Když jsme se s Martinem před devatenácti lety brali, v jednom jsme měli jasno: muž rodinu živí, žena se v první řadě stará o děti a domácnost.

 

Možná si řeknete, že je to trapně staromódní, ale mně to připadá smysluplné. Vlastně si ani nic smysluplnějšího neumím představit, jsem asi ze staré školy. Byla jsem rozená mamina, sama pocházím z velké rodiny a o své budoucnosti jsem měla neměnné představy. Martin mě podporoval a chválil. Tehdy ještě tvrdil, že by nesnesl emancipovanou fiflenu, která by se pár týdnů po porodu hnala do práce.

 

ČTĚTE TAKÉ:

VÁŠ PŘÍBĚH: Krach manželství zavinila jediná esemeska

VÁŠ PŘÍBĚH: Čekám dítě a nevím s kým

 

Po svatbě jsem rodila a rodila a byla šťastná. Opravdu jsem se v péči o děti našla. Říkala jsem si pyšně, že kdyby se o ně takhle staral každý, byli bychom čítankovým národem s elitním obyvatelstvem. Všechny mé děti četly ještě před nástupem do školy, nevynechali jsme jediné dětské představení v místním divadle, večer jsme si vyprávěli pohádky.

 

Tatínka jsme měli velice zaneprázdněného, vždyť živil tři děti. Ale uživil nás slušně a když byly děti malé, žila jsem v domnění, že je na naši velkou a ukázkovou rodinu pyšný. Snad byl, nevím. Ale možná jsem jen žila v sebeklamu.

 

 

Nepotřebovala jsem se realizovat jinak. Nejspokojenější jsem byla, když se všechny tři sesedly před usnutím kolem mě a překřikovaly se, o jaké princezně dnes chtějí vyprávět.

 

Tento příběh nám poslala čtenářka Marie. Těšíme se i na ten váš. Pište na adresu: redakce@doma.cz.

 

Ale uteklo to. Dnes je nejstaršímu synovi bez dvou měsíců devatenáct, dcerám patnáct a čtrnáct. Mně je devětatřicet. Pracovala jsem všeho všudy jen rok (když byly našemu nejstaršímu bezmála tři, šel do školky a já jsem chodila na půl úvazku pomáhat kamarádce do salonu krásy jako recepční).

 

Od narození prostředního děvčátka jsem v domácnosti. Starám se o její plynulý chod a o to, aby děti prospívaly. Jsem čím dál osamělejší. A dosti odtržená od života. Finanční problémy nemáme, naopak, manželovi se daří čím dál lépe, ale velice jsme se odcizili. Bývá celé dny pryč, někdy dokonce na několikadenních služebních cestách.

 

A kdo by nás asi živil, co?

 

Když si na to stěžuji (a není to často), odbude mě větou: "A kdo by nás asi živil, co?" Bývá unavený. Nemáme spolu o čem mluvit, když se ho zeptám na jeho práci, odpoví: "Tomu bys nerozuměla!" Dobře vím, že například na vánoční večírek berou jeho kolegové manželky, a když jsem letos chtěla jít, řekl mi: "Co bys tam proboha dělala?" Cítím z toho až v zádech mráz.

 

 

Zaslechla jsem, jak synovi vypráví o nové kolegyni, která k nim nastoupila, a zdůrazňuje: "Jako programátorka je snad lepší než já. A mluví plynně francouzsky, no to je teda ženská! Skvělá řidička!" Zdá se, že teď najednou obdivuje ženy, které jsou mým protikladem.

 

Puťka domácí

 

Před svými rodiči a rodinou své sestry o mně naprosto bez zábran mluví jako o domácí puťce. Chce se mi namítnout, že jsem přece vzorně vychovala tři děti a že jsme to tak odjakživa chtěli... ale on už je někdo jiný. Posmívá se mi. Když se dívám na televizní seriál, poznamená něco jako: "Tohle chápeš, viď?"

 

Anketa
Připadá vám smysluplné nechodit do práce a "jen" se starat o děti a domácnost?
 

 

Mám hrozný strach z hledání práce. Nic neumím, v ničem nejsem dobrá. Mám střední ekonomku (s odřenými lokty před asi dvaceti lety). Nikam mě nevezmou s takovým katastrofálním životopisem. Neodvažuji se to ani zkoušet. Od tchyně jsem si už kolikrát vyslechla: "Chudák Martin, je toho na něj moc, táhne to všechno sám!"

 

A všimla jsem si, že se tomu trochu diví i ta hrstka mých kamarádek. Všechny jsou zaměstnané, jedna tedy nezaměstnaná, ale nedobrovolně. Poukazují na to, že by se doma zbláznily nudou, že by jim "hráblo". A já už se také cítím psychicky labilní. Špatně spím, cítím obrovskou osamělost, trápím se...

 

Co radí Marii čtenářky?

 

Názory žen

 

"Opravdu si neumím představit, že bych nechodila do práce. Až budu mít jednou dítě, budu s ním doma maximálně dva roky, to je podle mého optimální doba. Myslím, že si Marie musí okamžitě najít práci. Když se chce, všechno jde. Třeba na půl úvazku. Jakoukoli. Tedy ne že by třeba čistila kanály, to samozřejmě ne. Vzmužte se, Marie. Vždyť jste ještě mladá ženská. Každý začátek je těžký, ale pokud se odvážíte a uspějete, bude vám najednou mnohem líp."

 

Názory žen

 

"Marie by podle mě neměla říkat, že nic neumí. Umí toho spoustu. Vychovat vzorně tři děti je podle mě velké umění. Měla byste být na sebe pyšná, Marie. Zamyslete se nad tím, co vám jde, v čem jste dobrá, co ráda děláte či co si pamatujete ze školy. Na něco přijdete, uvidíte. Opravdu je nejvyšší čas, abyste se přestala křečovitě věnovat svému okolí a začala myslet na sebe."

 

Názory žen

 

"Já opravdu nesnáším, když sám sebe obviňuje člověk, který toho naopak hodně dokázal. Moje matka měla jen mě a byla z toho na prášky, kromě toho střídala chlapy jako ponožky. Co já bych bývala dala za takovou mámu, jako jste vy, Marie..."

 

Jak varovat malé dítě před cizími lidmi »

V poslední době velice aktuální téma: jak přesvědčit maličké dítě, že ne všichni cizí lidé mají dobré úmysly... ... více»

DESATERO: jak poznáte, že je načase dát výpověď v práci?

DESATERO: jak poznáte, že je načase dát výpověď v práci? »

Pokud nevíte, jestli máte zůstávat na svém současném místě, server Yahoo vám radí zhodnotit deset věcí. ... více»

Kryštof Petele

PŘÍBĚH: Záhadné zranění změnilo Kryštofovi život »

Jeden okamžik rozhodne o celém životě. O tom by mohl vyprávět třiadvacetiletý Kryštof. Na to, jak došlo k jeho zranění, si nepamatuje. ... více»

12 hlasů
Vaše hodnocení

Přidat názor

Lena 12:27 03.04.2011
Paní Marie, všechno má svůj čas myslím, že u vás nastal čas na změnu. Dobře jste vychovala své děti, ale teď se zaměřte na sebe. Pokud muž začne takto shazovat svoji ženu, není daleko jeho nevěra. Takže to chce kadeřníka, nové oblečení, dát se prostě " do pucu". Jistě máte nějakou širší rodinu, kamarádky, poptat se po volých místech a manželovi oznámit, že nastoupíte do zaměstnání. Váš strach naprosto chápu, chce to jen udělat ten první krok, najít si práci a nastoupit. Protože pokud to neuděláte, tak vaše manželství brzy skončí a o ty děti také můžete přijít.
Eva 15:15 01.04.2011
Milá Marie, uvědomte si, že jste "nejen" dobře vychovala tři děti, ale v průběhu let se zřejmě také naučila velmi dobře hospodařit s časem i s penězi, že jste se naučila komunikovat s lidmi, protože komunikace s puberťáky je docela obtížná. Umíte možná víc než mnohá jiná. Nicméně čas na trochu jiný život opravdu nastal. 39 let je z mého pohledu velké mládí. Máte toho hodně před sebou. Jedna otázka je, jak budete finančně zabezpečená na stáří, do dob pojištění a odpracovaných let se zde pouštět nehodlám, ale jako mírný přivýdělek a hlavně vlastní seberealizaci doporučuji už zde níže zníměné pečovatelství - jak o malé děti, tak o seniory. Oboje je v současné době žádané. Studium pedagogiky či zdravotnický kurs by kvalifikaci jistě zvýšily. Nestyděla bych se nabídnou ani služby jako hospodyně v cizí domácnosti. Také jsem před nedávnem v Praze navštívila farmářské trhy. Zaujala mě tam paní prodávající krásné a kvalitní domácí pečivo. Tyhle trhy zahájí za pár týdnů i v našem městě a myslím, že i já si jeden pultík na své koláče zamluvím.
V první řadě prolomte bariéru a vyjděte z domu. Do cvičení, sborového zpěvu, na kursy keramiky či třeba svahilštiny, aby teda manžel koukal, že nejste žádné béčko. Seznámíte se s novými lidmi, získáte víc sebevědomí a ostatní už půjde lépe. Nepůjde to samo, ale lépe určitě. Přeju hodně štěstí. Eva
Klára 12:31 01.04.2011
Neumím si představit že bych dělala domácí blbku ke spokojenosti machomanžela a ještě na to byla hrdá. On je na nejlepší cestě od Vás odejít - děti už jsou ostatně samostatné a větší. A potom si můžete "hrdě" říct - já šedá domácí myška jsem řádně rodila, vychovávala, uklízela, vařila a jsem na to pyšná a svůj krutý a nyní osamělý úděl si ponesu až do konce svého života. Možná máte teď poslední možnost se trochu vzpamatovat - nemáte zřejmě potíže s penězi ( při rozvodu uvidíte jak manžel bude argumentovat že to on vydělával a vy jste se pouze válela doma), tak se zkuste zapsat na vysokou školu, maturitu máte a uvidíte s jakými novými lidmi se seznámite, naučíte se spoustu věcí včetně té francouštiny, spousta lidíˇVašeho věku teď studuje. Tak nebrečte. Svůj život jste si vybrala sama.
stanislava 12:28 01.04.2011
Marie,na jednu stranu je krásné,když se žena a matka může v klidu věnovat rodině a dětem,ne každé je toto dopřáno,ale v okamžiku kdy už děti začínají být samostatné a to je dnes vcelku brzo,po nástupu do školy mají své zájmy,koníčky,nové kamarády a náruč matky už tolik nepotřebují,by se měla žena alespon částečně oprostit a realizovat,protože musí počítat s tím,že jednou přijde den který nastal u vás.Ale nikdy není pozdě začít,jistě netrpíte nedostatkem financí,udělejte si počítačový kurz,zkuste jazyky,ale především hledejde svou profesi tam kde se cítíte doma,to je v tom že o někoho ráda pečujete a nemusí to být zrovna děti,dnes spousta rodin hledá třeba pomocnici,ošetřovatelku-pečovatelku k seniorům,tam byste určitě uplatnila svou lásku k lidem a to že manžel obdivuje samostatné a vzdělané ženy,je vcelku normální,on po celou dobu kdy vy jste ustrnula,pracoval,učil se novým věcem,vyvíjel se,tak mu ukažte,že nejste žádná putka,že se také umíte zapojit do společenského života,hlavně se neužírejte,nelitujte ale pracujte na sobě,stojí to za to.držím vám palce.
Milá Marie 11:54 01.04.2011
Patří vám můj velký obdiv, takhle by to mělo fungovat všude, muž by měl vydělat tolik peněz, aby zajistil rodinu a žena by měla být doma a vychovávat děti. Bohužel pro většinu žen to je něco, co je do jisté míry obtěžuje a nazývají to tím, že nebudou dělat doma služky. Někomu to vyhovuje, někomu ne. Nelitujte ničeho, ukažte, že se umíte odrazit a začněte novou kapitolu společného života, najděte si práci třeba kolem dětí, máte určitě zkušenosti, kterými obohatíte jiné. Neskládejte ruce v klín, jste mladá a začínat znovu jde v každém věku. Je spousta možností rekvalifikace, odrazte se od země a s chutí do toho. Držím vám palce a buďte na sebe pyšná!!! Když máte ráda děti, můžete se zapojit do výchovy právě těch emancipovanýchn žen, které prostě bez práce nemůžou být a mají na to, aby si chůvu zaplatili. Tak hodně štěstí!!!! Jana
Milada 10:49 01.04.2011
Vážená paní Marie,
velmi Vás obdivuji, vychovat tři děti a mít na starosti celou domácnost a k tomu muže, který přijde k hotovému klobouk dolů. Vašeho manžela je mě líto, protože je to chudák, pokud Vás ponižuje, zřejmě trpí nějakým komplexem. Hlavu vzhůru, začněte myslet jenom na sebe, vyjděte si mezi lidi, pobavte se a zamyslete se nad tím co by jste chtěla dělat. Dnes existují různé rekvalifikační kurzy, třeba tam najdete něco.Moc Vám držím palce a hlavně se nenechte od nikoho ponižovat.
Milada
nila 08:34 01.04.2011
Marie, určitě si najdete i jinou činost jako je starání se o děti a domácnost. Je mi 45let a když mi bylo 20 vdala jsem se , manžel měl rok víc. Naše manželství byla romantika- tudíž hodně dětí, manžel živí rodinu ve vlastním domku. Všechno se vyplnilo, do nově postaveného RD jsme přišli když mi bylo 23 plus dvě děti a k nim po pár letech přibyla třetí dcera. Manžel nevydělával velké peníze, vždy jsme žili skromně. Když jsem se cítila nespokojená a nechtěla jsem odejít do práce, naučila jsem se dělat keramiku doma v dílničce, začněte taky něčím podobným. Děti jsou už velké, tak jako ty naše a dobře vychované, protože měli blízko mámu, když ji potřebovali, nikdy toho nelitujte, dala jste jim toho víc, než matka, která je zaměstnaná. Náš nejstarší syn je ženatý, má roční dítě a vždy mě potěší, když někdo řekne, že je z něho moc hodný kluk, ale když jsem byla s nima doma i vlastní sestra mi řekla, že jsem příživník. Nedejte se, určitě se najdete, držím palce.
Věra 08:10 01.04.2011
Milá Marie. Myslím, že zde je řešení jediné. Uvědomit si, že končí jedna etapa Vašeho života. Určitě to bylo krásné období, vychovávat Vaše tři děti , období plné lásky, pohody a spokojenosti. A nyní začíná etapa nová. Dnes pro Vás možná ještě vzdálená a cizí, ale jde jen o pouhopouhý pocit z neznáma. Věřte mi. Čeká Vás něco nového a přestože z toho máte nyní strach a obavy, Ty se rozplynou při prvním okamžiku byť nepatrného úspěchu ve Vaší nové práci. Jde jen o to se rozhodnout a jít do toho naplno. Pokud budete chtít a to myslím opravdu chtít, nejen pro své okolí, ale hlavně sama pro sebe, někde uvnitř, naleznete takovou práci, která Vás bude nejen bavit a přinese Vám uspokojení, ale hlavně, co já vidím, jako nejdůležitější, pro Váš současný život, obdiv a úctu Vašeho manžela. Ten za ta léta trošku pozapomněl na vaše vzájemné priority, možná je s věkem přehodnotil. Ale neříkejte mi, že by jste nezvládla práci, která by zasloužila jeho obdiv, stejně jako ta kolegyně v práci. Jde jen o to, že obdivuje něco, co doma prozatím nemá. Ale bude mít a to bude koukat, věřte mi. Navíc kolegyně zajisté při svém pracovním nasazení nebude tak skvělou matkou, kuchařkou a hospodyní jako Vy a věřte mi, že francouzsky pro přípravu skvělé večeře umět nemusíte a počítače nejsou jediná oblast úspěšné práce. Jen tak mimochodem, myslím, že mému příteli, by se má konverzace v jiném jazyce s ním také líbila, ale jistě ne příliš dlouho. Muži přeci mají rádi jednoduchý život a ne aby se musel ještě učit francouzsky, aby nebyl náhodou na tom konverzačně hůže, než partnerka. Takže teď jediné. Hodně štěstí a držím palce. Máte nejvyšší čas udělat ten nový krok. Věra